Max Terlová & Clint Barton:Dvě smrti v Iráku

Ticho před bouří

Clint

Nějakou dobu se vůbec nic nedělo.Pouze jsme posedávali,bavili se a občas vyjeli někam něco zkontrolovat.Fury se začínal obávat,že mě neuvidí v akci.Pátý den od jeho příjezdu začal zcela nevinně,jeho průběh už tak nevinný nebyl.
    ''Clinte?'' ozval se jemný hlas od dveří.
''Jistě Max.'' odpověděl jsem aniž bych se otočil a usmál jsem se sám pro sebe
''Clinte!To je teď už nadobro tvůj zvyk chodit bez trika nebo co?'' snažila se znít mírně naštvaně ale nešlo jí to.
''Tentokrát jsem v tom nevinně.Někam jsem si to triko dal a nemůžu ho najít.'' nepřestával jsem ho hledat.
''Myslíš tohle triko?'' zasmála se Max a zvedla triko ze stolu.
''Fakt tam leželo celou dobu?'' zeptal jsem se nevěřícně
''Jo a ty sis ho nevšim.Fakt si poslední dobou mimo.'' přibližovala se s nataženou rukou ke mě.
''Jeden důvod by byl.'' šahal jsem pro triko.
''Nesoustředíš se.'' usmála se Max a schovala si obě ruce i s trikem za záda.
''Max,neprovokuj.Oba víme,že vyhraju.'' pistoupil jsem k ní asi na půl metru.
''To už tu jednou bylo.A beze mě sis tu ruku ani neošetřil.'' povzdechla si a usmála se.
''Co ty víš?Třeba jsem jenom chtěl tvoji pomoc.'' mrknul jsem na ní.
''Přiznej si to.'' řekla potichu.
''Terlová,já nejsem ten co by si tu měl něco přiznávat.A dej mi to triko.'' nahnul jsem se blíž k ní.
''Ani mě nehne.'' zůstala nehybně stát.
Obouma rukama jsem pro triko šáhnout,čímž se Max ocitla v mém objetí.Přitáhl jsem si jí blíž k sobě a o triko tu už nešlo.Upřeně se mi dívala do očí.Její pohled jsem miloval,miloval jsem ho od doby co seděla na mém gauči a pečlivě mi ošetřovala ránu co mi osobně udělala nožem.A teď tu stála pár centimetrů odemě a jediné co jsem chtěl bylo políbit jí.Byl jsem odhodlán to udělat.Naše rty dělilo ani ne deset centimetrů.
          Když v tom se z vysílačky ozvalo ''Clinte,připrav se.Máme hlášenou bombu.Máš pět minut.''. S Max jsme každý udělal krok do zadu.
''Teď už mi to triko musíš dát.'' pokusil jsem se zasmát,ale nešlo to.Štvalo mě že jsem se konečně odhodlal a ono to nevyšlo.
''Pro mě za mě klidně můžeš jít i bez trika,ale nebudu riskovat že naštvu Furyho.'' podala mi triko,popadla bundu a ze dveří se na mě usmála.Zmizela za dveřmi i se svým úsměvem.Oblékl jsem se a do auta jsem naložil oblek.A do pěti minut jsme skutečně odjížděli.James řídil,já seděl vedle něj a v zadu seděl Owen s Max.V autě za námi jel Bell,Fury a Hillová.Mezi námi čtyřmi panovalo ticho.Byl jsem ještě víc nervózní než u první bomby.Najednou tu bylo tolik lidí.A to co se předtím stalo s Max m mírně rozhodilo.
      Když jsme vystoupili z auta,vojáci na místě nám okamžitě začali popisovat polohu bomby.
''Hádám,že červa připravovat nemám.'' zasmál se James.
''Hádáš správně.Půjdu hned.'' ujistil jsem ho.
Začal jsem si oblékat oblek a Owen s pár vojáky zajišťovali oblast.
''Clinte?'' naprosto přesně jsem věděl kdo to je a otočil jsem se.
''Max..'' nestihl jsem to doříct,Max mi skočila kolem krku a pevně mě držela.Pevně jsem ji objal.
''Buď opatrný.'' pošeptala.Pustila se mě,usmála se na mě a vrátila se zpět k Hillové.
Byl jsem připravený vyrazit,ale zastavil mě James.
''Clinte,dej na sebe pozor.Oba od pohledu vidíme že na tý bombě něco nesedí.'' řekl ustaraně.
''Taky jsem si toho všiml.Ale neboj,budu v pohodě.'' uklidnil jsem ho.
''Drž se.'' poplácal mě po rameni.Já si nasadil helmu a vyrazil jsem blíž k bombě.