My Savior (Tom Hiddleston- FanFiction- CZ)

kapitola 1.

A tak se sny stávají skutečností..

Vanesa:

- "Budeš mi chybět" smutně se s ní na letišti loučila její nejlepší kamarádka Michaela
- "Ty mě taky" objala jí Vanesa... Odjížděla do Anglie, v Čechách už jí nic nedrželo, měla tu vlastně jen Michaelu, někdo by řekl, že kamarádka je to nejcennější, co může, hned po rodině, mít, Vanesa ale chtěla vypadnou, měla tady na to místo zlé vzpomínky. Rodiče jí zemřeli při autonehodě, když jí bylo osmnáct a protože neměla nikoho a nic, tak jí Michaeliny rodiče nechali u sebe. Dodělala si maturitu a našla práci a teď, když jí je 22, mohla konečně uskutečnit svůj velký sen a odstěhovat se do Anglie..

- "A co tam budeš dělat?" ptala se jí ustaraně dlouhovlasá brunetka "Co když neseženeš práci?" panikařila dál, nebyla zrovna nadšená z Vanesinina rozhodnutí, opustit Čechy, ona sama totiž nechápala, proč by to tu měla opouštět, to se jí taky snadno mluví, když tu má pro co žít, Vanesa totiž už dávno pro co žít neměla.. Ani tady a vlastně ani jinde a tak to chtěla změnit, chtěla si najít důvod pro život..
- "Už jsem ti přeci říkala, že mám všechno zařízený.. Byt mám pronajatý a budu pracovat v tom divadle jako asistentka hlavní kostymérky, či co.. Pozítří tam nastupuju.. Nemusíš se o mě bát" uklidňovala svou nejlepší kamarádku natěšená blondýnka. Nemohla se dočkat, až odtud vypadne "Musím jít" objala jí ještě jednou Vanesa a pokračovala k letištní kontrole
- "Mám tě ráda. Zavolej mi" volala za ní ustaraná kamarádka..
- "Neboj, budu ti volat každý den" mávla na ní s úsměvem

Byli nejlepší kamarádky už od základní školy, vždy jí ve všem pomohla a podržela.. Hlavně, když jí umřeli rodiče.. Michaela se s jejím odjezdem těžko vyrovnávala, hlavně, když je to takle daleko. Do teď vlastně všechno dělali společně. Po maturitě si našli společný byt, dokonce i společnou praci- dělali v bance a zatímco Michaelu to bavilo, Vanesa tam chodila jen proto, aby si vydělala dost peněz na svůj odjezd za svým velkým snem.. Do teď spolu trávili každý den a tak i Vanesa musela uznat, že bude divné nevídat svou, vlastně skoro, sestru každý den..

*****

Konečně seděla v letadle... "Už jen dvě hodiny" ozval se nadšeně, pro Vanesu již její známí společník, vnitřní hlas.. Tohle bylo to nejlepší co kdy udělala.. Spokojeně se, se sluchátky v uších, zavrtala do sedačky a zaujatě hleděla z malého okénka letadla..

*******

Letadlo, konečně, přistálo. Jen co měla svůj kufr, mrkla na telefon, Londýnský čas byl 20:00.

Vylezla z letištní haly, přes obličej jí praštil studený poryv londýnského větru. Zavrtala nos do teplé, černé šály a vytočila číslo taxi služby, které si opsala v letištní hale....

******

Konečně byla ve svém bytě.. Byl normální, ale jí se strašně líbil, potichu si, radostně, zavřískala..

Menší ložnice, obývak, který byl od kuchyně oddělený barovým pultem, malá místnost, kde se nacházel záchod a menší koupelna s pračkou a samozřejmě zrcadlem= toť Vanesin byt, který byl plně vybavený, včetně plazmové televize naproti bílému gauči v obýváku, ze kterého vedli dvoukřídlé dveře na menší balkón, odkud byl krásný výhled na Londýn, byt byl totiž v pátém patře... Byla to nádhera..

Po důkladné prohlídce svého bytu, si šla vybalit věci a rozhodla se, že se zítra půjde porozhlédnout po městě, aby se tu neztratila a nakoupí si ještě nějaké věci do bytu, hlavně tedy jídlo, absolutně nic tu totiž neměla..