Vanesa se po smrti svých rodičů přestěhovala z Čech do Anglie. Sehnala si byt v Londýně a práci jako asistentka hlavní kostymérky v Shakespearovském divadle Globe, kde se seznámí s Tomem Hiddlestonem, kterého už dlouho obdivuje. Zároveň si najde pří...
Musímsevzdátláskyktobě, alevlastně si sama nepřiznávám, žetyjsiten, kteréhomiluju...
Byl tu večer. Vanesa, nervózně, pochodovala po obýváku a čekala, až přijde Toby.. Na chvíli dokonce zaváhala, jestli by si ten rozchod neměla rozmyslet, přeci jen, byl na ní vždy hodný. Třeba mu jen ujely nervy. Třeba se jí omluví a vše bude zase dobré.. "Tyjsipitomá. Uhodiltějednou, udělátoklidněznovaatohned, jaksenaTomajenpodíváša nebořeknešněco, cosemunebudelíbit" pokáral jí, vnitřní, hlas a ona mu musela dát za pravdu. "Hajzl hajzlem zůstane" zopakovala si větu, kterou jí, s oblibou, kladla na srdce Michaela.. Musela se pro sebe usmát..
Po pár minutách jí z myšlenek vyrušil zvuk, který jí teď dokázal, nadmíru, vyděsit. A to sice: zaklepání na dveře.. Chvíli stála jako opařená, sledujíc dveře vedoucí na chodbu.. Po chvíli se klepání ozvalo znovu a o něco hlasitěji.. To už se, pomalu, rozešla ke dveřím. Vzala za kliku. Nádech, výdech, nádech, výdech, nádech, výdech....
Otevřela dveře, do kterých si následně stoupla.. - "No konečně" obrátil Toby, opírající se o rám dveří, oči vsloup, načež chtěl vejít dovnitř.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vanesina drobná postava mu v tom ale bránila. Zastavil se a nechápavě na ní pohlédl - "Pustíš mě?" pozvednul obočí - "Musím ti něco říct" oznámila mu, on ale nevypadal, že by jí bral nějak vážně - "Fajn, tak mi to řekneš uvnitř" řekl lhostejně a chtěl zase projít, Vanesa se ale ani nehla "Fajn.. Tak co chceš?" propálil jí otráveným pohledem..
Zhluboka se nadechla a sebrala veškerou svou odvahu.. - "Chci se rozejít" prohlásila pevným hlasem - "Co prosím?" přivřel oči a spražil jí, naštvaným, pohledem - "Rozchazím se s tebou, Toby" odvětila pomalu a srozumitelně - "To nemyslíš vážně" vypadal překvapeně, ale byla si jistá, že se v něm hromadí vztek.. - "Myslím.. Dnes jsi na mě vztáhl ruku a to si nenechám líbit.. Nenechám se mlátit" okřikla ho a ukázala mu zápěstí, na kterém bude mít zítra pěknou modřinu - "Zasloužila sis to" zavrčel - "Vypadni" odvětila klidně a začala mu zavírat dveře před nosem..
Toby je ale chytil a prudce do nich strčil, načež se otevřeli. Vyrazil do bytu, Vanesu zatlačil dovnitř a dveře vší silou zabouchl.. Jeho rozzuřenost, očividně, dosáhla nejvyšší možné hranice. Vanesa dostala strach. Tak nepředstavitelný strach. Odstoupila od něj dál - "Ty se se mnou rozcházet nebudeš. Tenhle vztah skončí, až já řeknu!" křičel na ní a čapnul jí za vlasy "Kdybys nešukala s tím egoistickým debilem, ani bych se tě nedotknul!" začaly se jí, po tvářích, kutálet slzy - "Já ale s nikým jiným nespím" vysoukala ze sebe, přes vzlyky, načež jí na tváří přistála Tobyho dlaň - "Nelži mi, ty děvko!" dál na ní křičel, ale její vlasy pustil, načež od něj uskočila - "Vypadni z mýho bytu!" tentokrát křičela ona i přes to, že stále plakala - "Nevyhazuj mě! Jsem tvůj Jsem tvůj přítel, tak se podle toho budeš, sakra, chovat!" jedním krokem překonal vzdálenost mezi nima, napřáhl ruku a znovu jí uhodil. Ovšem tentokrát mnohem silněji. Vanese se podlomily nohy a pod náporem jeho rány dopadla, lícní kosti, na hranu skříňky - "Ty hajzle!" prskla na něj přes, neustávající, pláč, držíc si ránu na lícní kosti, která mírně krvácela. Hned poté se zvedla ze země a běžela do koupelny, kde se zamkla - "Vylez ven!" bušil na dveře Toby..
