My Savior (Tom Hiddleston- FanFiction- CZ)

kapitola 9.

Postupně podléhám tvé kráse a čím víc Tě znám, tím víc Tě miluju..
_________________________________

- "Co se děje?" přerušil tíživé ticho, při čemž jí vzal za bradu, aby k sobě zvedl její pohled.. Hleděla mu do očí a chvíli mlčela. Užívala si ten pohled, milovala ty modré studny, ze kterých nebylo cesty zpět
- "Já jen... Tohle bych neměla" dala mu konečně odpověď, ale on jí jen mlčky pozoroval "Nevím..." pokračovala, ale při pomyšlení na to, že se Tobyho nezbaví a bude se muset vzdát všeho, co má ráda, Tomem počínaje, se jí po tváři začaly řinout slzy "...nevím, co mám dělat, Tome" zavzlykala "Já se toho hajzla prostě nezbavím a jestli...jestli tohle zjistí, tak zabije mě a tebe taky.." Tom jí palcem setřel z tváře slzy, které hned nahradily další "Tohle prostě nemůžu" chtěla se dostat z jeho sevření a odejít, ale nemohla, nešlo to, Tom si jí k sobě přivinul a jeho silné paže jí pevně objímaly. Opřela si hlavu o jeho hruď a mezi prsty muchlala jeho košili..

Jednou rukou jí držel kolem pasu a druhou jí hladil po dlouhých, blonďatých vlasech
- "Neboj, už ti neublíží.. Něco vymyslím, pomůžu ti. Nenechám tě v tom. Rozumíš?" konejšil ji a ona vážně chtěla věřit, že to bude dobré, ale on tohle nemohl vyřešit, nebylo jak, asi by to bylo jen horší.

Teď si ale snažila užívat jeho objetí a vdechovala jeho nádhernou vůni..

Kdysi s Michaelou četli, že voní po mandarinkách a teď byla mírně překvapená tím, že to tak skutečně je. Není to úplně silná vůně, ovšem mandarinky cítí. Musela se pro sebe usmát..

Po chvíli se od něj neochotně odtáhla
- "Musím jít, mám práci" pousmála se, při čemž mu hleděla do očí.. Tom jí úsměv oplatil, vzal její tvář do dlaní a palci jí setřel zbývající slzy.. Vanesa ho obešla a stoupla si před zrcadlo, které měl Tom u stolu, načež si setřela mírně rozmazanou řasenku pod očima, aby na ní nebyl pláč tak znatelný a dala se na odchod..

Kráčela ke dveřím, ale Tom jí zachytil za loket, načež si jí přitáhl co nejtěsněji k sobě a dychtivě ji políbil, Vanesa se mu na rtech usmála a hned potom začala spolupracovat a užívat si tu nádhernou chvíli, kterou po chvíli utnula tím, že se od něj odtáhla s větou
- "Musím jít.." věnovala mu úsměv "..mám práci.. A ty taky pokud se nemýlím, tak sebou hni, Hiddlestone" řekla naoko přísně
- "Kdybyste mě tak nerozptylovala, slečno, tak už jsem se do práce dávno dal" chtěl si zachovat vážný výraz, to se mu ale nepovedlo a usmál se na ní
- "Dobře..dobře.. Už jdu" oplatila mu úsměv a odešla z místnosti

Tom:

Byla tak sladká, musel se usmát.. Šel na sebe vzít kostým a v hlavě se mu vybavila vzpomínka na jejich první schůzku, když jí po práci pozval ven...

Stál před divadlem, nakloněný přes zídku a pozoroval Temži. Čekal na Vanesu
- "ehm..ehm" ozvalo se za ním nesmělé odkašlání. Otočil se za tím zvukem, aby zjistil, od koho pochází
- "Vaneso" věnoval jí jeden ze svých zářivých úsměvů
- "Ahoj" usmála se nervózně a pozvedla ruku na pozdrav "Tak kam mě zavedete, pane Hiddlestone?" optala se, se stálým úsměvem
- "To je překvapení, slečno Barková" oplácel jí úsměv a nabídl jí rámě, které mírně zaskočeně a váhavě přijala..