My Savior (Tom Hiddleston- FanFiction- CZ)

kapitola 8.

Propadám touze a lásce k tobě i když vím, že je to špatné rozhodnutí...
____________________________________

"Vaneso, ahoj" rozzářil se jeho obličej, na kterém se objevil, široký, úsměv...

- "Ahoj" špitla skoro neslyšně, při čemž se na něj ani nepodívala "Tady máš kostým" dodala pořád stejným tónem hlasu, kostým položila na křeslo a hned se rozešla zpět ke dveřím, s pohledem stále zaraženým v podlaze..

Tom si s ní chtěl promluvit a tak jí, těsně před tím, než otevřela dveře a odešla, jemně, chytil za zápěstí.. Cítil, jak se, pod jeho dotekem, mírně otřásla.. Pomalu se k němu otočila a pozvedla obočí
- "Co to děláš, Tome?"
- "Vyhýbáš se mi" konstatoval
- "To není pravda" odsekla a nesouhlasně se zamračila
- "Vážně? To mi nepřijde.. Ráno si se na mě ani nepodívala, dokonce jsi mě ani nepozdravila.. Chodíš kolem mě po špičkách a když jsi v mojí blízkosti, tak se snažíš dostat, co nejrychleji, pryč"
- "Proč bych to asi dělala?" položila, spíš řečnickou, otázku
- "To mi řekni ty" vyzval jí, načež jen sklopila pohled.. Tom jí pořád, jemně, držel za zápěstí "Od čeho to máš?" s touto otázkou jí odhrnul vlasy z rány pod okem a pozvedl obočí
- "Uklouzla jsem a spadla na skříňku.. To už jsem ale ráno říkala, jsi snad hluchej?" dala si záležet na tom, aby to znělo, co nejvíc, jedovatě.. Jeho to ale od dalších otázek neodradilo
- "A vážně jsi uklouzla nebo ti na tu skříňku někdo pomohl?" se stále pozvednutým obočím na ní upíral své, jasně modré, oči..

Nic neodpověděla, jen zase upřela svůj pohled do podlahy "On tě bije?" zeptal se narovinu
- "Jak si dovoluješ tohle říct?" zvedla hlavu a mírně zvýšila hlas
- "To neznamená, že ne" konstatoval, při čemž se Vanesa snažila vyhnout jeho pohledu. Marně. Tom jejich oči propojil "Van.. Já už tohle viděl.. Moje sestra chodila domů s takovýma modřinama a používala výmluvy typu, že upadla a podobně..." chvíli se odmlčel a mimoděk si všiml, že se jí v očích zaleskly slzy "... Takže mi odověz popravdě.. Mlátí tě?" položil jí opět tu otázku, i když si odpovědí byl, téměř, jistý..

Po tváři se jí začaly kutálet slzy. To pro něj byla, dostatečná a jasná, odpověď
- "Proč?" zeptal se, se stálým pohledem do jejích ubřečených očí
- "K-kvůli tobě.." špitla, téměř, neslyšně.. Tom pustil její zápěstí, které do teď svíral a všiml si na něm modřiny.. Zhluboka se nadechl, nechápal, co s tím má společného, ale náhle ho zaplavily výčitky, že on může za to, že jí ubližuje
- "On...on viděl,...jak jsi...mě minule...v šatně...dr-žel za..ruku.. Vadí mu, ž-e se s te-bou..bavím.." vysoukala ze sebe přes vzlyky "..myslí si, že s-polu...spíme.. Dal mi facku už,...minule v šat-ně,..když jsi ode-šel" sotva dávala dohromady věty, skrz neustávající pláč.. A v Tomovi se hromadil, nadpřirozený, vztek
- "Cože? Já ho zabiju.." přecedil skrz, zaťaté, zuby.

Je známo, že Thomas je, od přírody, klidný a milý člověk.. Ovšem teď byl naštvaný, snad jako nikdy.. Měl takovou chuť jít za tím Idiotem a zmlátit ho tak, že by se neprobral.. To ale udělat nesměl, musel se uklidnit.. Na chvíli tedy zavřel oči a vydýchával to.. Nádech, výdech "Klid, Tome, klid" klidnilo ho podvědomí... Tohle si opakoval ještě chvíli, než si byl jistý, že může racionálně uvažovat...

Otevřel tedy oči a pohlédl na, ubrečenou, Vanesu
- "Proč s ním jsi?" Vanesa k němu, s trochu nechápavým výrazem, vzhlédla.. Dobré bylo, že už nebrečela "Proč jsi s někým, kdo ti ubližuje?"
- "Když jsem mu řekla, že se s ním rozcházím, udělal mi tohle.." ukázala na ránu pod levým okem "... A taky mi řekl, že jestli se s tebou budu bavit nebo stýkat, mimo práci, tak to bude horší..a to ne jen pro mě.. Takže bych měla jít" řekla sebejistým hlasem, až ho to překvapilo.. Vanesa se otočila na patě a chtěla otevřít dveře...

Tom jí ale nemohl nechat odejít.. Nemohl, protože věděl, že když odejde, tak to bude navždy.. Protože se bála toho Idiota, už s ním nebude mluvit, to nemohl dopustit a už vůbec nemohl dopustit, aby jí takhle ubližoval..

.. A tak jí, opět, zastavil, těsně, před odchodem.. Chytil jí za zápěstí a otočil si jí čelem k sobě.. Chvíli jí hypnotizoval oči, pak jí položil ruku na tvář a, trochu, se k ní naklonil...

Vanesa:

- "Co to děláš, Tome?" špitla nervózně, když už je dělili jen milimetry.. Přerývavě se nadechla.. Byla nervózní a věděla, že tohle by dělat neměla. Taky věděla, že když to Toby zjistí, tak jí, opět, zmlátí.. Ne, ne, on jí zabije.. I přes to se ani nehla, věděla, že by ho měla odstrčit a odejít.. Ale ona prostě nemohla a tak moc si přála, aby jí políbil..

Na její předchozí otázku se ani neobtěžoval odpovědět a propojil jejich rty... Jeho rty byly tak..měkké, hebké a..sladké.. Byl to ale krátký a váhavý polibek, jako by snad čekal na její reakci..

Přerušil, ten krásný, polibek, zadíval se jí do očí a na jeho rtech hrál, jemný, úsměv.. Vanesa, přerývavě, vydechla a topila se v, těch modrých, studnách..

Usmála se na něj a, byť nechtěně, sjela k jeho, tenkým, rtům.. Tom si toho nepochybně všiml, protože se jeho úsměv ještě rozšířil.. Ještě chvíli jeho rty hypnotizovala a pak se na ně, bez váhání, vrhla..

Obě ruce mu omotala kolem krku a Tom jí ty své omotal kolem pasu, při čemž si jí přitáhl co nejvíce k sobě a pevně jí tiskl, při čemž jí přejel jazykem po spodním rtu, načež Vanesa pootevřela pusu a Tom vyhledal její jazyk.. I přes oblečení cítila, každičký, sval na jeho těle.. Bylo to úžasné.. Tenhle polibek byl vášnivý a dlouhý.. V tuhle chvíli se, pro Vanesu, zastavil čas.. Jediné, co pro ní existovalo byl Tom, užívala si každou vteřinu jeho přítomnosti..

Ale jak se říká "Všechno krásné jednou končí" a tak i tahle chvíle musela skončit. A byla to Vanesa, kdo přerušil, ten úžasný, polibek.. Neochotně se od Toma odtáhla a pohlédla mu do očí. Na jeho, krásné, tváři mu hrál úsměv, který jí dostával do kolen a věřte mi, že kdyby jí nedržel kolem pasu, tak by to bylo doslova..

Sklopila pohled a začala si prohrávat s knoflíčky jeho košile... Byla nervózní a tak chvíli zavládlo ticho.. Cítila na sobě jeho pohled, ale nepodívala se na něj....

Takže.. zdravím Vás s novou kapitolou.. :3 chtěla jsem tuhle kapitolu psát dál, ale byla by moc dlouhá :D takže si musíte počkat na další ;)

Taky jsem Vám chtěla poděkovat za všechny přečtení, votes a hlavně komentáře.. Strašně mě těší, že Vás to baví číst a nakopává mě to k dalšímu psaní :3 Mimo to mi to taky vždy neuvěřitelně zlepší den.. Takže MOC VÁM DĚKUJU!!!!!

Omlouvám se za chyby :)

Komentáře a votes potěší :D