YouTube + Já

Kapitola 2.

„Pátek! Konečně," zaradovala jsem při zazvonění budíku. Dnes nejdu do školy, abychom mohly s Hankou ve čtyři ráno vyjet do Prahy. Proč v pátek ve čtyři ráno? Protože se potřebujeme v klidu ubytovat v hotelu a mít celý den a projití Prahy, nakoupení věcí a tak dál. Tři noci v hotelu asi nepřežiju, domů totiž jedeme až v pondělí dopoledne. Ubytování zařizovali Hančini rodiče, takže vůbec nevím co čekat. Bylo to rozděleno napůl naši lístky, Hančini ubytování a cestu jsme si hradily ze svého. No, nic. Musím přestat přehrabovat myšlenky, za hodinu máme sraz na vlakovém.
„Nestíhám!" okřikla jsem sama sebe. Jsem zkrátka nepoučitelná. To přece není možné. Jak můžu chodit všude pozdě? Vždyť se zase tolik nemaluju. Stejně kdybych strávila v koupelně nad účesem a make-upem víc času, nikdo by si toho nevšiml. Proč? Nejspíš bych stejně někam běžela a všechno by se zničilo, takže na místo bych došla ve stavu, jakobych zrovna vylezla z nějaké díry.
Na vlakové jsem doběhla o patnáct minut později než byl můj sraz s Hankou. Bylo to přesně pět minut před odjezdem vlaku. Už z dálky jsem viděla nervozně přešlapující a stále hodinky kontrolující Hanku. Přiběhla jsem k ní a ona mi dala mou jízdenku a místenku.
„Díky," vydechla jsem.
„Sice nechápu, jak můžeš pořád nestíhat, ale přesto být všude včas. Nemáš zač," říká ta, která je všude vždy o půl hodiny dřív.
„Pfff... Vypočítané," pohodila jsem vlasy a hrála, jakože mám všechno pod kontrolou.
V klidu jsme nasedly do vlaku, který se minutu na to rozjel.
„Doufám, že máš všechno," ujišťovala se Hanka.
„Jasně," uklidnila jsem ji.
„Máš vstupenky?" zeptala se pro jistotu. Já se hned podívala do kabelky a s vyděšeným výraz jsem zvedla oči zpět na ni.
„Děláš si prdel!" vyjekla Hanka.
„Jo," řekla jsem vážně. Hanka si urovnala mou odpověď a minutu na to vykřikla: „Zabiju tě! Víš jak jsem se lekla!"
„Vím. Měla ses vidět," smála jsem až mi tekly slzy.
„Málem jsem měla z tebe infarkt," křičela.
„Ale jenom málem," poznamenala jsem mezi smíchem. Otřela jsem si slzu z tváře a ukázala ji vstupenky.
„Klid. Říkám, že mám všechno," uklidnila jsem ji, „sice nestíhám, ale nezapomínám."
„Kvůli tomu, že máš narozky, budu to tolerovat a dělat, jakoby se to nestalo," nadechla se Hanka, aby se uklidnila a vstřebala, co jsem jí udělala.
„Díky," vydechla jsem. Konečně jsem se přestala smát. Hanka mi hned na to do ruky strčila zabalený dárek.
„Co je to?" zeptala jsem se udiveně, „slíbila jsi mi žádné dárky."
„Není to dárek, to je jen tak," smála se a pobídla mě k otevření.
„Děkuji," vytáhla jsem dárek z obalu a objala Hanku. Byla to kniha. Nádherná kniha. Zlatým písmem do rudých desek bylo vyryto "Velká kniha o Lásce" a ornamenty kolem. Měla odhadem asi sedmset stran. Musela být šíleně drahá.
„Jsi blázen, díky," usmála jsem se a prolistovala knihu.
„Nemáš zač. Zahlídla jsem ji v obchodě a vzpomněla jsem si na tebe, tak jsem ji musela vzít," oplatila mi Hanka úsměv.
„Fakt moc díky."
„Fakt nemáš zač. Třeba díky ní konečně najdeš toho pravého."
„Třeba," pozvdychla jsem si a listovala knihou. Hanka je jediný člověk, kterému se svěřím se vším. Je úplně jediná, komu jsem řekla o svých nepovedených vztazích. Byla jsem snad s těmi nejhoršími z nejhorších. Jeden mně podváděl snad od prvního dne vztahu. Další byl feťák, který mě i zmlátil a ten poslední mě využíval. Pokaždé jsem však byla tak hloupá a naivní a tolerovala jsem všechno, co dělali. Doma to nebylo o moc lepší, táta od nás odešel, když jsem byla malá a mamka má dvě práce, takže se potkáváme málo a když už, tak mně seřve, že se málo učím.
„Hej? Jsi tu?" zamávala mi Hanka rukou před očima.
„Jo, jo," zaptřepala jsem hlavou, „jsem jenom trochu unavená," zalhala jsem a opřela hlavu o okno. Už jsem chtěla být v Praze. Chtěla jsem už konečně poznat MenTa osobně.
Myslela jsem na MenTa, sledovala venku pomalé svítání, stromy, domy, keře, cestu...
„Pardubice, hlavní nádraží," ozvalo se z rozhlasu. Trošku jsem se vylekala. Vzpomněla jsem si, že z Pardubic je MenT a Stejk, což mi vykouzlilo úsměv na tváři.
„Je tady místo?" zeptala se osoba ve dveřích našeho kupé. Venku ještě nebylo dost světla, proto jsem mu neviděla do tváře.
„Jasně," odpověděla Hanka. Ten neznámý se podíval do prava, doleva a pokunyl na kamráda. Vešli dovnitř a usadili se. Ten neznámý si sedl vedle mě a jeho kamarád naproti něj, vedle Hanky. Najednou mu pouliční lampa z venku zasvítila do obličeje. Okamžitě jsem věděla s kým mám tu čest. Vedle. Mě. Seděl. MenT. Zůstala jsem jako přimražená.
„Kam jedete?" zeptal se MenTův kamarád.
„Na 4Fans ," odpověděla pohotově Hanka, jelikož si všimla mého záseku.
„Tak se tam potkáme," usmál se MenT. Pomalu se ke mně začal přibližovat, jako kdyby mě chtěl políbit a já se nebránila. Byl tak blízko, až jsem na tváři cítila jeho dech. Chybělo pár milimetrů a...

„Pardubice, hlavní nádraží," vyskočila jsem leknutím ze sedadla. Rozhlídla jsem se kolem se a nikde nikdo, jen Hanka.
„Co je?" zasmála se.
„Nic, jenom se mi zdál úžasný sen a ten pitomý rozhlas ho zničitl v ten nejhorší moment," odpověděla jsem rozespale s hraným naštváním. Co jsem si myslela? Šance, že MenT pojede zrovna tímhle vlakem, tímhle vagonem a půjde sem do kupé, byla jedna k milionu.
„Co? Líbala ses snad s MenTem?" řekla se smíchem.
„Skoro," zkřížla jsem ruce na prsou.

„Je! Testy," zaradovala se Hanka při pročítání knížky.
„Hmm," odpověděla jsem znuděně.
„Tady je jeden přímo pro tebe," smála se.
„Tak ukaž," opětovala jsem její odpověď.
„Jaký typ kluka tě přitahuje? A) Borec, B) Vtipálek, C) Romantik, D) Bad Boy," přečetla.
„Hmmm, asi..." zamyslela jsem se.
„Bohužel, možnost MenT tady není," rýpla do mě.
„Hej! Chtěla jsem říct B," zasmála jsem se. Dočetla zbytek otázek s dalšími narážkami na MenTa.
„Tak jo, to byla poslední," vydechla, „Váš výsledek: Váš problém je, že jste si vytvořila ideál, který se bude špatně hledat. Nesmíte se bát neúspěchů zvednout se a zkousit to znovu. S velkou pravděpodobností totiž ani neexistuje, a když, tak jedině v  nějakém románu nebo na filmovém plátně."
„Asi jo," povytáhla jsem koutek.
„Možná existuje v MenTových videích," mrkla na mně a já se jen plácla rukou do čela a víc na to nereagovala.
Z rozhovoru nás vytrhlo oznámení, že vlak přijíždí do Prahy na hlavák. Vzaly jsme všechny věci a vyšly z vlaku. Na nástupišti jsme se trochu protáhly, protože jsme zrovna seděly přes čtyři hodiny pomačkané v nepohodlé sedačce a potom se vydaly na cestu k hotelu.

Vešly jsme do pokoje a já sebou okamžitě praštila na postel. Ani YouTube jsem nekotrolovala, aby zjistila kolik vlogů je přidáno o cestě do Prahy a usla jsem. Hanka už v tu chvíli byla zapadála v koupelně a upravovala se. Zase. Po půl hodině přišla k mé posteli a zvolala: „Slevy! Jde se nakupovat!" Vyděšeně jsem se posadila a unaveně se na ni podívala. Sice mám nakupování ráda, ale aktuálně jsem byla neskutečně unavená. Ve vlaku mě, totiž nenechala spát.
Samozřejmě se mi nepovedlo Hanku přemluvit, a tak mě vytáhla ven do centra. Chodily jsme po různých obchodech, ale v žádným si nic nevybraly. Já jak já, ale u Hanky to není zvykem.
Stále jsem se rozhlížela kolem a hledala někoho známého. Sice nechápu jak můžu být tak naivní a doufat, že tady potkám YouTubera na nákupech, ale co už. Bylo by super je potkat mimo video či akci.
„O, M, G, hele," řekla a aniž bych stihla zareagovat mně vtáhla do nějakého obchodu. Myslela jsem, že zahlédla nějaké pěkné tričko, spletla jsem se. Zahlédla ve výloze uvnitř nakupujícího MenTa...