YouTube + Já

Kapitola 3.

„Běž za ním," žduchla do mě Hanka.
„Ne," odeskla jsem, „vždyť víš, že neumím mluvit s cizími lidmi." Hanka mě začala tlačit dovnitř obchodu.
„Ale já nevím co mu říct," bránila jsem se.
„To vymyslíš," kývla rameny. Chtěla jsem otočít, abych vůbec věděla, kam jdu, ale to už jsem do někoho vrazila. Docela silně jsem sebe i toho někoho praštila do ramena.
„Promiň moc se om-" zasek. Zase. Jakmile jsem se podívala na osobu, kterou nyní díky mně bolí rameno.
„To je v pohodě," usmál se a já málem odpadla. MenT. MenTa bolí kvůli mně rameno. Do MenTa jsem vrazila.
„Moc se omlouvá," přišla ke mně Hanka a promluvila místo mě. MenT jen nechápavě zvedl jedno obočí.
„Ona má někdy problém mluvit s lidmi, které nezná," řekla s úsměvem a poplácala mě po zádech. Musela jsem být červenější než rajče.
„Aha. Já jsem Honza," zasmál se, mrkl na mě a podal mi ruku, kterou jsem přijala, „No a už nejse cizí."
„J-já j-jsem Lucie," vykoktala jsem ze sebe mezitím, co jsem se topila v jeho očích.
„Rád tě poznávám Luci," usmál se.
„A já jsem Hanka," přerušila Hanka náš oční kontakt.
„Co děláte v Praze?" zeptal se bez reakce na Hančino představení, „slyším, že nejste odsud."
„Jsme tady na forfens," vyhrkla Hanka rychleji než já. MenT se s falešným úsměvem podíval na Hanku a pronesl: „Tak se tam uvidíme."
„Jasně," usmála jsem se na něj.
„Já už musím, tak se měj-te," poškrábal se na týlu a mávl na mě. "Te," však dodal se zásekem jakoby na jednu z nás zapomněl.

„Tak ten tě, moje milá, chce," prohlásila Hanka jakmile MenT, teda Honza, zmizel z dohledu.
„Ale ne," mávla jsem rukou a přemýšlela nad tím, jaké by to bylo, kdybych chodila s MenTem.
„Teď ale jdeme najít GoGa," oznámila mi Hanka jamile jsme vyšly z obchodu. To byl důvod proč jsme chodily další dvě hodiny po Praze. Po památkách, po obchodech. Ani jedna z nás však nenacházela, co hledala. Já sukni a Hanka GoGa. Začínala jsem už toho mít fakt dost. Po patnáctiminutovém přemlouvání Hanky bylo dohodnuto, že se podíváme už jen New Yorkeru, na Václavák a půjdem do hotelu.
Vešly jsme do obchodu a kdo tam byl? MenT. Znovu. Nebyl ale sám, tak jsme jen procházely kolem a snažily se na sebe neupozorňovat. přijde mi trapné otravovat kohokoliv, koho skoro neznám, když není sám.
„Luci?" ozvalo se zničehonic za mnou. Po otočení jsem zjistila, že hlas patřil MenTovi. Všiml si mě.
„Me-Honzo," pozdravila jsem ho s úsměvem a doufala, že si nevšiml mého seku.
„Máme na sebe nějaké stěstí," zasmál se.
„To jo," oplatila jsem mu úsměv. Už začínalo být divné jak jsme se na sebe pořád usmívali.
„Ehm..." ozvalo se zpoza MenTa.
„Jo sorry, tohle jsou Martin a K-"
„Kovy," skočil mu jeden z nich do řeči a podal mi ruku.
„Lucie," podala jsem Kovymu ruku a poté si potřásla i s blonďákem vedle, Martinem.
„Jdete na 4Fans?" zeptal se Martin.
„Jasně," ozvalo se za mnou.
„Promiň," zasmála jsem se, „tohle je Hanka."
„Ahoj," kývli na ni kluci. Nemohla jsem spustit oči z Kovyho. Jeho oči byly tak nádherně modré. Nikdy jsem neviděla nikoho, kdo by měl tak úžasné oči.
„My už budeme muset jít," řekla jsem, když do mně Hanka žduchla, abych už nezírala na Kovyho, „Strávily jsme čtyři a půl hodiny ve vlaku a moc toho nenaspaly, tak pokud nás omluvíte."
„Odkud jste?" zeptal se zničehonic MenT.
„Z Ostravy," odpověděla jsem.
„Nemáte ostravský přízvuk," poznamenal Martin.
„Ty taky nezníš jako Pražák," řekla jsem zpět k Martinovi a všichni vybuchli smíchy při pohledu na Martinův zhrzený obličej.
„Nezajdem někam?" vyhrkl Kovy do smíchu všech ostatních a zadíval se mi do očí.
„Šly bychom ,ale jsme fakt unavené. Kdyžtak zítra," mrkla jsem na Kovyho.
„Beru tě za slovo. Zítra. Na 4Fans. Dáme oběd," ukázal na mne MenT a potom mrkl.
„Fajn," kývla jsem a s Hankou jsme odešly na hotel.

„Víš co se stalo?" vyhrkla na mě Hanka, jakmile jsme vešly do pokoje.
„Ne, co?" zvedla jsem nechápavě právé obočí.
„MenT a Martin nás pozvali na oběd," vypískla.
„Jo tohle," smála jsem se, „Za prvé, zapomněla jsi na Kovyho a za druhé, já vím."
„Koho zajímá nějaký Kovy," mávla rukou, „hlavní je, že jsi mluvila úplně jako kdybys tam byla sama. Až jsem se divila." Dotko se mě, že zapomněla na Kovyho, ale je to Hanka nemůžu to brát zase tak vážně.
„No a co," kývla jsem rameny.
„Co je?" divila se Hanka.
„Nic," zamrkala jsem a zase ji vnímala. nějak jsem se nachvilku zamyslela.
„Berme to tak, že díky tobě máme "rande" a YouTubery."
„To je fakt. Ale co si vezmu na sebe?"
„Musíme jít nakupovat!" zaradovala se Hanka a já znaveně zabořila tvář do polštáře a mumlavě prohlásila: „Tak běž, já spím." Ode dvěří se ozvalo: „Fajn," a Hanka odešla. Hned jak odešla jsem usnula.

Zdálo se mi, že jsem spala tak deset minut, než mě vzbudilo nemotorné bouchnutí dveří, ale jak ukázaly hodiny na mobilu, spala jsem čtyři hodiny. Jak ji mohlo samotnou bavit nakupovat čtyři hodiny.
„Promiň neměla jsem volnou ruku," omluvila se Hanka když jsem otevřela oči.
„To je v poho," mávla jsem rukou a zpět si lehla.
„Ale když už jsi vzhůru, tak ti chci říct, že jsem ti donesla dáreček," zaradovala se.
„Sakra," zaklela jsem tiše, ikdyž myslím, že mě slyšela.
„Sukničku," řekla radostně.
„Co?" posadila jsem se na posteli a přehrála si v hlavě její poslední slova, „Fakt? Sukni?"
„Jasně," usmála se a hodila po mně tašku. vytáhla jsem z ní sukni. byla úžasná. Přesně takovou jsem hledala.
„Je naprosto úžasná, ale nemám k ní tričku," sklesla jsem.
„Pff, máš. Hanka myslí na všechno," pochválila sama sebe a pokynula mi hlavou k tašce. V tašce ležel i upnutý vínový top.
„Jsi úžasná," vylítla jsem z postele, objala Hanka a utíkala se do koupelny převléct, abych se viděla.
„Já vím," pohodila Hanka vlasy.

...celkový outfit na sobotu...