Cesty se protnou až bude čas.
Nevynecháme žádný východ měsíce.
Budeme tam, až hvězdy výjdou v jas.
Až jich budou planout statisíce.
Brány se zavřou, jakmile noc padne.
Noční tvorové povstanou.
Měsíc je nezastaví, je to snadné.
A my budeme tam, kde vládnou.
Oceán dno bude postrádat.
Přijde doba temna, vše zakryje.
A my budeme v černu hádat,
Kdo nepřítel a kdo s námi je.
Vše pohasne, až přijde čas.
Temnota natáhne své drápy.
My chceme jen ujistit vás,
Že k ničemu vám budou mapy.
Cesty se protínají, čas přichází.
Světlo v temnotu se obrací.
Na černou peřinu měsíc vychází,
A hvězdy září, jako milion svící.
Noc padá a brány se zavírají.
Měsíc se vyhoupává do sedla.
V jeho svitu útěchu Oni mají,
Jeho záře Je do bezpečí zavedla.
Dno oceánu se ztrácí v bouři.
Pohlcují nás vlastní stíny strachu.
Tvorové noci ze spánku oči mouří.
A my čekáme v šedém nádechu.
Nastává ta doba, čas přichází,
Kdy zrádné víly tančí v lese.
Kdy čarodějové se schází,
Kdy vzduchem strach se nese.
Za svitu měsíce cesty se protnuly.
Tanec víl začal hvozdem třást.
Čáry se obyčejnými staly.
Nikomu se nepodaří nás zmást.
Prastaré brány se zavřely beze škvír.
Nikoho a nic nevpustí mezi sebe.
Neprojde nejtenší vzdušný vír,
Ni bůh, slunce či světlé nebe.
Oceán navždy ztratil dno.
Čerň se na zem spustila.
My jsme stále zde, jak vidno.
Neopouští nás večná síla.
Noc vše pohltila, nastal čas, ta doba,
Kdy se jezdci na nebi mezi hvězdami prohánějí.
Kdy nevíš, kde končí zem a začíná obloha.
Kdy vše světlé skončilo a návratu není.
A my přísahali, že tu budeme stát.
Staneme Jim po boku věrni srdci i meči.
Tmy se nikdy víc nebudeme bát.
Budeme jako oni, padajcích hvězd Chytači.
