Za šelesty stromů,
Jdu na starou horu,
Tam kde údajně přebývá,
Vlk co lidský hlas mívá.
Hlas mívá tehdy jen,
Kdy za úplňku se plní sen,
To prastará legenda praví
O mladé krásné paní.
***
Panna mladá zakletá,
Už v kolíbce prokleta.
Ve dne lidské oči,
V noci stopy vlčí.
Ve dne dvě ruce a nohy,
V noci ovce rychle loví.
Za dne krásný úsměv na rtech,
Za měsíce krev na pařátech.
Když chudý lid,
Co o ovce přišel,
Chtěl vlka kůži mít,
Na vlkův lov vyšel.
Vlka stěží zabili,
Co nechtěli, spatřili,
Mladá panna před nimi,
Rychle dceru pohřbily.
Druhého dne z rána,
Ozvala se rána,
Panna pod balvanem nebyla,
Avšak vlčice se tu krčila.
Vyděšený lid pozvedl zbraň,
A vlčici hnali jako laň
Hnali ji na horu starou,
Za hranici milovanou.
***
Už slyším vytí vlčí,
všemocná síla z něj srčí,
ale na strach tu místo není,
už to není jen vyprávění.
Přede mnou vlčice,
něco mi říci chce,
ale vyjde jen zavrčení,
chápu, pro mne zde místo není.
