Zakletá

498 28 4
                                    

Za šelesty stromů,
Jdu na starou horu,
Tam kde údajně přebývá,
Vlk co lidský hlas mívá.

Hlas mívá tehdy jen,
Kdy za úplňku se plní sen,
To prastará legenda praví
O mladé krásné paní.

      ***

Panna mladá zakletá,
Už v kolíbce prokleta.
Ve dne lidské oči,
V noci stopy vlčí.

Ve dne dvě ruce a nohy,
V noci ovce rychle loví.
Za dne krásný úsměv na rtech,
Za měsíce krev na pařátech.

Když chudý lid,
Co o ovce přišel,
Chtěl vlka kůži mít,
Na vlkův lov vyšel.

Vlka stěží zabili,
Co nechtěli, spatřili,
Mladá panna před nimi,
Rychle dceru pohřbily.

Druhého dne z rána,
Ozvala se rána,
Panna pod balvanem nebyla,
Avšak vlčice se tu krčila.

Vyděšený lid pozvedl zbraň,
A vlčici hnali jako laň
Hnali ji na horu starou,
Za hranici milovanou.

      ***

Už slyším vytí vlčí,
všemocná síla z něj srčí,
ale na strach tu místo není,
už to není jen vyprávění.

Přede mnou vlčice,
něco mi říci chce,
ale vyjde jen zavrčení,
chápu, pro mne zde místo není.

Chlad létaKde žijí příběhy. Začni objevovat