4. Jde se za školu

429 23 0
                                    

Zastavily jsme se na snídani a já byla ráda že mě Ema vytáhla. Jen jsem si představila jak se na mě celá škola pohrdavě kouká a ani za nic se mi tam nechtělo. Přišly tři esemesky. Kuba:Kde jsi? Slíbila si že přijdeš No tak Caroline, alespoň odepišCítila jsem se kvůli tomu špatně. Odepsala jsem že mi nebylo dobře a tak jsem zůstala doma.Kuba: Mluvil sem s tvým bratrem, vím že nebylo. Nechápala jsem proč by mluvil s Ianem, radši jsem si vypnula zvonění a věnovala se Emě. Z nákupů jsem se vrátila po obědě, Ema už musela jet aby stihla druhý den školu. Seděla jsem v pokoji u počítače a sledovala videa když ke mě do pokoje vlezl táta ,,Jak je možný, že jsi nešla do školy?" obořil se na mě ,,Přijela Ema. Překvapila mě a já nedokázala odmítnout." nevěřícně vrtěl hlavou ,,Omluvil sem tě. Bylo ti blbě." a pak dodal ,,Doufám že se to nebude opakovat." mohlo to být i horší říkala jsem si. Takhle pěkný den mi už nemůže nic pokazit. Ráno jsem si přivstala a šla se upravit a obléct. Vzala jsem si černé kraťasy, podkolenky a červený top. Dole jsem byla o deset minut dřív. Vzala jsem si svačinu a pití ,,Ian už musel jet. Dojdeš to pěšky?" ptala se mamka ,,Jasně." Vylezla jsem před barák a bylo mi jasné, že do školy to nestihnu včas. 

Zkusila jsem napsat esemesku Kubovi jestli se nepotkáme po cestě. Potěšilo mě když souhlasil. Potkali jsme se před jeho barákem v půlce cesty do školy ,, Proč jdeš pěšky?" ptal se Kuba ,,Neměl mě kdo odvézt." usmívá se to je dobré znamení říkala jsem si v duchu. Museli jsme přidat aby jsme to stihli do školy. Přidali jsme do kroku ale běžet se nám nechtělo ani jednomu. Na chodbě už bylo prázdno, hodina dávno začala. Vlezli jsme s Kubou do třídy a usadili se do svých lavic.

Nový začátek úžasné story /dokončenoKde žijí příběhy. Začni objevovat