Nový začátek úžasné story /dokončeno

5. Nedorozumění

Zastavily jsme se na snídani a já byla ráda že mě Ema vytáhla. Jen jsem si představila jak se na mě celá škola pohrdavě kouká a ani za nic se mi tam nechtělo. Přišly tři esemesky. Kuba:Kde jsi? Slíbila si že přijdeš No tak Caroline, alespoň odepišCítila jsem se kvůli tomu špatně. Odepsala jsem že mi nebylo dobře a tak jsem zůstala doma.Kuba: Mluvil sem s tvým bratrem, vím že nebylo. Nechápala jsem proč by mluvil s Ianem, radši jsem si vypnula zvonění a věnovala se Emě. Z nákupů jsem se vrátila po obědě, Ema už musela jet aby stihla druhý den školu. Seděla jsem v pokoji u počítače a sledovala videa když ke mě do pokoje vlezl táta ,,Jak je možný, že jsi nešla do školy?" obořil se na mě ,,Přijela Ema. Překvapila mě a já nedokázala odmítnout." nevěřícně vrtěl hlavou ,,Omluvil sem tě. Bylo ti blbě." a pak dodal ,,Doufám že se to nebude opakovat." mohlo to být i horší říkala jsem si. Takhle pěkný den mi už nemůže nic pokazit. Ráno jsem si přivstala a šla se upravit a obléct. Vzala jsem si černé kraťasy, podkolenky a červený top. Dole jsem byla o deset minut dřív. Vzala jsem si svačinu a pití ,,Ian už musel jet. Dojdeš to pěšky?" ptala se mamka ,,Jasně." Vylezla jsem před barák a bylo mi jasné, že do školy to nestihnu včas. Zkusila jsem napsat esemesku Kubovi jestli se nepotkáme po cestě. Potěšilo mě když souhlasil. Potkali jsme se před jeho barákem v půlce cesty do školy ,, Proč jdeš pěšky?" ptal se Kuba ,,Neměl mě kdo odvézt." usmívá se to je dobré znamení říkala jsem si v duchu. Museli jsme přidat aby jsme to stihli do školy. Přidali jsme do kroku ale běžet se nám nechtělo ani jednomu. Na chodbě už bylo prázdno, hodina dávno začala. Vlezli jsme s Kubou do třídy a usadili se do svých lavic.Přišlo mi divné jak si mě Kuba přestal před ostatními všímat. Mrzelo mě to. O přestávce jsem si ho našla a zatáhla ho pryč od ostatních. Vypadal naštvaně ,,Co se stalo?" chtěla jsem vědět. Zahleděla jsem se mu do očí a čekala ,,Nic Caroline." odbyl mě a už se na mě ani nepodíval ,,Jo Caroline neotravuj ho." přicházel k nám jeden z jeho kamarádů. Sklopila jsem pohled k podlaze ,,Celou dobu si hraješ na kamaráda a pak..." polknu a odcházím od nich ,,Nebudu se kamarádit s tou která dá každýmu." vpálil mi do zad hnusnou poznámku Kuba. Nemohla jsem uvěřit tomu co právě řekl. Rozzuřilo mě to a zklamalo zároveň ,,Jestli si něco takového o mě myslíš, pak si asi nemáme co říct." Potřebovala jsem být alespoň na chvíli sama a tak jsem si vlezla na záchodech do kabinky a sedla na zavřený záchod. Slyšela jsem jak někdo vešel a zpozorněla ,,Viděla jsi jí?" nadhodila pohrdavě jedna z dívek ,,Jo, mluvila s Kubou." přidala se druhá ,,Nechápu jak se s ní vůbec mohl bavit. Kuba se má bavit jen se mnou." odfrkla si ta první ,,Ty jsi mnohem hezčí a tebe má navíc rád, beztak ho jen otravovala a on chtěl být slušný." ujišťovala jí ta druhá. Měla jsem chuť vylézt a uvézt věci na pravou míru ale nedodala jsem si na to odvahu. Až po jejich odchodu jsem se odhodlala vylézt a vrátit se do třídy. Po hodině za mnou došel Kuba z čehož sem byla překvapená ,,Musíme si promluvit." broukl a zmizel. Byla jsem z něho opravdu zmatená. Když sem Kubu konečně našla na chodbě zamračeně mě sledoval. Nic neříkal jen tam stál ,,Můžeš mi vysvětlit co to říkáš za kraviny." řekla jsem. Když nic neříkal pokračovala jsem ,,Kde jsi to vůbec vzal?" ,,Řekli mi to kluci." ač sem nechtěla zasmála jsem se ,,To jsem mohla čekat." přišlo mi to najednou k smíchu ,,Jestli ale víš že je to pravda..." nedořekla jsem to a radši zamířila pryč. Rozeběhl se za mnou ,,Počkej!" křikl a já radši pokračovala v cestě do třídy. Nemám zapotřebí bavit se s někým kdo tak snadno uvěří všemu co ostatní říkají opakovala jsem si. Na obědě si mě Kuba znovu našel. Posadil se k mému prázdnému stolu a upřeně mě sledoval ,,Mrzí mě to." říkal mi už poněkolikáté ,,Umíš taky říkat něco jiného?" obořila jsem se na něho a znovu ho přestala poslouchat. Chytl mou ruku a tím upoutal mou pozornost ,,Co mám udělat aby jsi mi odpustila?" stále mě držel za ruku ,,Slyšela jsem Lily jak říká, že se máte moc rádi. Neměl by ses radši bavit s ní?" odtáhla jsem od něho ruku ,,Přece by si nežárlila." zasmál se mi Kuba ,,To vážně ne." odsekla jsem a vstala. ,,Co kdyby jsem tě vzal na youtubering." doběhl mě na chodbě, jeho nabídka mě vážně zaujala ,,Ještě ti napíšu."