34. Pouť

140 12 2
                                    

Hlasitá hudba a spousta lidí. Rozhlížela jsem se po atrakcích a snažila se s Kubou vyřešit na jakou půjdeme jako první. Nejprve jsme se postavili do fronty na horskou dráhu. Po tom co jsme vystáli tu dlouho řadu jsme konečně byli na ředě. Jen co jsem vystoupila po jízdě z vozíku věděla jsem že to není dobré. Procpala jsem se mezi pár lidmi a jelikož se mi udělalo blbě zastavila jsem se u křoví a oběd letěl ven. Někdo mi podržel vlasy za což sem byla v tu chvíli vděčná. Postavila jsem si a Honza mi podal kapesník. Stál tam s námi i Karel ,,Moc děkuju." už mi bylo líp. ,,Co takhle zajít do strašidelného hradu." navrhl Honza ,,Proč ne." souhlasila jsem. U hradu jsme s Honzou nastoupili do jednoho vozíku a ten se rozjel do tmy. Už po chvíli jsem z té tmy a zvuků byla vystrašená. První postava na nás vyskočila ale hned zas zmizela ve tmě. Vozík zastavil a my vystoupili. Chytla jsem se oběma rukama Honzovy ruky a nechala se od něho vést tmou. Zastavili jsme se ve tmě a najednou jeho rty byly na těch mých. V tu chvíli jsem nemyslela a rozhodně jsem ho nehodlala zastavit. Jenže pak mi došlo co ve skutečnosti dělám. Rychle jsem se od něho odtáhla a vyběhla ke světlu na konci místnosti. Běžela jsem celou cestu až domů. Teprve tam jsem se celá udýchaná zastavila. Když jsem se rozdýchala a v hlavě si ujasnila co přesně se stalo vrátila jsem se zpět na pouť. Našla jsem Denisu a Kubu a došla si koupit cukrovou vatu. Chodili jsme spolu z jedné atrakce na druhou a vyprávěli si o plánech na prázdniny. Večer jsem se vrátila domů a ukázala rodičům vysvědčení. Zavolala mi Ema a domluvily jsme se že se další den sejdeme.

Nový začátek úžasné story /dokončenoKde žijí příběhy. Začni objevovat