Nový začátek úžasné story /dokončeno

14. Špatný den

Šla jsem na záchody schovat se před Kuby naléháním abych mu vysvětlila co se děje. Znovu jsem potkala ty tři pipky ,,Nerozmyslela sis to." byla jsem z nich vyčerpaná, už sem jen chtěla jít domů ,,Tak koho chcete?" vítězně se mi smály ,,Pro Denisu Petra Lexu, pro Báru Willa a mě se líbí Kuba." vytřeštila jsem oči ,,Cože?" neměla jsem ani ponětí jak je přiměji aby s nimi někam šli. Will mě nenávidí, Petra jsem potkala dvakrát a nemyslím že by něco takového chtěl a Kuba tomu něco takového nemohu udělat. Když sem pak potkala Kubu na chodbě byla jsem úplně vyřízená. Neměla jsem ani ponětí co by mi řekl kdyby jsem se ho na to zeptala. Navíc toho bylo na mě dnes moc a neměla jsem sílu na další hádky a problémy. Při hodině jsem vůbec nevnímala ani učitele ani Kubu. Myšlenkami jsem se vracela k pozvání. Mohla bych to udělat teď dodávala jsem si odvahu. Zamyšleně jsem si prohlížela Kubův výraz a snažila se domyslet jeho reakci na to ,,Kubo." začala jsem. Kývl na mě abych mluvila ,,Potřebovala bych aby jsi šel na rande s Lili." dokázala jsem to chválila jsem se ,,S Lili?" podivil se ,,Nikdy." posmutněla jsem ,,Je to důležité. A je to jen jeden večer." Kuba se dožadoval vysvětlení, což sem mohla čekat. Musela jsem slíbit že mu to brzy vysvětlím ale nakonec souhlasil. O poslední hodině jsem plánovala jak se mám zeptat Petra. Bude to složité a nejspíš to nevyjde. Co budu potom dělat? Nebo spíš co udělají ony? S Willem to byl taky velký problém. Doma jsem se konečně svalila do postele a snažila se přijít na jiné myšlenky. Což mi o samotě moc nešlo. Potřebovala jsem s někým pokecat a přestat na dnešek úplně myslet. Napsala jsem pár kamarádům ale nikdo neměl čas. Rozhodla jsem se zajet do Prahy. Projít se po městě. Nasedla jsem do autobusu a zanedlouho už se procházela známými ulicemi. Když jsem tady bydla byla jsem tady často. Chybí mi to. Seděla jsem na náměstí a snažila se vylepšit si ten hrozný den. Zdálky jsme slyšela dívčí křik a vzhlédla. Nedaleko se tvořil dav dívek. Pomalu jsem přicházela k nim a zaslechla ,,Já vážně pospíchám." nad tím jsem se pousmála. Potkala jsem Petra třikrát a přišlo mi že pořád někam pospíchá. Když ho konečně pustili přidala jsem do kroku a Petra došla ,,Ahoj. Zase někam pospícháš?" ,,Jé ahoj Caroline." trochu zpomalil abych mu stačila ,,Jen pospíchej nebudu tě rušit." zastavila jsem. Taky zastavil a otočil se ke mě ,,Zas tolik nepospíchám. Nechceš někam zajít?" ,,Mohli by jsme si někam sednout a popovídat si." navrhnu ,,Mám dnes fakt špatný den." souhlasil. Usadili jsme se v parku na lavičku.,,Tak jo, vysvětlím ti to ale slib mi, že se mi nevysměješ." začala jsem ,,To bych neudělal ale slibuju." nastalo ticho. Musela jsem si dodat odvahu a začala nejistě vyprávět. Celou dobu co jsem vyprávěla jen mlčel ,,Potřebovala bych kdyby jsi tam šel." dokončila jsem to ,,Proč s tím něco neděláš? To je hrozné co ti dělají." smutně na mě koukal ,,Je to jen jedno rande." naléhala jsem ,,Dobře jednu večeři zvládnu." nemohla jsem tomu uvěřit. Objala jsem ho a měla opravdu dobrou náladu. I když se mi nelíbilo že Petr půjde na rande s Denisou. Co když se mu bude líbit? Vzpomněla jsem si že nemám mobil a Petr se nabídl že mě odveze. Při jízdě jsem přemýšlela kam vůbec pospíchal, asi nikam ,,Vážně ti nevadí že tě takhle využívám?" ptala jsem se ho ,,Neznáme se a já po tobě chci tolik věcí, cítím se špatně." omlouvala jsem se už po několikáté.