Nový začátek úžasné story /dokončeno

23. Kamarádka

Druhý den bylo pěkně a tak jsem šla do školy pěšky. Taky jsem po hodně dlouhé době všechno stihla. Po cestě mi přišlo že slyším kroky, ale pokaždé když sem se otočila jsem nikoho neviděla. Docela mě to vyděsilo. Přidala jsem do kroku a když jsem z pravé strany uslyšela náhlé baf, zakopla jsem a skácela se přímo do křoví vedle cesty. Smějící se osoba ke mě natáhla ruku. Jakmile jsem byla z křoví ven stála jsem celá od listí a koukala na Karla ,,Děkuju." zrudla jsem. Tohle se snad povede jen mě. Karel se ke mě se smíchem naklonil a sebral pár listů z mého svetru ,,Nestalo se ti nic?" ,,Asi ne. Jen si připadám jak největší nešika." oba jsme se tomu zasmáli. Myslela jsem že jedno ráno všechno stihnu, ale po rozhovoru s Karlem sem dorazila do školy o deset minut déle. Denisa seděla v lavici kde většinou sedívám a vesele mi mávala, přišlo mi to její chování opravdu divné ,,Moc si mi chyběla." pronesla což bylo ještě víc divné. Všimla jsem si Lili a Báry jak na mě zamračeně civěly. Po hodině obě přistoupily k naší lavici ,,Promluvíme si." odfrkla si Lili ,,Jen mluv." pobídla jí Denisa. Chování lidí na téhle škole mě vždycky tak překvapuje a vyvádí z míry ,,Deniso! Promluvíme si o samotě!" rozzuřila se Lili. Nakonec spolu odešly. Začala hodina a holky nikde. Čekala jsem co se bude dít. Lili a Bára se usadily na svá místa ale Denisa nepřišla. Ještě chvíli jsem počkala a pak se po ní šla podívat. Na chodbě nikdo nebyl. Denisu jsem našla na záchodech. Celá ubrečená seděla na zavřeném záchodě. Všimla si mě a začala si utírat oči toaleťákem ,,Nechápu jak jsem se s nimi mohla kdy bavit." fňukala ,,Co se stalo." dřepla jsem si k ní ,,Vyhrožují mi." rozbrečela se znovu Denisa ,,Mají moje dost ošklivé fotky." pohladila sem jí ,,To zvládneme." snažila jsem se jí utěšit.