6.Volnost, ale i Strach

233 24 2
                                    

Malfoy seděl u stolu v rohu a asi si četl ( i když nevím jestli to umí). Jedině on mi tady narušoval atmosféru klidného a zaprášeného místa, kam se mohu chodit schovávat před problémy. Teď ten Problém s velkým P přišel sem.

Upřímně jsem ho potkat nechtěla, a tak jsem rychle zašla za regál. Asi mě viděl, protože přiběhl za mnou.

„ Ahoj, Alison" Pozdravil. Řekl mi jménem dost divný. Musím na to přijít. Něco plánuje, to je jasný.

Pohled Draca

Musel jsem se hodně přemáhat, abych to její jméno nevyplivl. Je to jenom mudlovská šmejdka.

Bavím se s ní jenom z rozkazu svého otce. Nevím, proč mi to přikázal, ale musím to udělat. Mám za úkol se s ní spřátelit tak, aby mi důvěřovala.

Pohled Alison

Z jeho úst mé jméno znělo úplně jinak. „ Čau. Co chceš?" Zeptám se ho otráveně.

„ To tě ani nemůžu pozdravit?" řekl ublíženě.

„ To by jsi mohl, kdyby to bylo čistě z přátelských úmyslů. Já vím, že ti o něco jde, ale nevím o co." Odseknu.

Pokračuji s výběrem knih. On tam jen tak stojí a nakonec se zeptá: „ Co to tvoje znamení? Je to už lepší?"

„ Lepší to není, ale nebolí to." Pravda je, že mě to bolí každou noc, ale jemu to vážně říkat nebudu.

„ Už budu muset jít, a jestli mě budeš sledovat kam jdu, tak si mě nepřej." Sdělila jsem mu.

Byla jsem už v půli cesty do společenky, když mě doběhl a chytil za tu ruku se znamením. Jenom se tak malinko otřel o to znamení. Začalo neskutečně pálit. Sykla jsem bolestí a vytrhla mu ruku z jeho sevření. Vyděšeně jsem se na něj podívala. Vůbec netuším, co to mělo znamenat, ale bojím se.

Utekla jsem, i přestože na mě volal. Zastavila jsem se až před obrazem Buclaté dámy. Vydýchávala jsem se a posadila jsem se k zábradlí.

Asi jsem se trochu víc zamyslela, protože mě probral až hlas Harryho.
„ Jsi v pořádku?" Optal se s starostí v hlase.

„ Jo jsem, jenom jsem zapomněla heslo." Zalhala jsem mu a falešně se usmála.

Popravdě jsem vůbec v pohodě nebyla. To znamení není jen tak ledajaký a Malfoy má štěstí, že nevím co znamená. Harry se na mě pořád starostlivě díval. Asi mi neuvěřil. Zná mě už dlouho, ale nechal to být.

Rozloučila jsem se s ním a šla do pokoje. Moc jsem nevnímala okolí a šla rovnou do koupelny. Napustlila jsem si vanu a vklouzla jsem do ní.

Byla jsem tam do té doby, než se voda úplně ochladila. Poté jsem vylezla, oblékla se a namířila jsem si to do společenky, abych si udělala úkoly.

Kvůli té zmijizelské primadoně jsem si je nestačila udělat v knihovně. Narazila jsem tam na Miu. Popovídaly jsme si a já jí vyložila všechno co se stalo. Konec konců je to moje nejlepší kámoška a taky jediná kámoška.

Nakonec tam přišel i Harry (samozřejmě bez Rona) a pořádně jsem se pobavili. „ Mám ti vyřídit, že je zítra famfrpálový trénink." Oznámil mi Harry.

„ A nezrušily se všechny zápasy kvůli tomu Poháru?" Namítla jsem.

„ Zápasy se sice zrušily, ale trénovat musíme i tak."

Vzpomněla jsem si, že za necelý měsíc bude první úkol. Udělal se mi z toho knedlík v krku. Bojím se a to dost.

„ No nic, přátelé. Já si jdu lehnout, tak se uvidíme zase zítra." Usmála jsem se na ně a šla spát. Zítra je sobota a trénink, tak se musím pořádně vyspat.

V noci se mi zdál zas ten samý sen a nakonec jsem jen ležela v posteli a koukala do stropu.

Ráno jsem vylezla z postele jako první. Rychle jsem se umyla a vyčistila zuby. Šla jsem na snídani, kde nikdo nebyl. Kdo by taky v sobotu ráno tak brzo vstával.

Rychle jsem do sebe něco naházela, ale moc se mi jíst nechtělo. Vůbec jsem neměla hlad. Po snídani jsem se připravila na trénink a šla se rozlétat na hřiště.

Mám své vlastní koště a strašně ráda si jen tak létám. Připadám si při tom svobodná a nemusím myslet na problémy všude okolo mě.

Odrazila jsme se od země a vzlétla. Párkrát jsem obkroužila hřiště kolem dokola, zatímco se ostatní hráči začali scházet.

Když tu byl i Harry, slétla jsem dolů k němu. Měla jsem velmi dobrou náladu, a tak jsem ho s úsměvem pozdravila. Ostatní se kolem nás zapáleně bavili o tom, jak nejlépe můžeme porazit ostatní družstva.

S Harrym jsme vzlétli a společně znova obletěli celé hřiště. Za chvilku jsme začali hrát. Hrála jsem dnes docela dobře, takže jsem nastřílela nejvíc gólů. Po dvou hodinách tréninku jsem byla už dost utahaná, a tak jsme skončili dnešní trénink. Počkala jsem na Harryho před šatnami.

„ To je dost, že jdeš. Myslela jsem, že tu zapustím kořeny." Povím mu se smíchem. Jen protočí oči.

„ Dneska jsi hrála dobře." Poplácá mě po zádech.

„ Taky si nehrál nejhůř." Odvětím.

„ Je mi to moc líto, ale musíme se rozloučit. Jdu napsat dopis mamce do sovince. "

„ Dobře, sejdeme se na obědě?"

„ Fajn a pozdravuj Rona, jestli se s tebou bude bavit a taky Hermionu." Zamávám mu a odejdu. Cestou do sovince přemýšlím, co napíšu do toho dopisu.

Hlavně, aby o mě mamka neměla strach. To vážně nechci. Takže to musím napsat nějak nezávadně. Když dorazím, rozhlédnu se kolem sebe a pozoruji sovy.

Jsou okouzlující, když jsou po hromadě. Dám se do psaní. Vypíšu jí všechno, co se stalo od začátku školy. Ale šetrně.

Zavolám si Zoe, připevním jí dopis k noze a řeknu jí, ať letí domů. Zamává křídly a vznese se do vzduchu. Pozoruju ji dokud nezmizí v dálce jako černá šmouha.

Tak a je tu další kapitola :D. Možná je o něco kratší, ale snad nevadí :D. Doufám, že se vám bude líbit. Budu ráda za každý vote i koment. Jste vážně super, že tohle vůbec čtete a děkuji. :*

Dcera Toma Rojvola RaddlaKde žijí příběhy. Začni objevovat