A je to tady. První den školy. Je 7:00 a mě se pořád nechce z postele. "Aileen! Vstávej, přijdeš pozdě do školy!" volá na mě už po páté mamka a já ji už po páté říkám "Jo, neboj!" Většinou se mi chce vstávat, ale dneska ne. Po 10 minutách jsem se konečně vyhrabala z postele a vyrazila do koupelny, kde jsem udělala raní hygienu. Vrátila jsem se zpátky do pokoje a oblékla se. Potom jsem seběhla schody dolů a vzala si jablko, co leželo na stole. Máma už asi odešla do práce, protože nikde nebyla, tak jsem taky vyrazila do školy.
"Ahoj." pozdravila jsem s úsměvem moji jedinou a nejlepší kamarádku Emily. "Ahoj." odpověděla mi také s úsměvem a rozešli jsme se společně do školy.
Hned jak jsme vešli do třídy, tak všechny oči spadly na mě. Byla jsem na to zvyklá. Buď mě lidé pomlouvali nebo se na mě znechuceně dívali. Doufala jsem, že by to letos mohlo být jiné, ale mýlila jsem se. Už několikrát jsem říkala Emily, že se se mnou nemusí bavit, aby na ní nebyli hnusní také, ale ona si stála za svým a proto je to nejlepší kamarádka, jakou jsem si mohla přát. Šly jsme s Emily rovnou dozadu do našich lavic. Neseděla jsem s Emily, protože Rebecca řekla učiteli, že opisujeme, takže nás rozsadil. Problém byl v tom, že mi jsme od sebe neopisovaly."Dobrý den. Posaďte se. Tohle je váš nový spolužák. Martin Carev, doufám, že ho přijmete do kolektivu. Martine, jdi si sednout na volné místo vedle slečny Dorsové." řekl učitel, když vešel do třídy společně s tím novým klukem, Martinem. "Ahoj." pošeptal a posadil se na židli vedle mě. "Ahoj." odpověděla jsem mu a usmála se na něj. On mi úsměv oplatil a dál už jsme se věnovali nudnému výkladu o druhé světové válce.
Na obědě jsme s Emily zase seděli sami a občas na náš stůl přilétly špagety nebo kus masa. "Koukej." řekla Emily a ukázala na Martina, který šel naším směrem. "Třeba si jde sednou k nám." dodala Emily. "To pochybuju." řekla jsem bez emocí. "Ahoj holky." řekl Martin a omylem upustil vidličku na zem. Celá jídelna se dívala jen na něj a po chvíli tu byl zástup s mobilama a všichni křičeli "Martine vyfotíš se se mnou?!" "Hele....když tak někdy jindy." řekl po chvíli rozhodování Martin a sednul si k nám. Všichni se s Ach jo vrátili na svá místa a věnovali se dal svým špagetám. "Jak se jmenujete?" řekl hned jak se usadil na místo vedle mě. "Aileen Dorsová a tohle je moje kamarádka Emily Jensová." řekla jsem, ale nespustila oči z mého talíře. "Nechtěly byste dneska odpoledne někam zajít?" zeptal se a pustil se do jídla. "No já ne.." přerušila mě Emily. "Jasně a kam?" "Nevím, třeba do nakupáku." řekl a usmál se. "Já bych moc ráda, ale...." opět mě přerušila Emily. "Tak ve tři tam." "OK." řekl krátce Martin a já si povzdechla.
Dorazila jsem domů a protože jsem měla ještě čas, tak jsem si šla umýt a vyfénovat vlasy. Potom jsem se převlékla a vyrazila do obchoďáku.
"Ahoj." pozdravila jsem Emily, kterou jsem cestou potkala. "Ahoj." odpověděla mi a šly jsme směrem nakupák.
"Ahoj." pozdravily jsme naráz Martina. "Ahoj, tak kam půjdeme?" zeptal se nás Martin a mi jen pokrčily rameny. "Tak třeba na bubbletea?" zeptal se a mi přikývly. Vyrazili jsme všichni tři k bubbletea stánku a objednali si. Potom jsme si šli sednou do KFC a dali si tam jídlo.
_________________________________________Děkuji, že jsi si přečetl/a mojí první část příběhu. Budu ráda za každý hlas a jestli chceš, tak v komentářích napiš, jestli se ti příběh zatím líbí, nebo co bych měla změnit.
S pozdravem YouTube_Is_Our_Life. =) ;)
ČTEŠ
You And I (ff. Martin Carev)
FanfictionJmenuji se Aileen Dorsová a je mi 16 let. Žiji s rodiči v centru Prahy. Moje nejlepší kamarádka se jmenuje Emily Jensová a chodí se mnou na střední. Tento rok k nám má nastoupit nový kluk, tak jsem zvědavá, kdo to bude.