You And I (ff. Martin Carev)

#5

Přišla jsem domů a hned vyběhla schody do mého pokoje.

Lehla jsem si do postele a hlavu si zakryla polštářem.

"Stalo se něco?" Zeptala se mě starostlivě máma, když přišla za mnou.

"Jo." Řekla jsem po váhání.

"A copak?" Pokračovala máma s ustaraným výrazem na tváři.

"Martin, nový kluk u nás ve třídě, mě políbil," vychrlila jsem na ní. "Panebože, panebože.." Vydýchávala jsem to.

"A on se ti líbí." Zeptala se máma už s úsměvem.

"Nejen to. Já jsem se do něj asi zamilovala." Začervenala jsem se.

"To je tak roztomilé." Řekla máma s úsměvem od ucha k uchu.

"Mami." Protočila jsem oči a a zabořila hlavu zpátky do polštářů.

Když jsem uslyšela zavření dveří, zvedla jsem se a šla ke stolu. Přihlásila jsem se na facebook a zjistila, že mi přišla zpráva od Martina.

Martin Carev: Promiň :/

Aileen Dorsová: Za co? :)

Martin Carev: Za to, že jsem to na tebe tak vychrlil...

Aileen Dorsová: Jsem ráda, že jsi ti udělal :)

Martin Carev: Jo? :)

Aileen Dorsová: Jo... :) Musím jít, takže ahoj.

Martin Carev: Tak ahoj :)

Odhlásila jsem se a šla se vysprchovat. Byla jsem už unavená, takže hned potom jsem si šla lehnout a spát.

"Ahoj." Pozdravila mě Emily, když jsem přišla do školy.

"Ahoj." Odpověděla jsem s úsměvem.

"Tak co?" Zeptala se nedočkavě.

"Co, co?" Dělala jsem, že nevím o čem mluví.

"Aileen.. ty víš, co myslím." Řekla a pohodlně se usadila. Čekala, až něco začnu povídat, jenže přišel Martin.

"Čau holky." Pozdravila nás.

"Ahoj Martine." Pozdravily jsme obě najednou.
Sedla jsem si a Martin hned vedle mne. Díval se na mě s úsměvem.

"Co je?" Zeptala jsme se ho, když jsem si všimla, že se na mě dívá.

"Nic." Řekl a odvrátil zrak, ale nepřestal se tak hloupě usmívat.

Protočila jsem očima a dál to neřešila. Poslouchala jsem výklad profesora a Martin už nejspíš také.

"Půjdeš na oběd?" Zeptala se mě Emily po vyučování.
"Asi jo." Odpověděla jsem a usmála se na ní.
"Super." Zasmála se a vyrazili jsme na oběd.

"Počkejte!" Zakřičel na nás někdo.
Byl to Martin. Otočila jsem se za ním, aby jsem zjistila, co potřebuje.

"Můžu jít s vámi?" Zeptal se s úsměvem.

"No..." začala jsem, jenže mě přerušila Emily.
"Samozřejmě, aspoň bude větší sranda." Usmála se.

Protočila jsme nad tím s úsměvem očima, ale už jsem nic nenamítala a šla jsem do jídelny.

"Hele!" Vykřikla Emily, když na ní přistál kus chleba.

"Jo, trefa." Plácli jsme si s Martinem a radovali se, že jsem se trefila.

"To není fér." Řekla naštvaně Emily, ale už si také do ruky brala chleba a mířila na mne.
Než jsem se stačila vzpamatovat, už jsem měla kousek ve vlasech.

"A dost!" Zaječela učitelka přes celou jídelnu.
"Vy tři," ukázala na nás, "do ředitelny, hned!" Zpražila nás pohledem a ukázala ven z jídelny.
My jsme postupně vstali a líně jsme šli do ředitelny.

Jsme po škole, no super. Máma mě zabije.
"Bože můj," povzdychla si Emily ve třídě, "vždyť jsme toho zase tak moc neudělali." Vytrhla mě z mého přemýšlení.

"No jo." Řekl nepřítomně Martin a dál mě sledoval.

Po chvíli už mi to začalo dost lézt na nervy, tak jsem po něm hodila vražedný pohled. On se jen zasmál, ale zrak odvrátil. Protočila jsem očima a dál sledovala školníka na dvoře, který zrovna zametal chodník.

Hned jak jsem přišla domů jsem si lehla do postele a dívala se do stropu. Slyšela jsem cinknutí mého telefonu, což znamenalo, že mi přišla zpráva.
Zvedla jsem se tedy a šla si ji přečíst.

Martin Carev: V 8 u parku. Potřebuju si to s tebou ujasnit. :)

Nechtělo se mi moc rozepisovat a ptát se na otázky, na které se mohu zeptat až tam.

Aileen Dorsová: Dobře. :)
______________________________________