You And I (ff. Martin Carev)

#2

Když jsme všichni dojedli, musela už Emily domů. Vyprovodili jsme ji před obchoďák a ještě jsme s Martinem chvíli chodili po obchodech. "Já už asi taky půjdu." řekla jsem po půl hodině. "Tak já půjdu s tebou." zazubil se na mě a šli jsme společně domů. Před mým domem jsme se obejmuli a rozloučili se.

"Ahoj mami!" zakřičela jsem, když jsem vešla do domu. "Ahoj." přiběhla ke mě máma a divně se na mě usmívala. "Co je?" zeptala jsem se jí. "Kdo byl ten kluk?" zeptala se nedočkavě. "Ehm.....jaký?" odpověděla jsem a musela jsem být červená až na patách. "Ten, co se tady s tebou objímal." dodala. "Ehm.....to byl Martin." řekla jsem. "A vy spolu.....chodíte?" zeptala se znova a pořád měla na obličeji ten přihlouplý úsměv. "Ne! Je to jen kamarád. A už musím jít nahoru." odpověděla jsem jí a rychle běžela do pokoje.
Vzala jsem si pyžamo a šla do koupelny. Tam jsem se osprchovala a převlékla se. Potom jsem šla zpátky do pokoje, lehnula si do postele a na nohy jsem si dala notebook. Přihlásila jsem se na Facebook. Přišla mi žádost o přátelství. Od Martina. Přijala jsem jí a za chvíli mi napsal:

Martin Carev: Ahoj :)

Aileen Dorsová: Ahoj

Martin Carev: Nechtěla by si jít zítra zase někam?

Aileen Dorsová: I s Emily nebo jen já?

Martin Carev: Bez Emily. Jestli by to nevadilo. :) :3

Aileen Dorsová: Ne. Zítra se ještě domluvíme. Dobrou. :) ;)

Martin Carev: Dobře. Dobrou. :) :* ;)

Odložila jsem notebook na stůl a usnula.

*crrr*. Zazvonil ten otravný budík a já musela vstát. Šla jsem do koupelny a udělala raní hygienu. Vrátila jsem se zpátky do pokoje a oblékla se. Pak jsem si vzala kabelku a seběhla schody dolů. Vešla jsem do kuchyně a tam už seděla mamka. "Ahoj mami." pozdravila jsem ji a vzala si z lednice jogurt.

"Ahoj." pozdravila jsem Martina, když jsem přišla do třídy. "Ahoj." odpověděl mi Martin a usmál se. "Kde je Emily?" zeptala jsem se ho a rozhlížela se kolem. "Nevím." řekl Martin a také se rozhlédl. Vytáhla jsem mobil, že ji zavolám. Měla jsem jednu novou zprávu. Rozklikla jsem jí:

Emily Jensová: Dneska nejdu do školy. Máma se rozhodla, že nás vezme za babičkou, takže nebudu až do konce týdne. Promiň a užij si to. :D

Přečetla jsem si zprávu a řekla to Martinovi.

*crrrrrr* zazvonil zvonek na hodinu a mi se usadili na svá místa a čekali na příchod učitele.

"Tak kam zajdeme?" zeptal se Martin po škole. "Nevím." odpověděla jsem a šla dal k mému domu. "Znáš hoverboard?" zeptal se mě a já jen přikývla. "Ale v životě jsem na tom nestála." dodala jsem a zasmála se. "Tak já tě na tom naučím." řekl a usmíval se od ucha k uchu. "Já nevím." řekla jsem nejistě a zastavila se, protože už jsme byli před domem. "Neboj. Bude sranda." přesvědčoval mě Martin a pořád se usmíval. Odemknula jsem dveře. "Tak mi dej minutku." řekla jsem mu a pustila ho dovnitř. Vyběhla jsem nahoru do pokoje, odhodila jsem batoh a vzala si jen vak od Vans. Dala jsem do něj peněženku, klíče a sluchátka. Telefon jsem si vzala do ruky a vrátila se dolů za Martinem. "Můžeme?" zeptala jsem se ho a vyrazila ke dveřím. "Jop." řekl Martin a šel za mnou.
_________________________________________

Takže. Tady je moje druhá část příběhu. Budu ráda za každý hlas a komentář. Určitě napiš, jestli se ti něco nezdá nebo nelíbí. Děkuji. 
S pozdravem YouTube_Is_Our_Life. =) :)