You And I (ff. Martin Carev)

#6

Když jsem dorazila do parku, Martin už tam čekal na lavičce a díval se do prázdna.

"Ahoj." Kuňkla jsem tiše a sedla si k němu.

"Ahoj." Pozdravil mě a usmál se na mě.

"Tak?" Řekla jsem nervózně a podrbala se na hlavě.

"Víš...." začal a bylo vidět, že je taky nervózní.
"Mám tě moc rád. Vím, že se neznáme moc dlouho, ale nikoho jako ty jsem nikdy nepotkal. Jsi krásná, chytrá, milá, vtipná a spoustu dalších věcí, ale to bychom tu byli do příštího týdne."

Tiše jsem se zasmála a čekala jestli bude pokračovat.

"Aileen.... Já...." podíval se na jinou stranu a vydechl.

Cítila jsem z něj tu upřímnost a nervozitu. Chtěl něco říct, ale přišlo mi, že to nebude něco typu 'Chceš se mnou chodit?'. Bylo v tom něco víc a já jsem se začala bát ještě víc.
Otočil se zpátky na mne a nadechl se.

"Já.." nedořekl, protože mi zazvonil telefon.

"Promiň, to je máma. Musím to vzít." Omluvila jsem se a klikla na zelené tlačítko.

"No mami?"
"Aileen, kde jsi? Okamžitě přijď domů."

Zněla dost naštvaně.

"Jsem v parku. Za chvíli vyrazím."
"Ne, vyrazíš hned teď."
"Ale.."
"Žádný ale, Aileen. Za pět minut ať jsi doma."

Už jsem ani nic nestačila říct, protože položila telefon.
Chvilku jsem koukala před sebe a potom na Martina.

"Musím jít," řekla jsem smutným hlasem "napíšem si, dobře?"

"Asi jo." Řekl se sklopenou hlavou.

"Promiň, pa." Rozloučila jsem se a se smutkem odešla.

Když jsem zašla za roh zastavila jsem se a chvilku přemýšlela. Co mi asi chtěl říct?

"Kde jsi myslíš, že jsi byla?" Rozkřičela se mamka, když jsem otevřela dveře od domu.
"Tvoje třídní mi psala, že jsi po škole. Jak mi to vysvětlíš? Říkala, že jsi udělala něco moc závažného." Dala si ruce v bok a čekala na moji odpověď.

"Jen jsme po sobě s Emily a Martinem chodili chleba v jídelně. Dvořáková vždycky hrozně přehání. Prostě to nic nebylo mami." Řekla jsem jí, když jsem se zouvala a sundavala si bundu.

Mamce se povolil obličej a dala ruce podél těla.
"Promiň, myslela jsem, že je to vážně závažný. Říkala to s takovým přesvědčením a byla dost naštvaná. Taky říkala, že jsi napadla spolužačku. Ale to asi bylo jen to házení." Omlouvala se.

"Dobrý mami. Prostě moc přehání." Usmála jsem se a obejmula ji.

"Dobře. K večeři je ryba, dáš si?" Zeptala se mě cestou do kuchyně.

"Ne, nemám hlad. Půjdu do pokoje." Odpověděla jsem jí a utíkala po schodech nahoru.
______________________________________