Vládkyně-I.Díl-Začátek a konec✔️

Prolog

Na stromě, vysoko v jeho koruně seděl nehnutě tak aby ho nikdo nespatřil. Byl vyvrhel, nenáviděl se za to co je, celá jeho rodina taková byla a on se musel podrobit.
Slíbil jí, že jí nikdy neopustí a to se právě teď snažil splnit. I když ho nemohla vidět, věděl, že tuší, že je stále s ní.
Už dávno si všiml, že když pláče, prší. Když je šťastná, je nádherný slunečný den. Ona byla vládkyně počasí. To díky ní a její náladě se měnilo. Když jí opustil, celý měsíc neustále hustě pršelo. Věděl, že plakala, nemusel jí ani vidět, ale déšť její slzy prozradil.

Tolikrát už tu seděl, pozoroval jí a nemohl jí nic říct. Nesměl. Jednoho dne to zjistí sama a on u ní bude, alespoň takhle. Nikdy ho neviděla i když už se tolikrát dívala jeho směrem, uměl být neviditelný.
Stín byl jeho přítel.
Seděla ve svém pokoji a psala úkoly do školy, vždy miloval to jak u toho krčila čelo. Přemýšlela a po obloze pluly velké, těžké šedé mraky.
Za pár dní za ní přijde jeden od nich, a řekne jí co je zač. Přál by si být u ní a obejmout jí, ale nemohl. Mohl se jen dívat. Svět lidí se s tím jeho nesmí nikdy propojit. Riskoval už tím, že je tady. Kdyby to zjistili, zabili by ho, bez slitování.
Jemu na tom nezáleželo, svůj život ztratil ten den, kdy se stal démonem a musel jí opustit, navždy.