Vládkyně-I.Díl-Začátek a konec✔️

11.Kapitola

Ariel

,,Ariel, holčičko, vstávej. Přijdeš pozdě do školy." budil mě, jemný hlas babičky. Neochotně jsem se zavrtěla.
,,Ještě chvíli." zamumlala jsem a přetáhla si deku přes hlavu.
,,Žádné takové mladá dámo!" uslyšela jsem a pak ze mě babička deku strhla. V tu chvíli jsem byla v sedu. Zakňourala jsem a promnula si rozespalé oči které odmítaly spolupracovat. Když se mi je podařilo přimět k poslušnosti, rozkoukala jsem se. Byla jsem pořád v obýváku a celé tělo mě bolelo z té nepohodlné a příliš úzké sedačky. Zvedla jsem oči k ženě, která mě tak brutálně vzbudila. Rozpustile se na mě usmívala.
,,Jsi škodolibá!" zahlásila jsem a ona mi podala tác se snídaní. Kakao a toasty. Miluju jí.
,,Přece nechceš přijít pozdě." zopakovala mi to co už jsem slyšela.

Já bych ale nejradši zůstala doma. Ve škole jsem musela čelit Jayovi, a toho jsem se bála. Absolutně jsem nevěděla jak se k němu mám po včerejšku chovat, a taky po tom co mi řekla babička. Rozhodně jsem ho nechtěla svým dotykem zabít. Podle všeho, to co bylo mezi námi nemá šanci na přežití. Budu moct být někdy s někým? To je jedno, teď to nebudu řešit. Prostě se budu tvářit že se nic nestalo, a bude to. Nasnídala jsem se a vyběhla jsem nahoru do koupelny, dala si bleskurychlou sprchu, vysušila vlasy a oblékla se. Dnes to venku vypadalo na obzvlášť chladné ráno, takže jsem si kolem krku ovázala svou oblíbenou bílou šálu a na hlavu nasadila bílou čepici. Vypadala jsem jako chodící sněhulák. Zamračila jsem se na sebe do zrcadla a popadla batoh.
,,Ariel, pamatuj na to co jsem ti řekla. A prosím, ať se stane co chce, zůstaň v klidu." kladla mi na duši babička ještě ve dveřích, pak mě políbila na tvář a já vyrazila. Hned na prahu mě skoro přimrazil chlad z venku. Brrr, to je ale nečas. Zachumlala jsem se víc do své šály a hlavu sklonila k zemi. Dneska jsem opravdu nechtěla přemýšlet nad tím, že někde potkám ty jeho omračující oči. Hrozilo totiž, že jakmile bych se na něj podívala, celý plán by byl v háji. Nedokážu mu odolat, vím to.

Rázovala jsem si to ulicí a přemýšlela o tom co udělám až ho uvidím. Chtěla bych ho ignorovat, ne, chci aby to bylo jako včera, když mě líbal. Ale pak jsem si vzpomněla na to jak jsem mu tím polibkem ublížila. Jaký to je asi pocit když mrzne srdce? Znovu jsem se otřásla a zahrabala se ještě víc do svého oblečení, možná jsem doufala, že kdybych ho náhodou potkala, nepoznal by mě. K mojí ulevě jsem za pár minut byla ve škole, kde se opakoval stejný scénář jako včera. Snažila jsem se dostat ke své skřínce a už jsem ani nepočítala, kolika lidem jsem při tom šlápla na nohu. Ze začátku jsem se i omlouvala, ale pak mi došlo, že mě stejně nikdo nevnímá, tak jsem s tím přestala. Už jsem skoro tam! Řvalo na mě moje podvědomí, ale když už jsem sahala po zámku srazil mě k zemi buldozer. Spadla jsem na zadek a zaskučela, budu tam mít pořádnou modřinu. Zvedla jsem hlavu k tomu člověku co mě schválně porazil, určitě to muselo být schválně, takovou ránu by nikdo omylem nezvládl. K mému překvapení tam stála ta blondýna co je se mnou ve třídě, ta co se na mě včera tak mračila.
,,Co máš za problém barbíno?!" vrčela jsem na ní, zatímco jsem se zvedala ze země. Její ruka mi ale zatlačila do hrudi a já spadla znovu na stejné místo.
,,Ty jsi můj problém!" vyprskla panovačně a škodolibě se usmála.
,,Tak to bys asi měla zajít k doktorovi, nebudeš totiž úplně psychicky v pořádku."
,,Laskavě se drž dál od MÉHO Jaye!" pokračovala a nezapomněla při tom to slovo, mého, jak se patří zdůraznit. Tentokrát už se mi podařilo vstát, srovnala jsem si oblečení a hrdě se před ní postavila. Co ona mi má co rozkazovat?
,,Tvého?"
,,Ano, mého! Jestli nechceš přijít k úrazu, tak mě poslechni holčičko!" skoro jsem vyprskla smíchy, to ona by se měla bát mě.
,,Toho se nedočkáš, princezno." odpověděla jsem jí zhnuseně a odstrčila jí od mé skřínky. Ona se ale nehodlala jen tak vzdát. Cítila jsem jak mě vzala pevně za vlasy a prudce jimi zatáhla dozadu, takže jsem byla nucena zaklonit hlavu. Nasupeně se na mě dívala a zelené oči jí plály nenávistí.
,,Řekla jsem, že se od něj budeš držet dál!" vyhláskovala mi a já se jen usmála, tohle mě mělo vyděsit? Pravou rukou jsem jí chytla pod krkem a téměř okamžitě jsem viděla jak jí kůže pod mým dotekem červená. Vykulila na mě oči a pustila mé vlasy.
,,A já jsem ti řekla, že toho se nedočkáš!" zavrčela jsem a můj hlas byl nečekaně...děsivý. Samotnou mě to překvapilo, ale její krk jsem pořád svírala. Sípala ze sebe nějaká slova a mě naplňovalo potěšení. Pak se kolem nás začalo snášet pár sněhových vloček, vůbec mi v tu chvíli nedošlo, že jsme uvnitř budovy.
,,Ariel!" uslyšela jsem z dálky známý mužský hlas a okamžitě jsem se probrala z toho transu nebo co to bylo. Byla jsem jako šílená, okamžitě jsem její krk pustila a sledovala jsem jak se sune k zemi.
,,Ariel!'' zavolal mě znovu ten hlas a já konečně obrátila hlavu abych se setkala s jeho temně modrým pohledem. Proč jsem se najednou cítila tak zahanbeně? Sklopila jsem hlavu k zemi a čekala až se ke mě probojuje davem lidí. Blondýna se mezitím zvedla ze země, mumlala něco o bláznovi a utekla z mého dosahu.
,,Ariel, jsi v pořádku?!" ozvalo se těsně vedle mě. Pořád jsem viděla jak na školní podlahu dopadá sníh, a pak jsem si vzpomněla co říkala babička. Musím se uklidnit, než si toho nadělení někdo všimne.

Jay se mnou prudce zatřásl, ale ani pak jsem se na něj neodvážila podívat.
,,Mluv se mnou." zaprosil tak něžným hlasem, že se moje hlava sama od sebe rozhodla zaklonit a já se mu musela podívat do tváře.
,,Ty sněžíš." vydechl a podíval se kolem sebe.
,,Promiň." zamumlala jsem a znovu jsem sklopila hlavu.
,,Za co se mi omlouváš?" nechápal. Teď jsem mu to musela říct. Musela jsem to ze sebe dostat.
,,Ať se stalo co se stalo, nic to neznamenalo. Nemůžeme spolu být." slzy se mi tlačily do očí a v krku jsem měla ten nepříjemný knedlík.
,,Já vím Ariel." zašeptal a to mi podlomilo kolena, musela jsem se od něj dostat. Tohle nezvládnu. Vykroutila jsem se z jeho sevření, obrátila se a utíkala ke vchodu. Je mi jedno, že nebudu na vyučování, tohle musím vstřebat. Sněžila jsem! Slzy mi tekly proudem a když jsem se konečně ocitla u dveří s hrůzou jsem zjistila, že venku prší. Snad za tohle nemůžu taky já.