Vládkyně-I.Díl-Začátek a konec✔️

8.Kapitola

Když jsem jí políbil, mým tělem proběhlo několik teplotních skoků. Chvíli jsem myslel že se uvařím a hned na to mi byla zima k umření, ani to mě ale nedonutilo opustit její rty, až když mou hruď sevřela neuvěřitelná bolest jsem to vzdal.
,,Ariel! Co to děláš?!" vydechl jsem a chytl se za hruď, nevím proč, ale ta bolest byla tak neuvěřitelná, jako kdyby mi mrzlo srdce.
,,Co? Já nic nedělám!" bránila se a zkoumavě si mě prohlížela. Bolest pomalu ustupovala a já mohl konečně volně dýchat.
,,Co se stalo?" zajímala se a já se rozhodoval jestli jí to mám říct, nechtěl jsem jí ještě víc vyděsit.
,,Ale to nic." zamumlal jsem a znovu jí objal, netušil jsem, že když jí budu chtít políbit, skoro mě to zabije. Musel jsem nutně zjistit co se to s ní děje.
,,Ariel, budu muset jít." vydechl jsem ji do vlasů, nechtěl jsem jí tu tak nechávat, ale musel jsem domů a pokusit se něco zjistit, na trénink kašlu. Smutně ke mě zvedla hlavu.
,,Nechoď ještě." zaprosila a já jí chtěl znovu políbit, znovu jsem ale riskovat svůj život nehodlal.
,,Musím, uvidíme se slibuju."
Kašlu na svůj život, její rty za to stojí. Sklonil jsem se a znovu spojil své rty s jejími. Celé se to opakovalo, znovu se mi začínal svírat hrudník a nemohl jsem dýchat. Zatraceně, ta holka mě přivede do hrobu. Ztěžka jsem se od ní odtáhl a vydýchával tu bolest.
,,Jayi! Co se to ksakru děje?!" myslel jsem, že si toho nevšimne, ale to jsem se spletl. Musel jsem s pravdou ven.
,,Ariel...když tě políbím, mám pocit jako kdyby mi mrzlo srdce, svírá se mi hrudník a nemůžu dýchat." vytřeštila na mě své bledě modré oči.
,,Proč si mi to neřekl hned? Co se to krucinál děje?" byla skoro hysterická a já nevěděl jak jí uklidnit.
,,Klid Ariel, zjistím co se děje."
,,To nebude nutné mladíku, já si se svou vnučkou promluvím." ozvalo se nám za zády a oba jsme se prudce otočili, stála tam starší dáma v huňatém kabátě a hnědém klobouku.
,,Babičko!" vykřikla Ariel a utíkala jí obejmout.
,,Jsi v pořádku zlatíčko? Hned jak jsem uviděla tu bouři musela jsem se vrátit. Hledala jsem tě ve škole, ale tam mi řekli, že si se zranila a odešla domů."
,,Víš, poranila jsem si kotník, ale Jay mě doprovodil domů." ukázala na mě a já se nervózně ošil a pro jistotu jsem se zvedl z pohovky. Její babička si mě prohlížela vše vidoucím pohledem a já měl nepříjemný pocit že o mě ví všechno.
,,Dobrý den." pozdravil jsem a připadal jsem si u toho neuvěřitelně pitomě.
,,Dobrý, já už se o Ariel postarám, můžete jít." no tady to mám, vyhazuje mě.
,,Babi!"
Zkoušela něco říct Ariel, ale její babička si jí přísně změřila pohledem.
,,Musíme si spolu o něčem promluvit." vysvětlila jí a já si mezitím posbíral věci.
,,Jayi počkej, vyprovodím tě." zavolala na mě Ariel a šla za mnou do předsíně. Pořád jsem měl ten nepříjemný pocit, že její babička ví kdo jsem. A tím myslím, tu démonskou podstatu. Ve dveřích jsem se zastavil a otočil se na Ariel.
,,Dej na sebe pozor." zašeptal jsem a i když mi to způsobovalo bolest, políbil jsem jí. Přitiskla se ke mě a já měl chuť umřít, jen abych se od ní nemusel odtahovat. Ta bolest ale sílila, a já jsem chtě nechtě musel přestat. Ztěžka jsem oddechoval a musel jsem se chytit trámu u dveří, tohle bylo hodně nebezpečné.
,,Jayi!" vykřikla moje sněhová královna a snažila se mě podepřít. Její dotek ale nečekaně pálil, odtrhl jsem od ní ruku a vyhrnul si rukáv. Opravdu jsem měl spálenou kůži, podíval jsem se na její ruku a ta měla znovu barvu ledu.
,,Co se to se mnou děje?!" vypískla Ariel, ale to už se za ní objevila její babička.
,,Běžte prosím." řekla mi a já jí neochotně poslechl. U silnice jsem se k domu ještě otočil, ale to se zrovna dveře zavíraly. Svou nově nabitou schopností jsem se rozběhl domů, doufal jsem že v knize přízraků něco najdu.

Ariel

,,Babi, co se to se mnou děje? Tohle není normální!"
,,Ariel, ještě nenastal ten správný čas, vše se jednoho dne dozvíš. Ale co se týká toho chlapce, nesmíte se vídat!"
Nevěřícně jsem se na ní dívala, cože? Ona mi ani neřekne co se se mnou děje a hned mi Jaye zakáže? Jestli si myslí, že jí poslechnu tak to se plete!
,,To si děláš srandu že jo?" vypustila jsem ze sebe a babča se zamračila.
,,Ne nedělám, on není dobrý Ariel! Je zlo!"
Co to tu plácá? Jaký zlo? Já mu svým dotykem spálím kůži a on je zlo?
,,Co to plácáš? Já mu ubližuju a to je v pořádku?!"
,,Takhle se mnou nemluv!" zakřičela na mě hrozivě a zvedla se ze židle na které seděla. Postavila jsem se proti ní.
,,Budu s tebou tak mluvit! Víš co se mi to děje ale nic mi neřekneš a ještě mi chceš namluvit, že je Jay zlo."

V tu chvíli mi na tváři přistála facka a nebe rozdělil mohutný blesk. Chytla jsem si tvář a propalovala babičku pohledem. Ozvala se další ohlušivá rána a hned na to další, nebe svítilo jako kdyby se tam proháněl Santa na saních.
,,Ariel uklidni se." nařizovala mi babička, ale ve mě to vřelo neuvěřitelným způsobem. Zničeho nic začaly padat kroupy, hlasitě bubnovaly do dřevěné střechy a babička se rozhlížela kolem sebe.
,,Ariel! Tohle děláš ty! Musíš se uklidnit!" volala na mě, ale já jí nevnímala, snažila jsem se zvládnout ten vztek co mi plnil plíce. Ozval se další mohutný hrom a blesk uhodil do elektrického vedení vedle domu, v tu chvíli se mi svět ztratil a já cítila že padám k zemi.