Vládkyně-I.Díl-Začátek a konec✔️

9.Kapitola

Jay

,,Jakto že jsi doma tak brzo?" přivítal mě hned ve dveřích tátův hlas.
,,Musím něco zjistit." zabručel jsem a hned jak jsem ze sebe sundal bundu, objevila se vedle mě máma. Krásná černovláska s přísným pohledem.
,,Co to máš s rukou?!" řekla vyděšeně a zvedla mou popálenou ruku do vzduchu.
,,Nehoda." zabručel jsem a vytrhl se jí. Jen se na mě zamračila, změnila se v hejno pavouků a zmizela. Už si připadám jako člen Adamsovic rodiny. Máma vypadá přesně jako Mortisha.
,,Co potřebuješ zjistit?" ozval se znovu táta ze své pracovny, zamířil jsem za ním. Musel jsem to ale udělat tak, aby nezjistili nic o Ariel. Tedy spíš o tom co k ní cítím.
,,Ahoj tati." pozdravil jsem ho. Seděl za stolem a o skrčenou nohu si poklepával holí, nikdy jsem nezjistil proč jí má. Chodí dobře, nejspíš je jen na parádu.
,,Ahoj chlapče, co potřebuješ zjistit?" zeptal se znovu a mě to klepání holí lezlo neuvěřitelně na nervy.
,,Nejdřív přestaň klepat tou věcí, pak ti to řeknu." odsekl jsem mu a sedl si do křesla naproti němu. Zamračil se, ale odložil hůl na stůl vedle sebe.
,,Tak co se děje?"
,,Neříká ti něco jméno Velini?" hned jak jsem to jméno vyslovil se táta vymrštil z křesla a zlostně přecházel po pracovně. Říkat mu to, zřejmě nebyl moc dobrý nápad.
,,Odkud to jméno znáš?" vykřikl na mě a přešel k polici s knihami.
,,Dneska přišla do školy nová holka, jmenuje se tak." věděl jsem, že jemu lhát nemá cenu, vždy to na mě poznal, musel jsem jen trochu víc přemýšlet nad tím co mu budu odpovídat.
,,Synu, jejich rod je z rodu vládců počasí, už dlouho se žádný z nich neproměnil. I tak jsou pořád velice mocní a tím nebezpečný." s těmi slovy mi podal tlustou knihu, rukou jsem setřel prach a přečetl název Mocní vládci. To vypadalo na těžký čtení.
,,A můžou nějak ublížit i nám?"
,,Samozřejmě, oni patří na světlou stranu, kdežto my patříme temnotě. Nesmí tě ani napadnout se s ní sbližovat!"
,,Díky." řekl jsem a rychle se klidil ze scény, tohle mohlo skončit špatně. Kdyby zjistil, že jsem líbal novou vládkyni, s největší pravděpodobností by mě pomalu a bolestivě zabil. Šel jsem do svého pokoje, chtěl jsem o Ariel zjistit víc, když jsem uslyšel obrovskou ránu. Bouřka? Pak další a další rány a hned na to začaly padat kroupy. Myslí mi proběhla vzpomínka na Ariel, doufám že se jí nic nestalo. Díval jsem se z okna na to dílo a měl jsem chuť se k ní hned vrátit, pak se ozval další hrom a vše utichlo. Měl jsem z toho špatný pocit, potřeboval jsem vědět že je v pořádku. Zavřel jsem oči a vnitřním zrakem jsem se jí pokusil najít, ale z nějakého důvodu mi zrak zakrývala hustá bílá mlha. To můj špatný pocit ještě znásobilo.
,,Čau Jayi!" vytrhl mě z přemýšlení hlas mé pětileté sestry. Probral jsem se a podíval se na ní. Byla jiná než my ostatní, byla ještě tak nevinná. Zírala na mě se zvrácenou hlavou a usmívala se, byl jsem aspoň dvakrát tak vyšší než ona.
,,Ahoj Sáro." odpověděl jsem jí a usmál se.
,,Co to máš?" zeptala se dětským hlasem a zatahala za knihu v mé ruce.
,,Tomu bys ještě nerozuměla." řekl jsem a klekl si k ní, ona si na oplátku sedla na mé koleno.
,,A přečteš mi to? " zaprosila a upřela na mě své zelené oči, tomu dítěti jste prostě nedokázaly říct ne.
,,To víš, že jo a když mi slíbíš, že to nikomu neřekneš, něco ti ukážu." zašeptal jsem jí do ucha a ona divoce přikyvovala. Mrkl jsem na ní, pevně ji chytil a donutil své tělo k rychlosti. Během sekundy jsme byly v mém pokoji.
,,Páni! Ještě jednou!" prosila mě, když jsem jí položil na zem. Protočil jsem oči, odložil jsem knížku na postel a vzal jí znovu do náruče. Chytla se mě jako klíště a já byl v okamžiku na půdě. Zavýskala radostí a já ji musel krotit. Kdyby se někdo dozvěděl, že mám už i rychlost, byly by z toho zbytečné otázky. Zanesl jsem ji zpět do mého pokoje a společně jsme si sedly na postel.

Otevřel jsem knihu a z ní se vyvalilo tolik prachu, že jsem myslel, že se tu objevil tátův bratr. On strašně rád používal podobu právě prachu a vždy se smál, když se kolem něj všichni rozkašlaly. Byl to trochu blázen.
,,Fůj!" zapištěla Sára a máchala kolem sebe rukama. Během chvilky se prach usadil a já jsem konečně viděl obsah stránek. Byla to celá historie vládců, a nejen počasí ale i našich a jiných. Čekalo mě několik dnů luštění démonského písma.
,,Tak už čti!" cloumala mi s rukou Sára a mě nezbylo nic jiného než jí poslechnout. Hrozilo totiž, že by mě umlátila svými panenkami bez hlav.

Ariel

,,Ariel! Holčičko, vzbuď se!" slyšela jsem z dálky babiččin jemný hlas, chtěla jsem ji poslechnout, ale byla jsem tak šíleně unavená.
,,No tak, probuď se." mluvila ke mě dál, a já pomalu otevřela oči. Celý pokoj byl rozmazaný a i babiččin obličej byl neostrý. Znovu jsem stiskla víčka a chytla se za hlavu, tak neuvěřitelně mě bolela.
,,Babi, co se to stalo?" zaskuhrala jsem a posadila se. Pořád jsem byla v obýváku, ale teď jsem byla na zemi.
,,Bylo toho na tebe moc, zhroutila jsi se." vysvětlila mi a pomohla mi na nohy. Cože? Čeho bylo moc? A proč jsem se cítila, jako kdyby mě přejel traktor?

Babička mě dovedla k sedačce a já si do ní s díky lehla, deku mi přitáhla až k bradě a já se do ní zachumlala. Chtěla bych aby tu teď byl Jay, jeho náruč byla tak pohodlná, s ním jsem se cítila v bezpečí.
,,Půjdu ti udělat kakao." usmála se na mě babička a mě se hned zvedla nálada. Miluju kakao.