Vládkyně-I.Díl-Začátek a konec✔️

20.Kapitola

  ,,Ariel prober se." uslyšela jsem tichý hlas. Chtěla bych otevřít oči, ale byla jsem tak neuvěřitelně slabá, co se stalo?
  ,,Ariel!" někdo se mnou zatřásl. Ten člověk co který se mnou třásl byl muž a jeho hlas jsem moc dobře znala.
Po chvíli bojování se mi konečně podařilo otevřít oči a okamžitě jsem ho uviděla. Skláněl se nade mnou a jeho černé vlasy mu padaly do tváře. Můj bože je snad ještě hezčí než si ho pamatuju.
  ,,Konečně." vydechl úlevně a přivinul si mě do náruče. Je to tak nádherný pocit, být znovu v jeho náruči, tak je to správně, tady je mé místo. Zapomínáš na něco. Ozval se ten otravný hlas v mé hlavě a já se zamračila, na co bych zapomněla?

Pak se mi to všechno začalo vracet. Ta ženská, která mi vyhrožovala, že když nedám Jayovi pokoj tak mě zabije a pak....ta neskutečná bolest. Sakra kde to jsem? Už jsem nebyla v kině, tenhle pokoj jsem nepoznávala. Nebyla to nemocnice, ani můj pokoj ani žádný ve kterém jsem kdy byla.
  ,,Kde to jsem?" vysoukala jsem ze sebe a měla jsem pocit, že vyplivnu plíce. Tak neuvěřitelně mě všechno bolelo.
  ,,U mě doma." zašeptal Jay a povolil své sevření. U něj doma?! No sakra dvakrát!
  ,,Co?! A co tu dělám?!" vyhrkla jsem mírně panicky a zadívala se na něj. Vypadal tak šíleně unaveně, co jsem zaspala?
  ,,To co se ti stalo....Ariel.. asi bude lepší když ti to vysvětlí máma."
  ,,Máma? Moment to myslíš Suzann? Ona o tom ví?"
  ,,Hmm, Suzann, tak jí nikdo už hodně dlouho neřekl. Ano ví o tom, to ona tě uzdravila."

Musela jsem se položit zpět do polštářů, nějak se mi to vymyká z rukou. Byl to přeci tak jednoduchý úkol, jen jsem si ho neměla všímat a bylo by všechno v pořádku. Jenže ne, já toho pravděpodobně nejsem schopná. 
  ,,Ty víš co se mi stalo?" zeptala jsem se ho a on sklopil hlavu.
  ,,Ano, byl jsem tam. Tedy přišel jsem zrovna když tě zasáhla. Mohla jsi umřít Ariel. Teď jsme si kvit."
Co to? Ach, no jasně. Já jsem mu zachránila život, tak se mi teď revanšoval, jak šlechetné.
  ,,Jayi...Díky, ale to jsi nemusel." vážně jsem řekla takovou kravinu? Zřejmě ano protože se usmál. 
  ,,No příště tě nechám umřít, když o to tak stojíš." odpověděl mi s úsměvem a pak se na mě tak zvláštně podíval. Z toho pohledu mě zamrazilo v zádech.
  ,,Ariel...Jen pro tvou informaci, jsem rád, že jsi živá. Bál jsem se." 
Pak se bez dalšího slova zvedl a zmizel za dveřmi. Ach sakra, že on si pamatuje všechno? Nebo ne? Krucinál, proč je všechno tak složitý? Nedlouho po tom co odešel se ozvalo klepání.
  ,,Ariel, zlatíčko, můžu dál?" ozvalo se za dveřmi a já v tom hlase poznala Suzann.
  ,,Jistě, pojď." vyzvala jsem jí. Bylo to divné vzhledem k tomu, že tohle byl pokoj jejího syna. Hned jak vešla dovnitř si sedla na postel a objala mě. Trochu mě to překvapilo a nevěděla jsem co mám udělat, ale ona byla tak hodná. Proto jsem jí objala taky, přeci jen mě zachránila.
  ,,Jsem ráda, že jsi to přežila holčičko. Bylo to o vlásek, kdyby tě Jay včas nepřinesl, mohlo být pozdě."
  ,,Já vím, říkal mi to. Suzann...nevzpomněl si že ne?" zeptala jsem se opatrně, ona se na mě podívala a tím mě propustila ze své náruče.
  ,,Nevím drahá. Nic nenasvědčuje tomu, že by si na tebe vzpomněl ale u něj člověk nikdy neví."
  ,,Co se mi vlastně stalo?" zeptala jsem se na věc která mě tížila asi nejvíc. Co byla zač ta ženská?
  ,,Zasáhlo tě temné světlo a protože jsi zástupce světlé strany, mohlo tě to zabít."
Nějak moc informací Suzann. Temné světlo? Světlá strana? Asi si budu muset zase lehnout.
  ,,Ale co byla zač ta ženská? Říkala něco o tom, že je Jayova budoucnost."
Suzann se zamračila a podívala se z okna. Pak se zvedla z postele a začala nervózně přecházet po pokoji.
  ,,Je to zvláštní, tady na zemi nemá co dělat, ale zřejmě si jí k tomu dohnala. Ta žena je opravdu budoucnost mého syna. Ale víc ti bohužel říct nemůžu. Zapomeň na to, bude to tak lepší."
Tak moment, málem mě zabije nějaká čůza co se nazývá budoucností kluka kterého miluju a já na to mám zapomenout? Tak to jsi uhodla drahá Suzann.
  ,,Je ti jasné Suzann, že to nenechám být?" přiznala jsem se jí a ona se ke mě znovu posadila.
  ,,Máš ho ráda viď?" řekla najednou a já si teď nebyla jistá jestli jí to chci říct nebo ne. Ona ale jako kdyby věděla, že přesně nad tím přemýšlím a pohladila mě po vlasech.
  ,,Já vím, nemusíš mi to potvrzovat. Ale to co se ti stalo, je jen začátek, ona...ona se ho nevzdá."
  ,,Ale kdo to sakra je?"
  ,,Ona je princezna našeho světa, víc ti říct opravdu nemohu."

Zamračila jsem se a složila si ruce na prsou, jenže jakmile jsem to udělal ucítila jsem bodavou bolest. Přiložila jsem si na to místo ruku a cítila teplo. Nechápavě jsem se podívala na ženu která mě uzdravila.
  ,,To je důsledek tvé tvrdohlavosti Ariel. Tak jako jsi ty málem zmrazila mému synovi srdce, ona ti ho málem spálila na uhel."
Vykulila jsem na ní oči, co? Jak jsem něco takového mohla přežít?
  ,,Jak jsi mě zachránila?" vypadlo ze mě hned po tom co jsem trochu rozdýchala ten šok.
  ,,Musela jsem použít sílu, kterou ti nemám povoleno vysvětlit. Musíš se spokojit s tím, že jsi zdravá a relativně bez následků."
  ,,Relativně?"

Hned nato jsem si vyhrnula triko nedbajíc na to, že u mě sedí a vykulila jsem sama na sebe oči. Můj hrudník byl popálený. Kdo by neznal pravdu, myslel by si že jsem na sebe vylila něco vařícího, ale tohle mi způsobilo to temné světlo. Ta ženská!
  ,,Tohle jen tak nenechám Suzann." vydechla jsem a znovu zakryla tu ohavnost na mém těle. Do očí se mi tlačili slzy a já chtěla být sama. 
  ,,Mrzí mě to holčičko, nešlo s tím nic dělat." omlouvala se mateřsky a mě to o to víc rozlítostnilo.
  ,,On o tom ví?" řekla jsem mezi tím co jsem si utírala slzy, které mě nechtěli poslechnout.
  ,,Neví všechno, jestli chceš zavolám ho. Vím, že on jediný ti teď může pomoci."

Pak se usmála a znovu se postavila. Měla pravdu, to jediné po čem jsem teď toužila byla jeho náruč. Vím, že to není správné a že bych se od něj měla držet dál, ale já....já ho prostě potřebuji.