#JustWritelt #Horror-Parto, do akce!Příšera VS člověk

Opravdu? Tohle už je konec?

Portál začal najednou z ničeho nic prudce zářit až si museli zakrýt oči, aby neoslepli. Celá místnost se s nimi začala třást. Nakonec se objevil obrovský záblesk.

Au moje hlava. Pomyslel si David. Když se probral a posadil se zjistil něco úplně strašného.

"No to snad ne!"

"Co se děje Davide?" Zeptal se trochu zaskočeně Jirka, když se už taky konečně probral.

"Kruci co to bylo kluci?"

"Asi vím co to bylo. Podívej." A ukázal směrem k portálu. Všichni zůstali stát jako opaření. Z portálu začala vylezát celá armáda zombie.

"Co budeme jenom dělat?" Matěj byl zřejmě pěkně vyděšený. Nikoho, ale nic nenapadalo.

"Tak moment. Jestli ty potvory od sud přicházejí z toho portálu, tak když ho třeba zničíme, tak všichni ti zombie už navždy zmizí stejně tak ten portál." Napadlo Davida. Všichni se na něho otočili.

"To by možná mohlo vyjít, ale jakej blázen by chtěl riskovat život a vběhnout mezi ty mozkožravé příšery?" Elisabeth měla pravdu, ale nemohli čekat. Ti zombie si jich stejně už asi nejspíš všimli, protože si to namířili přímo k nim.

"Já je odlákám vy zničte ten portál." David se postavil na nohy a začal všechny zombie lákat na sebe.

"Ne Davide. Je to příliš nebezpečné." Ale už bylo příliš pozdě. David už zdrhal po schodech dolů do místnosti a celá armáda za nim.

"Tak dělejte. Musíme zničit ten portál. Nemáme moc času." Pobídla Elisabeth kluky a ti se hned rozeběhli za ní aby jí pomohli.

"Jak ho ale zničíme?" Ptal se Jirka.

"Můžeme použít támhle to obří železné beranidlo co visí támhle na stropě." Upozornil je Matěj. A opravdu. Na stropě přímo nad portálem viselo jedno obří beranidlo.

"Dobrý nápad. Jirko dokázal by jsi vyšplhat nahoru a přeříznout ho, aby spadlo na ten portál?" Otočila se Elisabeth na Jirku , který jenom pokrčil rameny.

"Můžu to zkusit."

"Ale pospěš si. Zombie se pořád hemží a David je nedokáže zadržet na dlouho."

"Ok. Matěji podej mi nůž prosimtě, ale rychle."

"Dobře. Tady je." Jirka popadl nůž a začal šplhat nahoru na beranidlo. Z dolní místnosti se najednou ozval výkřik.

"NÉÉÉÉ" Elisabeth ryhle běžela ke dveřím a koukla se co se děje. V tom jí spadla čelist. David se krčil v rohu a zombie se k němu stále přibližovali. Neměl kam utéct.

"Kluci. Rychle pospěšte si. Davidovi, už dochází čas."

"Už to skoro bude. Ještě kousek." Elisabeth se znovu koukla ze dveří. Zombie už byli u Davida. Bylo příliš pozdě.

"To néé." Vykřikla Elisabeth celá vyděšená. V tom se všichni zombie otočili na ní a vydali se jejím směrem.

"Kluci zabili Davida a teďka jdou na nás." Vykřikla na kluky se slzami v očích.

"Cože? No to snad ne. No tak Jirko dělej." Zombie se už, ale stačili dostat ke dveřím. Elisabeth se je snažila zabarikádovat, ale marně. Zombie se dostali dovnitř a blížili se k nim. Když v tom se ozvala ohlušující rána a...

"C- co se stalo? Kluci jste v pořádku? No tak. Kde jste?"

" Tady jsme Elisabeth. Jsme v pořádku." Ozvalo se od někud z dolní místnosti. Elisabeth se pomalu postavila, protože měla ještě pořád strach, že tu někde jsou zombie. Když se ale postavila, nikde po nich nebyla ani stopa. Zmizeli. Nadobro. Přesně jak říkal David. David. Proboha. Rychle se rozeběhla dolů za klukama.

"Davide. Kluci co je mu?" Kluci tam jenom seděli na zemi se sklopenýma hlavama vedle Davidova těla, které tam na zemi leželo úplně bez života.

"To ne. On je..." Nedokázala Elisabeth dopovědět, protože se jí v krku udělal obří knedlík a do očí se jí začali drát slzy. "To není pravda. To ne."

"Nám je to taky strašně líto Elisabeth, ale je to tak. David se obětoval. Aby nás zachránil." Všichni tam jen tak seděli okolo Ležícího Davida a jediný co dělali bylo to aby se na místě nesesypali jako hromádky neštěstí. Potom se všichni rozbrečeli.

"E-ch, E-ch" Všichni sebou trhli leknutím.

"C-co se to stalo? Vůbec nic si nepamatuju?" Elisabeth si otřela slzy z obličeje a skočila mu kolem krku. Nakonec se přidali i kluci.

"Panebože to snad není ani možný ty žiješ Davide." Vykřikla radostí ze sebe Elisabeth.

"No jo no žiju. A co sis jako myslela? Že mi půjdeš na pohřeb?"Ušklíbl se na ni David. Kluci samou radostí jásali a Elisabeth se nejspíš už neudržela a Davida políbila. Kluci na ni zírali s pusama do kořán. Ta se na ně jenom  koukla a usmála se od ucha k uchu. Pak se usmála na Davida a ten se naoplátku usmál na ni.

Ale nebojte tím to celé nekončí. To je teprve začátek. Tahle parta si ještě užije spoustu nebezpečných dobrodružstvích, které na ně teprve ještě čekají.