Zabijáci DOKONČENO

Znovu živ

Altaïr

Probudily mě paprsky zapadajícího slunce. Byl jsem v pokoji. Ležel jsem na posteli a měl obvázané místo kam mě bodli nožem. Vstal jsem a oblíkl se. Akorát jsem si nandal kápi, když se otevřeli dveře, ve kterých stála Marco. Byl jsem tak rád, že je to ona. 

,,Vidím, že už si se probudil." řekla a dala mi do ruky dřevěnou misku s polívkou. Položil jsem polívku na stůl a postavil se před Marco.

,,Proč jsem na živu?" zeptal jsem se. Podívala se mi do očí. Měla je tak krásné. Najednou do dveří vletěl Malik. 

,,Ah Marco tady jsi...no ne on se nám pán probral. Měli tě bodnout pořádně." řekl Malik a nevypadal zrovna spokojeně. 

,,Máš se stavit za mistrem a ty pojď se mnou." ukázal na Marco, která ale za ním nešla. 

,,Marco pojď." zopakoval znovu, ale Marco stále nic.

,,Budu tu s Altaïrem."řekla po chvíli a stále měla svůj pohled mířený na mě.

,,Fajn jak chceš." odpověděl. Došel ke mě a potichu zašeptal... 

,,Jestli jí něco uděláš tak tě zabiju. To přísahám.". Já se jen usmál a mrkl jsem na Marco. To ho asi naštvalo ještě víc a tak radši odešel. Marco byla červená až za ušima. Přišel jsem k ní ještě blíž. 

,,Co jsi navrhovala?" zeptal jsem se zvědavě a usmál se na ni. 

,,To, aby tě probodl a pak oživil. Byl to tvůj trest."

,,Ty jsi fakt hodná. "odpověděl jsem se smíchem. Objal jsem jí. Ona mě taky pevně objala. Asi po 2 minutách se odtáhla. 

,,Jestli chceš klidně jdi.".

,,Vážně?".

,,Jo jdi." řekl jsem a šel se posadit ke stolku. Jakmile jsem se pustil do polívky byla už pryč.

Marco

U Al Mualima

Stáli jsme u Al Mualima v knihovně. Byl tam i Malik, který byl v poslední době na Altaïra dost nepříjemný. 

,,Já žiju ale ty jsi mě probodl. Viděl jsem to, pocítil jsem bolest." řekl Altaïr. 

,,Viděl jsi to co jsem chtěl, abys viděl a pak jsi usnul spánkem mrtvých." odpověděl mistr.

,,A za jakým účelem jsem tedy na živu?" zeptal se Altaïr a podíval se na mě. Já se na něj usmála.

,,Altaïre pamatuješ si ještě proč zabijáci bojují?".

,,Mír ve všech věcech.".

,,Ano ve všech věcech. Nestačí zabránit jednomu, aby páchal násilí na druhém. Chce to mír v nás samotných. Bez toho nebude mír mezi námi." dopověděl mistr. Vzal dvě knihy a uklidil je do police.

,,Ano tak se tomu říká." odpověděl po chvíli Altaïr. 

,,Tak tomu je! Ale ty můj synu si nenašel vnitřní mír. Zle se to projevuje. Jsi arogantní a příliš sebejistý!". Musím uznat, že Al Mualim teď mluvil pravdu, ale Altaïr se po tom trestu trochu změnil. 

,,Nebyl jsi to ty kdo mi řekl, že nic není pravda, vše je dovoleno?" optal se znovu Altaïr.

,,Nerozumíš pravému smyslu té fráze. Neznamená to, že si můžeš dělat co chceš. Je to myšlenka, která tě má vést. Potřebuje moudrost a ta ti schází." řekl mistr a zahleděl se z okna. Altaïr nad tím chvíli přemýšlel a poté se znovu zeptal. 

,,A co se mnou bude?".

,,Měl bych tě zabít za utrpení, které jsi nám způsobil. Malik si myslí, že by to bylo správné. Tvůj život výměnou za život jeho bratra. "řekl mistr a podíval se na Malika, jenž ho věrně sledoval.

,,Ale Marco má jiný názor. Prý by to bylo mrhání mým časem a tvým talentem. Každopádně jsi přišel o své věci a postavení. Jsi opět novic. Jako jsi byl prvého dne kdy jsi vstoupil do našich řad, ale nabízím ti šanci se očistit. Jestli chceš opět vybudovat něco velkého budeš muset nejdřív budovat sebe." odpověděl mistr a začal rovnat pergameny na jeho stolu. 

,,Předpokládám, že máš nějaký plán." řekl Altaïr. 

,,Nejprve mi musíš dokázat, že víš jak se chová zabiják.".

,,Mám tedy vzít někomu život?".

,, Ne. Ne v tuto chvíli.".

,,Pověs mi tedy co mám udělat." řekl Altaïr. Mistr pohlédl na mě a já začala mluvit. 

,,Byly jsem zrazeni Altaïre. Někdo Robertovy pomáhal. Někdo z nás.". Al Mualim si převzal slovo.

,,Musíte ho najít a přivést ke mě.".

,,Musíme?" přerušila jsem mistra. 

,,Ano půjdeš s ním a dáš na něj pozor." rozkázal mistr.

,,Dobrá." přijmula jsem rozkaz. 

,,A co o něm víme?" optal se "můj kolega". 

,,Řekl jsem ti to co vím Altaïre zbytek už je na vás.".

Marco

Vycházely jsme z pevnosti.

,,Kde vůbec máme začít?" zeptal se Altaïr.

,,Na tržišti. Tam ho prý viděli poprvé.".

,,Proč jste mi vše sebrali?" zeptal se po chvíli cesty, když jsme scházeli kopec do města.

,,Je to část tvého trestu. Měl bys být rád, že jsi vůbec rád!". Altaïr to už zřejmě nevydržel a tak mě stáhl z cesty k jednomu z domů, dal mi mé ruce nad hlavu a přirazil mě ke zdi.

,,Proč si na mě tak krutá?" zeptal se a pomalu se přibližoval, jenže zapomněl na to, že mám nohy. Kopla jsem ho do lýtka a přetočila mu jeho ruku za záda. Poté jsem ho pustila a on mě zkoušel chytit znovu. To už jsem mu dala facku. Poraženecky se na mě podíval. Bylo mi ho docela líto protože měl mojí ruku optisklou na tváři.

Pokračovala jsem cestou na tržiště. O kolo bylo spoustu raněných a všimla jsem si, že někteří muži na mě koukají. Jeden si to nasměroval ke mě, ale jakmile spatřil Altaïra změnil směr. Altaïr mě chytl za ruku. Chtěla jsem protestovat, ale on mě přesvědčil.

,,Prosím nedávej tu ruku pryč a hlavně se drž u mě.". Přikývla jsem a šli jsme ruku v ruce. Nebylo to celkem špatný mít vedle sebe jeho. Cítila jsem se u něj v bezpečí.

Konečně jsem dorazily na tržiště.

,,Altaïre ty si sedni tam na lavičku a odposlouchávej já jdu splynout s davem. Najdeš mě někde poblíž." řekla jsem a pomalu jsem vcházela do davu.