Zabijáci DOKONČENO

Kapsář Altaïr

Marco

Procházela jsem si malé tržiště v Masyafu. Stála jsem u jednoho stánku s ovocem a najednou mi někdo obmotal ruce kolem boků a dal mi polibek na krk. Chtěla jsem vytáhnou nožík a bodnout osobu do nohy, jenže mi hlavou probliklo, kdo by to mohl být. Ano byla to ta osoba, která mě hrozně štvala Altaïr.

,,Vím kdo je ten zrádce šéfová."řekl s úsměvem na tváři a otočil si mě, aby mi viděl do obličeje.

,,Tak povídej co víš ty veselý skřítku."odpověděla jsem a odtáhla se od něj.

,,Masuf otevřel bránu a košíkář mu nosí dopisy. Prý mu jeden donesl těsně před útokem.".

,,Dobrá musíme najít košíkáře. Nevíš kde je?"

,,Údajně v jednom ze svých košu."

,,Ty seš vážně pako Altaïre."

,,Ne dělám si srandu je ve svém obchodě."

,,No konečně řekneš něco normálního.". Altaïr se jen pousmál a už šplhal na jeden barák. Musela jsem se v duchu usmát. Byla s ním teď větší prča než před tím. Už to není ten namyšlený Altaïr. Ale furt se mi nelíbí jak mě stále vošmatlává.

,,Ty spíš?" vyrušil mě Altaïr, který seskočil dolů a stál přímo přede mnou.

,,Co? Ne!" odfrkla jsem naštvaně.

,,Tak proč nereaguješ? Volám tady na tebe ze střechy a ty nic."

,,Měli bychom jít Altaïre."

,,Radši jo mám dojem že jedna ženská na mě volala stráže."

U košíkáře

Stály jsme u obchodu s košíky a prodavač zrovna mluvil s nějakou ženou.

,,Prosím jen jeden. Po tom útoku nemáme kam uložit zrní."

,,Já teď nemůžu." odpověděl muž.

,,To kvůli tomu dopisu co jsi obdržel? Špatné zprávy?".

,,Já mám teď práci, ale stav se za mnou později.".

Altaïre je to na tobě. Altaïr přikývl a šel směrem k muži, který zrovna odcházel. Opatrně mu hrábl do kapsy a vyndal z ní dopis. Nenápadně se otočil na druhou stranu a šel ke mně. Vítězně mi ukázal dopis.

,,Docela dobrý." pochválila jsem ho.

,,Já vím za to si zasloužím odměnu ne?" řekl Altaïr a chtěl mi dát pusu, jenže jsem mu položila prst na rty.

,,Na to máš ještě dost času. Čeká nás spousta práce." vzala jsem mu dopis z ruky a šla si sednout na lavičku. Altaïr musel samozřejmě vedle mě. Společně jsem četli dopis:

Bratře

Obávám se, že naše plány byly prozrazeny a už se dál nemůžeme setkávat. Měl bys zmizet dřív, než si tě najdou Al Mualimovi psi. Nesmí se dozvědět o mé zradě, nebo bude vše, na čem jsme pracovaly, zmařeno. Poblíž suchého cypřiše jsem ti nechal nějaké peníze. Vezmi si je a zamiř do Damašku. Ztrať se tam mezi lidmi. Až se věci urovnají, opět tě kontaktuji.

Já sám nemůžu odejít a zanechat Al Mualima, aby dál těmto lidem odpíral svobodu. Přichází nový svět, svět bez válek, bez strachu a bolesti, a proto jim musím pomáhat dál. Pravděpodobně mě budeš pokládat za blázna, ale musím zůstat v Masyafu. Budu poblíž centra vesnice, poblíž svých bratrů a sester. Možná mě vyslechnou. Možná mi porozumí.

Kéž tě provází otec porozumění.

Jakmile jsem dopis dočetla tušila jsem kdo je ten zrádce.

Stáli jsem s Altaïrem před podiem. Na něm rozprával řečník s obyvateli Masyafu a zrovna mluvil o Al Mualimovi. Ten řečník byl Masuf, který otevřel bránu. Nemluvil o něm moc hezky. Všem tvrdí, že nás mistr dopuje drogami a že nás vždy zavede do ráje plného sličných pannen. Poté nás údajně vysílá na mise, které kvůli drogám končí smrtí. Po chvíli řečník přestal poučovat lid a vydal se do prázdných ulic. Pohlédla jsem na Altaïra, který sledoval Masufa. Najednou mě chytl za ruku a táhl mě davem. Když jsem prošli těmi "ovcemi" pustil mou paži a dal mi znamení, abych zůstala tady. Poté zmizel za rohem chatrče. Samozřejmě jsem neposlechla a začala jsem šplhat na chatku. Musela jsem sledovat, jak se Altaïr pere s Masufem. Alty schytal pěstí do břicha a jeho to zřejmě naštvalo a tak Masufovi vlepil pěstí do obličeje. Ah...Ano řekla jsem mu Alty. Prostě to ze mě vypadlo. Najednou se řečník vzdal. Bohužel jsem byla daleko takže jsem nic neslyšela. Po chvíli skončily a Altaïr začal Masufa tahat za sebou. Seskočila jsem ze střech přímo vedle Masufa. Ten se lekl a málem se Altaïrovi vytrhl.

,,Tak jak jste si popovídali?" zeptala jsem se.

,,No pěstma."odpověděl Altaïr a podíval se na mě. Teď bylo vidět, že mu teče krev z nosu.

,,Altaïre jsi v pohodě?" řekla jsem .

,,Jsem v pohodě." řekl a utřel si krev rukou.

U mistra

Přišla jsem k mistrovy a docela jsem se lekla mrtvého Masufa ležícího na zemi v kaluží krve. U něj stál Altaïr a svíral krvavý meč v ruce. Postavila jsem se vedle něho.

,,Altaïre teď ti položím těžký úkol. Tady je list. Devět jmen. Devět mužů, kteří musí zemřít. Máme přátele a nepřátele. Občas nevíme kdo je kdo. Proto musí zemřít. Přinášejí válku." řekl Al Mualim a chvíli se odmlčel.

,,Musíte je najít a zabít." řekl po chvíli.

,,Musíte?" zeptala jsem se.

,,Ano. Pomůžeš Altaïrovi s dokončením úkolu.". Radši jsem nic neříkala a jen jsem přikývla.

,,Dobře a kde máme začít?" zeptal se Altaïr.

,,Jeďte do Damašku. Na ústředně je Rafik. Pomůže vám. A teď jděte." domluvil mistr a pustil holuba se vzkazem pro Rafika.

Damašek

Když jsem dorazili před ústřednu byla už noc. Na obloze svítil stříbrný měsíc. Altaïr chtěl už spát, ale já si sedla na okraj střechy a nohy jsem spustila dolu.
Altaïr se posadil vedle mě a společně jsme koukali na měsíc. Po chvíli jsem si všimla, že na mě kouká. Najednou se naše pohledy střetly a já spatřila v jeho očích touhu. Pomalu se začal přibližovat k mým rtům. Nevěděla jsem co dělat a tak jsem se ani nehnula. Náhlá lehce přiložil své rty na ty mé. Já už to ale nevydržela a tak jsem se na něj doslova vrhla. Altaïr mě jedno rukou držel abych nespadla a druhou mi zajel do vlasů. Já obmotala ruce kolem jeho krku. Po chvíli nám došel vzduch a tak jsme se oddělili, ale stále jsme na sebe hleděli. Poté jsem ho objala a má hlava spočinula na jeho hrudi.

,,Budu tě chránit dokud budu živ. Přísahám." zašeptal Altaïr a já mu usnula v obětí.