II. A takhle končí život....nebo ne?

194 17 4
                                    

Věnováno: _suex_ za 1. Komentář doufám, že jsem nezkamala. :)

Domů se mi nechtělo. Nebylo to tam o moc lepší, než ve škole. Moje matka je blázen. Teď to neříkám jen, jako puberťák, ale skutečně. Žije v přesvědčení, že všichni kluci jsou hrozní a chce mě chránit za všech okolností. Neuvědomuje si, že mi vlastně ubližuje ze všech nejvíc. "Už jsi doma holčičko?" ozvalo se z kuchyně jen, co jsem otevřela dveře. Povzdechla jsem si. "Ano, matko, už jsem tu." ale raději bych nebyla, pomyslela jsem si. "Pojď za mnou do kuchyně, musíme si promluvit." Neochotně jsem se vydala do kuchyně. Matka seděl na židli a sledovala mě pohledem, který nenaznačoval nic dobrého. "O čem s mnou chceš mluvit?" zeptala jsem se a raději poodstoupila  krok od ní. "Ty se ještě ptáš?!" vykřikla na mě hnusným hlasem, až jsem s sebou trhla. "Ano, ptám se, protože si nejsem vědoma, že bych udělala něco špatně." zašeptala jsem. Matka se zamračila a vstala ze židle. "Tak ty si nejsi vědoma... No to je úžasný! Tak víš ty co? Teď se půjdeš do sklepa madlit a prosit o odpuštění!" vykřikla na mě. Jen jsem sebou cukla. Nenáviděla jsem ten debilní sklep. Ani jsem se nehla. Nedonutí mě tam jít! "Neslyšelas?! Okamžitě se jdi modlit a prosit Boha o odpuštění!" vřískla, pak se zvedla ze židle a chytla mě za vlasy. Vykřikka jsem prptože to hrozně bolelo. "O ty hříšná, doufám,že ti Bůh odpustí!" řekla a pak mě prudce schodila mě po schodech do sklepa. Pak už jen tma.

"Slečno Yorková slyšíte mě?" ozval se nademnou cizí hlas. Pomalu jsem otevřela oči, do kterých mě uhodilo zářivě bílé světlo. "Kde to jsem?" zeptala jsem se. Žena co na mě mluvila se pousmála a odpověděla: "Ve školní ošetřovně. Měla jste nehodu při hodině lektvarů."

Tak a je to tu. tam je... :D Teď to snad bude zábavnější. Komenty a hvězdičky potěší :3
Adele_London

Ve Světě Harryho PotteraKde žijí příběhy. Začni objevovat