Pod Oblohou Červánků

VI.

Řekla jsem si, že půjdu spát o půl deváté.
Blíží se půlnoc a já nesmím.
Štve mě to.
Ale už s tím nic neudělám.
Tak zítra.
Říkám si.
Stoupám si k oknu.
Na nebi hvězdy nejsou.
Víš co mě ještě štve?
Už chci usnout.
Nejsem unavená. Ale spát chci.
Ae já chtěla poslouchat písničky.
To mě štve.
Že nemůžu.
Jsem jak malé dítě.
No a?
Tak ať jsem.
Lapač snů nad mou postelí se houpe.
Proč asi?
Bojí se?
Ne, to jen fouká.
Bůh.
To je můj kamarád.
Ne, můj kamarád je i Charlie.
Že nevíš, kdo to je?
Můj kamarád.