"...Tohle je Dorcas Meadowesová, tu zabil Voldemort osobně."
- Alastor Moody, Harry Potter a Fénixův řád (kapitola devátá)
James Potter. Lily Evansová. Bradavice. Voldemort. Fénixův řád. Smrt. A příběh jedné zapomenuté hrdinky....
Věnováno všem, kte...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Já to dokázala! Mám chuť tančit a zpívat a tančit a zpívat... No však víte, co tím myslím. :D Řeknu vám, tahle kapitola byla boj. Když jsem ji psala, byla jsem dokonce (ne jednou!) v pokušení všechno vzdát... Aneb už nikdy NIKDY nechci přepisovat scénu z knížky. Brr. Ono je to pěkná otrava, když vaše postavy nemůžou říkat, ba dokonce ani dělat, co by se vám zlíbilo! To vám teda povím!
Tak. Hádám, že jste asi pěkně zmatení. Možná bych to teď mohla uvést na pravou míru, co říkáte? :) V následující kapitole, která nese název Ve jménu hádek jsem využila jednu (všem důvěrně známou scénu) z Fénixova řádu...
No nic. Užijte si kapitolu. Další bude doufám brzo. Strašně moc se těším na to, co s sebou přinese. A vy byste měli taky! Čeká nás nejšťastnější období Dorčina života. :)
Lith
P.S. Strašně moc se mi líbí ta nová funkce - přidávání obrázků a videí!
-------------------------
Od toho dne z nás s Remusem, tedy pokud odhlédnu od událostí posledního roku, byli přátelé. Ne snad, že bychom se předtím spolu nebavili – samozřejmě že ano. Ale teď, když jsme měli společné tajemství, vnímala jsem vztah mezi námi v úplně jiných barvách.
Pravda byla, že jsme měli mnoho společného. Líbily se nám stejné knihy, sdíleli jsme podobný druh humoru a oba dva, nehledě na to s kým jsme se stýkali, jsme si po celou dobu zanechali svůj smysl pro čest i pro pravidla. Byli jsme snílci. Dva nenapravitelně naivní blázni.
Lily to nesla poměrně dobře. Občas si sice neodpustila nějakou peprnou poznámku, ale v jádru jí to nevadilo. Ostatně, Remus byl tou dobou jediný Poberta, s kterým byla schopná vydržet v jedné místnosti.
Ostatní kluky z duše nesnášela. Vadili jí z mnoha důvodů. V jejich očích to byli sobečtí, arogantní a samolibí spartci, kteří nedokázali docenit své schopnosti. Místo toho mrhali svým talentem na nějaké hloupoučké přízemní žertíky, nebo hůř – šikování.
Nikdy, dokonce ani teď po všem, co se mezi námi stalo, jsem jí toto tvrzení nevyvracela. Věděla jsem totiž, že má pravdu. James skutečně byl rozmazleným frackem, Sirius povrchním sukničkářem a Peter zase nenapravitelným žroutem. A stejně tak se všichni z nich, do jednoho, vyžívali v zesměšňování druhých.
Já tyhle jejich stránky záměrně přehlížela. Líbilo se mi s nimi trávit čas. Nepotřebovala jsem je mít dokonalé a bezchybné. Od toho jsem měla Lily.
A tak jsem se s Lily poprvé v životě pohádala.
Bylo to někdy v půlce června, zhruba týden před NKÚ. Seděly jsme zrovna v knihovně a opakovaly si věci do kouzelných formulí, když se dovnitř přiřítili Poberti.
