I saw the Fire - POZASTAVENO

Kapitola první

V úvodu bych vám chtěla říct, že na vzniku téhle FF má zásluhu Silverhair23, která se bude podílet i na vývoji příběhu.
Za skvělý nápad jí tak děkuji ^_^ :3

Hvězdy vycházely na bledé obloze, když Bilbo prolezl začarovanými dveřmi a kradl se do nitra Hory. Octl se v chodbě proražené trpaslíky, byla rovná, s hladkým dnem i s hladkými stěnami a vedla přímo k nějakému vzdálenému konci v té temnotě dole. Když hobit viděl už jen nezřetelný obrys dveří, nasadil si svůj prsten a začal se plížit do houstnoucí tmy. Třásl se strachem, ale na tváři měl odhodlaný výraz. Po chvíli Bilbo ucítil, jako by se začalo oteplovat, čím níž sestupoval, tím teplo sílilo stále víc, kolem se vznášely obláčky páry a hobit se začal potit. Konečně dorazil do nitra hory. Všude byla spousta zlata, drahokamů, cennost a zbraní a odněkud vycházel horký žár. Když se Bilbo pořádně rozhlédl, zjistil odkud žár pochází. Vyzařoval přímo z majestátního rudozlatého draka, který tvrdě spal uprostřed toho nezměrného pokladu. Bilbo okouzlen tím bohatstvím, se rozběhl h nejbližšímu okraji pokladu a uchopil velký zlatý pohár. Drak se pohnul a v ten okamžik se dal hobit na útěk. Než se drak probudil za svého hlubokého spánku, stačil se Bilbo vrátit zpět k trpaslíkům, hrdě jim ukázal ukradený pohár a užíval si jejich chvály. Přece jen byl dobrý lupič.

Mezitím se ale drak probudil. Tam v útrobách hory Šmak s pocitem že mu něco chybí, otevřel své zlaté oči a začal si prohlížet nahromaděné bohatství kolem něj. Jako každý drak se ve svém pokladu perfektně vyznal a dokázal si všimnout i ztráty nejmenší věci z hromady cenností, tudíž krádež zlatého poháru poznal téměř okamžitě. Zloděj! V drakovi vzplál nesmírný hněv. Myslel teď jen na jedno. Rozhodl se, že prohledá každou část hory, dokud zloděje nenajde a osobně ho nerozsápe na kusy. Rychlostí blesku vyletěl z hory a na vše kolem něj chrlil plameny. Trpaslíci však slyšeli hrozivý hluk z vnitřku hory. Rychle se vydali k tajným dveřím, které naštěstí zůstali pootevřené a všichni se nasoukali dovnitř. Šmak kolem nich proletěl a římsu z vnější části dveří spálil na popel. K smrti vyděšená společnost si oddychla. Dokázala se včas dostat do bezpečí. Po chvíli k jejich uším nedoléhali žádné zvuky pocházející od draka, nastalo ticho. Usoudili, že se drak vrátil do své skrýše a opět usnul. Rozhodli se tedy poslat jejich lupiče za tím strašlivým tvorem ještě jednou.

Vystrašený Bilbo opět kráčel temnou chodbou. Těsně před vstupem do síně s pokladem střeženým děsivým Šmakem se zastavil a nasadil si svůj kouzelný prsten. Neviditelný hobit se teď co nejtišeji plížil k drakovi, ve snaze ho nevzbudit. Šmak však ve skutečnosti nespal. Veděl, že se zloděj dřív nebo později vrátí a tak se rozhodl vrátit se zpět do svého doupěte předstírat spánek a čekat na lupiče. Bilbo zrovna procházel kolem drakovy hlavy, když Šmak otevřel své zlatavé oko. Hobit polekaně ucouvl zpátky a blahořečil svému prstenu. Šmak zvedl hlavu a rozhlížel se kolem sebe. Po chvíli promluvil:

„No tak, zloději! Čichám tě a cítím tvůj pach. Slyším tvůj dech! Pojď dál! Nestyď se, posluž si ještě, je toho tady spousta na rozdávání!" Bilbo však nebyl tak neznalý a nenechal se snadno nalákat. „Ne, díky ó strašlivý Šmaku. Chtěl jsem se na vás jen podívat, jestli jste opravdu tak ohromný, jak vypráví staré pověsti. Nevěřil jsem jim." Drak Bilbovi nevěřil ani slovo, přesto však trochu polichoceně opáčil: „Teď už jim věříš?" „Opravdu, písně a pověsti zůstávají daleko za vaší velkolepostí, ó Šmaku, nejpřednější z katastrof." Odpověděl Bilbo. „Na zloděje a lháře máš dobré způsoby." poznamenal Šmak. „Zřejmě znáš moje jméno, ale já si nevzpomínám, že bych tě kdy cítil. Kdo jsi a odkud pocházíš, jestli se smím zeptat?" „Jistěže smíte! Přicházím zpod kopce a pře hory a pod horami vedla moje cesta. A vzduchem. Jsem ten, kdo chodí neviděný." Bilbo, který nepovažoval za bezpečné sdělit drakovi jakékoliv konkrétní informace se rozhodl mluvit v hádankách. „Tomu docela věřím," řekl drak. „Ale to je sotva tvoje obvyklé jméno." „Jsem hledač stop, ničitel pavučin, byl jsem vybrán kvůli šťastnému číslu." „Rozkošné tituly!" ušklíbl se Šmak. „Ale šťastná čísla vždy nevycházejí." „Jsem výherce prstenu. Jsem nositel štěstí. Jsem jezdec na sudu," pokračoval Bilbo. „Výborně, jezdče na sudu!" pronesl drak nahlas. „Chodíš sice neviděný, ale nedošel si až k cíli. Dám ti radu pro tvé dobro: nezaplétej se s trpaslíky víc než musíš." „S trpaslíky?!" zeptal se Bilbo s předstíraným překvapením. „Nic mi nevykládej!" zarazil ho drak. „Vyznám se v pachu trpaslíků jako nikdo na světě! Špatně skončíš, jestli se budeš přátelit s takovými, jako jsou oni!" Kdykoli na Bilbovi spočinulo Šmakovo ohnivé oko, pátrající po něm mezi stíny, cítil se nepříjemně nesvůj. Rozhodl se tedy, plížit se zpátky k východu z téhle síně. Myslel si, že drak nemá tušení kde se právě nachází a tak si těsně před vstupem do úzké temné chodby sundal prsten. Drak směr jeho chůze ale po sluchu poznal a tak jeho pohled spočinul na hobitovi. Varovně k němu vyslal pár žhnoucích plamenů a Bilbo zmizel v černé chodbičce.

Bilbo se rozhodl draka ještě chvíli pozorovat. Schoval se za stěnu a opatrně nakukoval dovnitř. Drak se ještě chvíli rozhlížel kolem sebe, jako by se chtěl ujistit, že ho nikdo nesleduje. Najednou se začalo dít něco neuvěřitelného. Bilbo ohromeně zatajil dech. Drak se začal zmenšovat a jeho kosti se pod kůží měnily, rudé šupiny nahradila bledá pokožka. Za chvíli na místě draka stál vysoký muž s bledou pletí a výraznými lícními kostmi. Z hustých, tmavých vlasů vyčnívaly rudé rohy a ze zad mu vysela křídla. Dračí muž si povzdechl a začal hledat své šaty. Za chvíli měl na sobě potrhané tmavé kalhoty a o nic méně roztrhanou košili. I v této podobě a v tomhle oblečení vypadal majestátně. Bilbo se zvědavě naklonil blíž, aby získal lepší výhled. Zakopnul ale o stříbrnou helmu a sjel po hromadě zlata přímo před Šmaka. Šmak se na něj zmateně podíval, ale za chvíli se vzpamatoval. "Podívejme. Copak tě sem přivádí, jezdče na sudu?" Šmak se na něj díval a pobaveně se usmíval. Bilbo vzhlédl zvedl se ze země. Chtěl se vydat pryč od dračího muže, ale než stačil udělat první krok, Šmak ho chytil za zápěstí a upřel na něj své zlaté oči. "Počkej, zloději. Už dlouho jsem si s nikým nepovídal."