I saw the Fire - POZASTAVENO

Kapitola druhá

Šmakovi zlaté oči si Bilba chladně měřili, mezitím co na jeho tváři se rozprostřel nádherný, ale hrůzostrašný úsměv. Bilbo na něj vyděšeně pohlížel. Dračí muž uvolnil své sevření kolem hobitova zápěstí a hlubokým hlasem promluvil: „Posaď se, jezdče na sudu." Bilbo, který neměl odvahu Šmakovi odporovat si sednul na hromadu zlata. „Řekni, proč jsi neodešel. Před chvílí jsem tě málem spálil." Šmak chodil kolem Bilba a nezpouštěl z něj svůj zrak. „Já... totiž-," „Hlavně nelži," přerušil ho Šmak. „Jakmile zmizíš, pravděpodobně všechno vyzradíš trpaslíkům," ta slova řekl s nenávistí v hlase. „Ne," odvětil téměř okamžitě Bilbo. Hlas měl najednou pevný a sebejistý. Nevěděl proč, ale muž před ním na něj působil jinak než rudozlatý drak se kterým se setkal předtím. Pořád byl děsivý, ale vypadal zranitelně a lidsky. Bilbovi se příčilo téhle osobě ublížit.

Upřímnost v Bilbově hlase Šmaka překvapila. „Ty mě lituješ," usoudil nakonec. „Samozřejmě, máš vůbec ponětí, jaké to je? Sám ani nevím, jak dlouho tu jsem. Za ta léta se mě pousila zabít spousta lidí.  No, nepodařilo se jim to." smutně se usmál. Měl pravdu. Bilbo sklopil pohled k zemi. "Nedokážu si představit, že bych byl takhle dlouho úplně sám." připustil. "Chtěl jsem si povídat. Je něco, co bys mi chtěl říct?" odbočil od tématu Šmak. "Jaké je to být drak?" zeptal se Bilbo zvědavě. "Upřímně, mám pocit moci a nadvlády nad vším tady. Ale je to tak trochu nuda." přiznal Šmak a nedůvěřivě na hobita koukal. "A dál? Tak třeba.. uhm... určitě máte nějaké záliby, Šmaku?" tázal se dál Bilbo. "Všechen čas trávím tady. Většinou spánkem. Dalo by se říct, že mé záliby jsou odpočinek a zlato." naklonil se k Bilbovi. "Jsem také zvídavý. Řekni mi něco o své rase. Co jsi zač, hádankáři?" byl tak blízko, že hobit cítil jeho horký dech na své tváři. "D-dobře," přikývl. "Jsem hobit a pocházím z Kraje." "Z Kraje?" zeptal se Šmak, který o takovém místě v životě neslyšel. "Ano, je to pěkné místo," potvrdil hobit. "Nevypádáš na bojovníka, hobite. Jak trávíš svůj čas?" dračí muž stál ještě pořád těsně u Bilba. "J-já... mám rád knihy... a dobré jídlo," Šmak se křivě usmál a o kus od Bilba odstoupil. Pozorně si ho prohlížel. Snažil se zachytit každý detail z toho stvoření. Jejich pohledy se setkali. Šmak koukal do těch poměnkove modrých očí, dokud Bilbo neuhnul pohledem. Pustili se znovu do konverzace.

Čas plynul rychle. Šmak usoudil, že tenhle hobit není špatným společníkem, pociťoval s ním zvláštní pocit, který ale neuměl pojmenovat. "Nemyslím si, že si zasloužíš smrt," poznamenal zničehonic Bilbo. "Podle mně si jen nepochopený." Šmak se smutně usmál. "Určitě se dá vymyslet způsob jak tě ochránit. Možná bys se mnou mohl odejít do Kraje." uvažoval hobit. "Doma sice moc cenností nemám, ale Thorin mi slíbil podíl na pokladu." pokračoval. "A ty mu opravdu věříš?" zeptal se pobaveně Šmak. "Nevím. Asi ano." řekl upřímně Bilbo. "Asi bych se měl vrátit. Nechci vzbudit podezření." Šmak přykývl na souhlas. Bilbo se zvedl a vydal se ke vstupu do temné chodby. Těsně před prahem se otočil a řekl drakovi: "Chci ti pomoct. Brzy se vrátím." Na Šmakově tváři se oběvil úsměv. Bilbo mu úsměv oplatil a zmizel v průchodu.

Šmak se usadil na hromadu zlata a prohrábl si svoje tmavé vlasy. V tom hobitovi našel zalíbení, byl celkem chytrý a měl krásně modré oči. Příště se ho musí zeptat na jméno. Mezitím tu na něj počká a bude zvažovat jeho nabídku. Kraj nezní jako zas tak špatné místo.

Celou cestu nahoru Bilbo vymýšlel důvěryhodnou lež. Neměl ani ponětí, kolik času tam dole strávil. Když dorazil ke společnosti, všichni se kolem něj seskupili. "Drak spal, povedlo se mi ho nevzbudit. Hledal jsem arcikam," vysvětlil Bilbo. "A našels ho?" Zeptal se Thorin s nadějí v hlase. "Bohužel. " nikdo už se na nic neptal. Bilbo se natiskl ke stěně skály a nadšeně přemýšlel nad zítřejším setkáním se Šmakem.

Taková trochu kratší kapitola. Příště se budu snažit napsat něco delšího^^