NCIS Naval Criminal Investicative Service

Nenávist 2.část

Carol

Vedu Michel za ruku a naslouchám zvukům kolem nás, ve kterých jasně mezi kroky Michel a Gibbse rozeznávám zvuky zvířat. Michel tiše popotáhne, čím přiláká pozornost mě i mého šéfa, jenž jde jen s malým odstupem za námi. Já a děti nejdeme moc dohromady, proto vyhledám Gibbsův pohled s obrovskou prosbou v očích. Zastaví se, tím pádem zastavíme i my dvě, a dřepne si k Michel. Její uslzená tvář je špinavá od pádů na srázu a špíny z jeskyně. Pohladí ji po ní a tiše k ní promluví.

"Všechno bude dobré. U nás se o tebe postará Abby, naše forenzní specialistka. Je trochu bláznivá, ale určitě si ji hned oblíbíš."

Děvče mu věnuje uplakaný úsměv a chytí ho druhou rukou. Gibbs na mě kývne a vyrazíme vpřed. On zamíří zpátky stejnou cestičkou jakou jsme přišli, ale já ho i z děvčátkem donutím změnit směr na zvířaty vyšlapanou cestičku mezi ostružiním.

"Přes sráz jít nemůžeme, Gibbsi. Nahoru se po písku nedostaneme. Aspoň ty ne." Gibbs mojí poznámku přejde s pouhým pohledem a poté směr opravdu změní. Cestička je sice nerovná a Michel sem tam zakopne o natažené ostružiní, ale vede nás až na samý okraj lesa až k silnici. Již odsud jsou vidět naše auta a žlutá policejní páska. Podlezeme ji a jako první nám do cesty vběhne DiNozzo.

"Nějaké štěstí s tou údajně ztracenou?" Zeptá se jízlivě. Nemusím odpovídat, jen ustoupím stranou, aby měl čistý výhled na Michel, tisknoucí se ke Gibbsově ruce. DiNozzo zklamaně pokýve. Chytnu ho před odchodem za ruku.

"Už Ducky odvezl ta těla?" Šeptám, abych malé dívence nezpůsobila větší trauma.

"Jo, už jsou pryč." Přikývnu a pak kývnu i na Gibbse. Ten zamíří k našemu autu a jen přes rameno rozdá poslední rozkazy.

"Já s Carol odvezeme Michel na stanici, vy ostatní shromáždíte všechny důkazy a pak se tam vrátíte také." Otevře děvčátku zadní dveře. Michel se roztřeseně posadí za řidiče, místa za spolujezdcem se nehodlá dotknout ani nehtem.

"Mám řídit?" Zeptám se Gibbse, který si děvče pozorně prohlíží.

"Můžeš si sednout k ní a uklidnit ji." Odtrhne pohled od vyděšeného děvčátka a po chvíli rozmýšlení přikývne. Sednu si k volantu a rychlým sešlápnutím plynu opustím místo činu.

Na stanici

Stojíme ve výtahu, který nás veze k Abby do laborky. Michel ke mně zvedne svůj, teď už čistý, obličej a jemně se pousměje. Úsměv jí oplatím a dveře od výtahu se s cinknutím otevřou. Z laborky je slyšet hlasitá hudba, kterou je Abby známá. Jako obvykle si nás přes hlasité tóny nevšimne do okamžiku, kdy Gibbs rádio vypne.

"Gibbsi, to byla nejlepší část. No to je jedno. Co tě přivádí do mého království?" Culíkatá laborantka si prohlíží jen vetřelce, který vypnul její hudbu a tak si mě a Michel u dveří dosud nevšimla. Proto na sebe a na maličkou dívku upozorním.

"Ne co, ale kdo, Abby. Potřebujeme tvé schopnosti chůvy." Abby se k nám otočí a prohlédne si dívku, která úzkostlivě svírá mojí ruku. Ale když se na ni laborantka usměje, roztaje jako sníh, když na něj zasvítí slunce.

"Ahoj, jmenuji se Abby. A ty?"

"Michel. Jmenuji se Michel Bricková." Odpoví tichým, ale pevným hlasem. Abby k ní natáhne ruku.

"A chceš, abych ti ukázala svoje království, Michel?" Děvčátko kývne, pustí mou ruku a chytne se té Abbyiny. Odvede ji k pultu s počítačem, kde jí rychle něco ukáže a pak se vrátí k nám.