NCIS Naval Criminal Investicative Service

Nenávist 4.část

Carol

Jakmile se otevřou dveře od výtahu, zamířím rovnou ke svému stolu. Tam ale nikdo nesedí. Ziva, Tony i McGee pracují na zadaných pracích. Přejdu k Timovi a kouknu mu přes rameno.

"Našel jsi už tu dodávku?"

"Ještě ne, ale časem ji určitě najdu." Poplácám ho po rameni.

"Já vím, že jo. Kde je Gibbs?" Aniž by zvedl oči od monitoru ukáže DiNozzo nahoru. Nic víc mi ani říct nemusí. Schody beru po třech, fenka mě následuje. Sekretářka před ředitelčinou kanceláří vyskočí ze židle, aby mě zastavila. Což je prakticky nemožné. Otevřu dveře do kanceláře. Gibbs tam stojí vedle ředitelky, která mi věnuje dlouhý upřený pohled.

"Omlouvám se, nemohla jsem ji zastavit." Ředitelka pokyne hlavou.

"Mám pocit, že nikdo nemůže." Sekretářka se vytratí zpět na své místo. Stihnu ji lehce zamávat prsty. No co, mám chuť někoho popíchnout.

"Čemu vděčím za Vaši poněkud prudkou návštěvu, agentko Evansová?"

"Vy bohužel ničemu, paní ředitelko. Hledala jsem agenta Gibbse. Nutně bych ho k něčemu potřebovala." Nemám ráda, když takhle musím mluvit. Měla pravdu v tom, že mě nikdo nemůže zastavit. Tak by se ani nemusela ptát.

"Týká se to případu, na kterém nyní děláte?" Gibbs zřejmě už informace předal.

"Ano, dá se to tak říct."

"Tak se prosím posaďte a podělte se." Ukáže na křeslo před jejím stolem. Druhé zabere Gibbs. Usadím se a vedle křesla se usadí Zireael.

"Musíme znovu za Brickovou matkou."

"Proč si to myslíte?"

"Již nám lhala s tím, že neví, oč se rotný a jeho sestra hádali. A neřekla nám, že Vanessa utekla z psychiatrické léčebny. Ani o tom, že by tam měla být. A mám pocit, že nám toho neřekla mnohem víc." Ředitelka mě sjede zkoumavým pohledem. Stejně jako šéf.

"Máte na mysli něco konkrétního?" Zavrtím hlavou.

"Samozřejmě, že ne."

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dost jsem se divila, když ředitelka souhlasila. Myslela jsem, že bude vyzvídat víc. Ale to spíš až poté, co se vrátíme. V autě je ticho, Gibbs zarytě mlčí, ale cosi ho svrbí na jazyku.

"Chceš se mě na něco zeptat?" Nemusím se na něj ani dívat, abych věděla, že se na mě vyjeveně podíval.

"Ano. Proč si ředitelce lhala?"

"Nelhala jsem jí. Proč si to myslíš?"

"Chceš od ní vědět něco konkrétního. Jinak bychom tam nejeli. Proč si to tedy ředitelce neřekla?" Protože jí do toho momentálně nic není, pomyslím si, ale nahlas to neřeknu.

"Protože od ní nic konkrétního vědět nechci. Zatím ne."

"Jak to myslíš?"

"Uvidíš."

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------