NCIS Naval Criminal Investicative Service

Nenávist 3.část

Gibbs

"Je mi jedno, kolik je hodin. Prostě to nějak zařiď!" Carol zaklapne telefon a prudce s ním mrskne o zeď. Netrápí ji, že se rozpadne na tisíc kusů. Je prostě maximálně vytočená. Obvaz na postřelené levé ruce začíná znovu jasně červenat krví. Vytočená agentka však svému nynějšímu stavu nevěnuje žádnou pozornost. Ta patří buď prostřílenému oknu a nebo dívce na gauči.

"Co budeme dělat teď, Carol?" Stále mlčí a zírá z okna, takže začínám uvažovat, jestli vůbec vnímá okolí. Prudce se nadechne a písknutím zavolá fenku zkoumající okolí domu.

"Musíme jít jinam, tady by nás znovu našli. Půjdeme na stanici. Abby má v laborce nějaké matrace. Dojdu nám sbalit."

"Já zatím připravím auto."

"Dobře. Ale rychle." Vyběhne nahoru a já zamířím ven. Venku je tma, ale horko nepominulo. V okolí je ticho a všechna okna jsou zhasnutá, jakoby si nikdo nevšiml, že se v ulici před chvílí střílelo. Což je dost sobecké vzhledem k tomu, že by mohl někdo být zraněný. Dveře od domu se otevřou a ven vyběhne nejdřív Zireael, po ní drobná postavička v mikině s kapucí a nakonec žena s taškou v jedné a zbraní v druhé ruce. Michel si otevře zadní dveře, kde ji v nastoupení předběhne fenka a Carol urychleně nastoupí dopředu.

"Jeď." Sešlápnu plyn a ona mezitím vytáhne z kapsy telefon. Jiný než ten, co předtím rozbila o zeď. Michel vzadu je raději přikrčená tak, aby nebyla z okénka vidět.

Na stanici

Stanice je prázdná, což poskytuje lehký pocit bezpečí. V laborce má Abby skutečně několik matrací, o které se momentálně stará Carol. K mému překvapení roztahuje jen dvě. Obvaz na její ruce už nemá ani kousek bílý, proto vezmu zpod stolu lékárničku.

"Pojď, převážu ti to." Neprotestuje a posadí se na stůl.

"Proč jsou ty matrace jen dvě?" Zeptám se, zatímco rozstřihávám krvavý obvaz.

"Pro Michel a pro tebe."

"A co ty? Ty nebudeš spát?" Zakroutí hlavou, přičemž nespouští oči z Michel, která se právě rozplácla na jednu z matrací.

"Nechám vám tu pro jistotu Zireael. Já si musím něco zařídit."

"Přece nechceš jít teď ven. Jsi zraněná." Lehce se pousměje a přejede si rukou po nově zavázané ráně.

"Je to jen škrábnutí. Navíc to, co musím zařídit je důležité. Michel nemůže zůstat dlouho ani tady. Vezmu si auto a vrátím se ráno." Seskočí ze stolu, navlékne si koženou bundu a z tašky vyloví kabelku. Na odchod je zřejmě připravena už z domu.

"Vyspi se. Zireael vás ohlídá. Kdyby něco, telefon mám u sebe." S těmito slovy pohladí fenku po hlavě a opustí laboratoř.

Carol

Zrovna stojím na červené, když se mi rozezvoní telefon. Volající je stejný, jako ten, kvůli kterému jsem po hovoru rozbila telefon o zeď. Doufám, že tenhle nedopadne stejně.

"Ano?"

"Carol? Nebudeš po mně zase křičet, že ne?"

"Když to vyklopíš hned, tak snad ne." Na druhé straně je chvíli ticho, než se znovu ozve předtím vyklepaný hlas, nyní však už pevný.

"Sehnal jsem všechny. Některým se to moc nelíbilo, ale jsme všichni ve zkušebně." Odmlka mi prozradila, že stále čeká, jestli začnu křičet. Ale já už nemám důvod.