Umět žít je umění

8. Moje rodina

Ráno jsem se vzbudila, ale bylo to jiné. Vždycky když jsem se v sobotu ráno vzbudila, tak jsem měla obří kocovinu. Dnes jsem cítila otupělost. Takovou tu otupělost, jako bych byla zamilovaná, nebo měla někoho hodně ráda, ale to byla samozřejmě kravina. Měla jsem obrovskou radost, pořádně ani nevím z čeho. Hned jak jsem se probudila, tak jsem šla udělat všem snídani a pořádného "vyprošťováka". Protože je jasné že až se všichni probudí, budou mít pořádnou kocovinu.

ASI O HODINU POZDĚJI

,,Ahoj Elis." Řekla ospalým hlasem Sára.

,,Ahojky, tak jak se cítíš ?" Zeptala jsem se jí a čekala na odpověď. 

,,Jak myslíš, že se asi cítím ?" Řekla napůl pobaveně a napůl naštvaně.

Dala jsem jí snídani a vyprošťováka, už to měla v sobě. Najednou se na mě podívala ustaraným výrazem v obličeji. 

,,Hele Elis," začala trochu nejistě, ,,potřebuji si s tebou o něčem vážně promluvit." Trochu jsem se bála co mi řekne, vypadala vážně ustaraně. Byla to moje nejlepší kamarádka a asi bych nepřežila kdyby se jí něco trápilo, nebo dokonce kdyby ji někdo někdo ublížil. Jak pořád opakuji: ,,Kdyby někdo zlomil srdce jednomu z mé rodiny ( pozn. myšleno tím: Elis, Brit a Liam), tak já mu zlomím nos."

,,Popravdě trochu se děsím toho co mi chceš říct. Sáro co se děje ?" řekla jsem a koukala na ní takovým tím pohledem, který říká: ,,Mě můžeš věřit."

,,No... mám takový problém, hodně velký problém, o kterém si s tebou potřebuji promluvit, ale bohužel nemůžu. Je to se mnou poslední dobou vážně zlý, Elis já se hrozně bojím." Řekla a už se na mě ani nepodívala, viděla jsem jak začíná mít skleněné oči.

,,Nemůžu ti pomoct, když mi neřekneš co se děje Sáro. Vypadáš vážně hrozně a já ti chci moc pomoct. Pokud mi to nechceš říct, tak mi alespoň řekni jak bych ti mohla pomoct." Řekla jsem a tentokrát s vážným a ustaraným výrazem v obličeji, na ní koukala.

,,Ani nevíš jak ráda bych ti to řekla, ale nemůžu, pokud vydržíš do zítra, tak se dočkáš odpovědi. Pomoct mi můžeš tak, že nikomu o tomhle rozhovoru neřekneš a že mě budeš krýt. Dnes se vytratím ven a určitě se všichni budou ptát kde jsem, tak si něco vymysli. Čekej na mě do dvanácti hodin a pokud se neukážu, zavolej policii že jsem pohřešovaná."

,,C-cože ? Proč bych pro boha měla volat policii ?" Řekla jsem s udiveným výrazem. Vůbec jsem to nechápala. Nechápala jsem co se děje.

,,Prostě to udělej ! Jo a Elis, miluji tě nejvíc na světě." S těmito slovy se otočila a odešla pryč. 

Vůbec jsem to nechápala co se děje. Je mi jasné že se něco děje, ale na druhou stranu všichni jsme měly svá tajemství. Tak jsem se rozhodla že to nechám plavat. 

Za chvilku se vzbudila i Brit a Liam. vypadali strašně. Musela jsem se jim smát. Oba se na mě jenom zakschtili, ale byly mi vděčný za snídani a vyprošťováka. Zachvilku přišla i Sára. Měla napuchlý oči, jakoby brečela, rozcuchaný vlasy, které ji nevlály jako obvykle, teď byly rozhozené na všechny strany. Nevypadala vůbec dobře, začínala jsem o ní mít vážně strach.

,,Ahoj Sáro." Řekli oba s plnou pusou.

,,Vypadáš hrozně, kolik si toho včera vypila prosím tě ?" Zeptal se pobaveně Liam. Normálně by se Sára ironicky zasmála a dala mu pěstí do ramene, jako přátelské gesto, ale teď ho jenom ignorovala, jakoby byla v jiném světě, jakoby nebyla tady s námi. Brit se na ní ustaraně zadívala, musela být vážně skvělá kamarádka, když poznala že to není jenom kocovina

,,Hele Elis pojď sem." Zařvala na mě Brit. Tak jsem k ní šla, ona mi něco pošeptala do ucha a šibalsky na mě mrkla. Potom přešla k Liamovi a pošeptala mu úplně to stejné. Když  mu to řekla Liam se zasmál a spiklenecky na nás dvě koukal. Asi pět minut jsme jenom tak v klidu snídali. Potom se Brit a Liam rychle zvedli, chytli Sáru za ruce a za nohy a hodili s ní o gauč. Já jsem se na ní vrhla a začala ji lehtat co nejvíce to šlo. Chvilku se snažila udržet smích, ale nakonec podlehla mému lechtání a začala se smát jako smyslů zbavená.

,,Lidi, až se z tohohle dostanu, tak mi draze zaplatíte." Snažila se říct a přitom nebrečet smíchy, ale moc jí to nešlo. Všichni jsme se společně smáli a blbli. Tak tohle byly mí přátelé, MÁ RODINA ! Nedokázala bych si bez nich představit život. Já bych bez nich prostě neexistovala. Milovala jsem je celým svým srdcem, i když jsme měly mezi sebou nějaká ta tajemství, s nimi jsem se cítila uvolněná, šťastná a hlavně jsem cítila domov.

Po asi půl hodině šikanování Sáry jsme každý musel jít svou cestou. Brit šla do práce, Liam taky a Sára, ani nevím.

Máme tu další už 8 kapitolu ! To jde hrozně rychle. Je trochu kratší, ale příští kapitola, to bude něco. Elis zjistí kdo je ten nový mafián. Máte se na co těšit. Takže doufám že se vám kapitola líbila a budu se na vás těšit i příště. Tak čauky !