Nevěděla jsem co mám očekávat. Pomalu a nejistě jsem prošla dlouhými chodbami. Měla jsem co dělat, abych tu nezabloudila. Po několika mylných odbočkách, které většinou končili slepou uličkou, jsem se dostala do velkého sálu. Všichni už byli nastoupení. Vypadalo to, že se čeká jen na mě.
Brandína:,, Číslo 63, kde vězíš? Celé to zdržuješ, za to ti asi nejspíš strhneme fufíky".
Já:„Omlouvám se, ale nemohla jsem najít cestu.".
Začala jsem si mumlat sama pro sebe:
Cože? Já, že to celé zdržuju? To oni mě nechali jít samotnou obrovským hradem, ve kterém jsem nikdy předtím nebyla. A co to říkala? Fufíky? Vůbec nevím co to je, ale určitě není dobře když mi to strhnou.
Na chvíli jsem utichla a poslouchala Brandínu, která byla celá rozvášnená vypravováním pravidel jak to celé bude probíhat.
Brandína:„Takže dívky, chápete mě?"
Neslyšela jsem ji, takže to nechápu.
Brandína: „Číslo 63, co na tom nechápeš?" rozkřičela se na celý sál.
Neposlouchala jsem ji, proto jsem nevěděla, co vlastně nechápu. Rychle jsem skomolila primitivní větu, která mě napadla jako první.
Já:„Ehm...omlouvám se, ale nepochopila jsem nic z toho, co jste říkala".
Dobře tak teď jsem ji asi pořádně naštvala a urazila. Nejenom, že mi strhne nějaké fufíky, ale rovnou mě vyrazí. Říkala jsem si v duchu.
Brandína:„Haló? Číslo 63, vy nedáváte pozor! S vámi jsou zatím jen samé problémy".
Já:„Velice se omlouvám, slibuji, že už vás budu důkladně poslouchat".
Brandína odstoupila dál a začala povídat vše od začátku, za co jsem ji byla moc vděčná.
Ale neřekla toho moc, protože uprostřed první věty přišel její slavný syn Artur, kvůli kterému tu všechny nedobrovolně jsme. Divím se, že ho můžeme spatřit už teď, takovou legendu. Ano nemám ho ráda, protože si neváží toho co má. Nedokáže si najít lásku, a proto pořádá takovéhle hloupé "výběrové řízení".
„Přeji dobrý den, dámy" pozdravil nás a jednu po druhé začal prohlížet. Jeho pozornost se zastavila u mě. Měřil si mě pohledem a mně se to přestávalo líbit. Na celý sál jsem nekontrolovatelně vykřikla:„Co je? Vadí ti snad na mně něco? Nejsem podle tvých královských představ?" rozhodila jsem rukama kolem sebe. Ostatní se začali smát, až na pár vyjímek, které stály se zaraženým pohledem a ani nedutali. V tu chvíli mi došlo, co jsem vlastně udělala. Zesměšnila jsem prince. No nejen zesměšnila, já ho dokonce seřvala.
Tak to jsem už opravdu přehnala, říkala jsem si v duchu. Ale Artur zareagoval jinak, než jsem si myslela. Horší byla reakce jeho matky lady Brandíny.
Tak je tu další díl.
Líbí se vám? Ještě se v něm zatím nic moc neděje, ale ten další to napraví.
Doufám, že to není moc podobné Selekci. Pokud ano, tak ty další díly to snad napraví. Chci to udělat úplně jinak, než je Selekce.
Děkuju za přečtení a předčasně i za odpovědi. 😊
