Brandína:„Takže dívky, před vámi je první zkouška. Ta z vás, která neobstojí se stane služkou budoucí královny a nebude se moct vrátit domů. Takže se snažte. Zkouška zní následovně: Sami vidíte, že je tu tma. Zahrada Granthielu je docela dost veliká. Po celé zahradě je skryto šest předmětů, pro šest dívek. Ta která nic nenajde, končí. Ale takhle jednoduché to nebude. Každý předmět střeží naši hradní skřítkové, kteří vám předmět jen tak nevydají. Tady Amanda, vám odpočítá start".
Ukázala na dívku, která začala počítat. Když vyslovila číslo jedna, připravila jsem se a následně vyběhla.
Nemohla jsem nic najít. Byla tu opravdu pořádná tma. O něco jsem zakopla a spadla do mokré hlíny. Zakopla jsem o jakýsi předmět, asi je to právě ta věc, o které Brandína mluvila. Chtěla jsem ho vzít, ale nešlo to, jako by ho někdo držel. V tom se přede mnou objevil nehezký skřítek. Vypadal spíš jako skřet.
Ten "skřítek": „Ale, ale, koho pak to tu máme. Chtěla bys předmět? Chtěla? Pokud ano, musíš mi odpovědět na mou hádanku."
Já:„Dobře, zkusím to. Jen do toho."
Ten "skřítek":„Měkýš podobně hladký, na oko krásně září..Vynalezen v Číně, jemnost k němu patří. Co je to?"
Já:„Hmmm, porcelán?"
Ten "skřítek":„Ne, špatně. Jdi hledat jinam, jestli někde ještě něco zbylo".
Já: „Ne prosím, strašně tě prosím. Teď už to bude určitě dobře. Už to vím."
Ten "skřítek":„Dobře, máš ještě jednu šanci, ale ta je poslední".
Já:„Děkuju, je to....hedvábí?"
Ten "skřítek": Ano, je to hedvábí". Usmál se, pokývl hlavou a podal mi lahvičku s neznámou tekutinou.
Poděkovala jsem a odběhla k lady Brandíně. Vypadla nějaká dívka z druhé části města.
Vracela jsem se zpátky do pokoje, jenže cestou jsem potkala Artura. Vyhla jsem se mu obloukem, ale on šel ke mně.
Artur: „Gratuluji ke zvládnutí první zkoušky".
Já:„Ty jo, tady se informace šíři opravdu rychle, že? Jak to, že ještě nespíš? Jinak děkuju".
Artur: „Ano, tady jsou drby na denním pořádku, na to pozor. Čekal jsem na ukončení první zkoušky, abych věděl jak to dopadlo".
Já:„Aha. Já už půjdu, tak ahoj".
Rozloučil se se mnou a já padla únavou na postel. Moc dlouho jsem nespala. Vzbudil mě hlas Brandíny, který se ozýval z megafonu.
Brandína: „Vstávat, je tu nový den. K dispozici je vám královský šatník. Oblečte se vhodně na královskou snídani."
Vešla jsem do šatníku. Všichni se tu rvali o různé šaty ušité z drahých látek. Procpala jsem se nakonec šatníku a vybrala červené, dlouhé, jednoduché šaty s větším, diamantovým náhrdelníkem. Vlasy jsem si rozčesala a svázala do jednoduchého drdolu, jaký mi dříve česala máma. Ano na snídani jsem zvolila jednoduchost. Je vidět, že se nemůžu stát princovou nastávající, na volánkové a nadýchané šaty si moc nepotrpím.
Přišla jsem do jídelny. Byla jsem tu mezi prvními. Všihni měly šaty zdobené flitry, zlatými nitěmi nebo diamantovými knoflíčky. Ještě předtím než jsme si sedli ke stolu, nás Brandína obodovala podle toho jak jsme upravené. Můj styl se jí zdřejmě líbil. Dostala jsem 15 fufíků. Byla jsem druhá nejlépe oblečená. Sedli jsme si ke stolu a Brandína nám začala vysvětlovat, na co se používá jaká vidlička. Byla jsem z toho zmatená, takových příborů. Salatová vidlička vypadala úplně stejně jako vidlička na dezert, jen Brandína v tom viděla rozdíl.
Tak je tu další díl.
Líbí se vám?
Děkuju za přečtení. 😳
