My Wolf Girl [Teen Wolf FF]

19. Máme tu noví vlkodlaky Guys

Nasadila jsem si triko a seskočila ze střechy. Vběhla jsem přímo do lesa, kde jsem se zastavila a sedla si.

Rodiče mi umřeli, sestra se odstěhovala, bratra unesli, Luka zabili, James furt někde balí holky a já ani nemůžu být s jediným člověkem, kterýho miluju. Proč vlastně žiju. Jsem jen jeden ze sedmi miliard lidí na Zemi. I když nejsem člověk.

Přemýšlela jsem se slzama v očích. Zvedla jsem se a šla domů. Opatrně jsem vlezla do pokoje a zavřela okno. Vzala jsem vzkaz, zmuchlala ho a hodila do zákoutí svého pokoje. Vzala jsem peřinu a utřela si obličej od slz.

Lehla jsem si obličejem do postele a brečela. Když se něco takovýho stane ostatním, mají mámu, nebo aspoň tátu. Já měla jen sestru a teď už ani ji ne.

Ani nevím jak, ale z toho brečení jsem se vyčerpala a usnula.

****************************

Ráno jsem vlezla do sprchy a rychle se opláchla. Vzala jsem si nějaký oblečení. Dala jsem si k snídani, eeeem.... fajn, nemám tušení co to bylo. Ale vypadalo to jako sliz, takže asi James vařil. Nasedla jsem na svoji černou krásku, nasadila si helmu a vyjela do školy.

*******************

Zaparkovala jsem motorku a helmu dala do skříňky. ,,Eeeem spadl jsem." Slyšela jsem říkat Stilese.

Šla jsem směrem k jeho hlasu a uviděla něco špatnýho. Byl tam on v celé své kráse, až na to,že měl na břichu obvaz. Na něm byl flek krve ve tvaru škrábance, protože to byl škrábanec. Po uvědomění, že to má ode mě mi začaly opět téct slzy. Utíkala jsem co nejdál. Nešlo to. Ten pach Stilesovi krve mě pronásledoval. Běžela jsem na záchody. Kde jsem si sedla na prkýnko a zamkla záchod.

,,Stilesi, já vím, žes nespadl, řekni mi pravdu." Zašeptal Scott. ,,Víš, to Kat, omylem mě
škrábla" Přiznal se Stiles.,,A ta pusa?" Zeptal se Scott. ,,Oh, taky mě kousla do rtu." Odpověděl mu. ,,Stilesi, víš ,že teď buď umřeš nebo se přeměníš na vlkodlaka." Připomenul Scott.

To, co Scott řekl, do mě vletělo jako ta nejbolestivější střela.

Ihned jsem vyletěla ze záchodu a hledala Stilese se Scottem. Začala se mi točit hlava a viděla jsem rozmazaně. I tak jsem nepřestávala hledat.

,,Kat?" Uslyšela jsem Scotta svým vlkodlačím sluchem. ,,Kde jste?" Zašeptala jsem a v mém hlasu bylo slyšet zoufalství. ,,U automatu." Řekl. ,,Je to hodně daleko od stříbrný kostky s barvama?" Zeptala jsem se.

Pak z druhý strany kostky vyšli dvě osoby. Podle hlasu jsem je poznala a Stilesovi jsem se vrhla kolem krku. ,,Nechci abys umřel kvůli mě." Zašeptala jsem a začala ještě víc brečet. Bůh ví kde se ve mě ty slzy berou.
,,Teenageři maj velkou šanci přežít." Chlácholil mě Scott.
,,Kvůli mě bude, každej úplněk trpět a bude ho chytat každá třetí věc." Pokračovala jsem ve svých skeptických myšlenkách. ,,Vždyť není tak špatný být vlkodlak." Řekl Scott. ,,Ber to z tý lepší stránky. Když mi omylem něco uděláš, tak to sroste." Řekl Stiles. ,,Ale o úplňku budeš trpět." řekla jsem. ,,Budeme moct být spolu." Usmál se Stiles a to uklidnilo i mě. ,,A co úplněk? Vždyť je dneska." Zeptala jsem se. ,,S tím nám pomůže Derek. Má s tím zkušenosti." Řekl Scott. ,,Dobře." Řekla jsem a s už dobrou náladou jsem pustila Stilese. Utřela jsem si slzy, kterých jsem měla po celým obličeji fakt moc a šla jsem se napít, protože kvůli tý dehydrataci mi bylo na omdlení.

Zazvonil zvonek a já musela opět trpět.

Le Pozdě Večer

Ležím v posteli a čumim do stropu. Je asi deset hodin. Kdyby to bylo jako normálně, věděla bych co dělat, ale teď Stiles sedí v řetězech někde ve vagónu.

Ta chuť nepřestává. Pořád mám chuť zabít první věc co najdu. Přiblížila jsem se k oknu a přiložila na něj ruku. Úplněk se mi začíná dostávat do hlavy.

Když v tu ránu jsem uviděla něco běžet dole. Přerušila jsem spojení s úplňkem a zaostřila dolů. Nic tam nebylo. Lehla jsem si na postel a přemýšlela dál. Ucítila jsem, že je někdo poblíž mě. Nějaký vlkodlak. James to není. Ve svém zorném poli jsem viděla vlkodlaka. Dělala jsem, jakože o něm nevím, ale jinak jsem si ho prohlížela. Nebyl to Stiles, nebyl to nikdo, koho bych v životě viděla. Měl žluté oči. Otočila jsem se na okno. Vlkodlak nezmizel. Přišla jsem k oknu blíž. Nadechla jsem se a chtěla okno otevřít, ale uslyšela jsem zavití. Ten vlkodlak to slyšel taky.

Dal na parapet prsten a k tomu papírek. Pak zmizel. Vzala jsem prsten s lístkem a přečetla si ho. Nos ho, prosím Bylo napsáno na lístku. Vzala jsem ho a nasadila si ho.

Co to bylo? Napadla mě jen jedna věc. DEREK.

Bude vědět co se děje.

**********

,,Dereku!" křičela jsem ve starý hale, ve které věznil Stilese. ,,Co." objevil se za mnou Derek od krve. ,,To." řekla jsem a ukázala mu prsten na své ruce. ,,Sundej si ho" Přikázal mi Derek. Poslechla jsem ho a sundala si ho, ale zeptala jsem se ho ,,Proč?" ,,Máš ho od smečky na útěku, takhle si značí alfy." řekl s vážnou tváří. ,,To je kdo?" Zatvářila jsem se zmateně. ,,Jsou to vlkodlaci bez alfy, jejich alfu uvěznili lovci. Oni o úplňku hledají alfy a značí je. Dají jim prsteny, díky kterým je pak lovci najdou a ti je pak zabijou." řekl. Vzala jsem ten prsten a zahodila ho do koše, kterýho jsem si v životě nevšimla.

,,Dereku, máme problém." Uslyšela jsem Scotta. Šla jsem za ním. Stál u velké díry a řekl ,,Stiles nám uketl." řekl Scott. ,,Půjdeme ho najít." řekl Derek. ,,Rozdělíme se." Navrhla jsem. ,,Ne, je moc silnej." Zamítl to Scott. ,,Jsem True Alfa a holka. Jestli chcete jděte si spolu, baby." Zasmála jsem se a vydala se najít Stilese. Jdu tady lesem. Mohla jsem si vybrat ne, strašidelný místo, ale to jsem celá já, mám ráda pohádkový věci. Tohle je naprosto epický. Já velký zlý vlk tady v lese hledám svoji malou červenou karkulku.

,,No tak moje malinká červená karkulko, kde jsi?" řekla jsem si sama pro sebe. ,,Tvůj velký zlý vlk o tebe má starost." Mluvila jsem dál. ,,A je vystrašený k smrti, i když bys to měla být ty." přiznala jsem se sama sobě.

Z ničeho nic jsem uslyšela šustění, což mě vystrašilo ještě víc než předtím. Uviděla jsem Stilese na čtyřech. Číhal na mě jako vlk na srnu. Už vím jak se ta srna musí cítit.

,,No tak holka, seš True alfa, jseho se nemusíš bát. Víš, že by ses spíš zabila než ublížit svojí červený karkulce, ale pokusíš se mu neublížit." Povzbuzovala jsem se.

Chtěla jsem se přeměnit, ale on na mě skočil a lehl si na mě tak, že jsem mohla hýbat jen hlavou. ,,Asi jsme si prohodili role červená karkulko." Ušklíbl se a dal mi pramen vlasů za ucho.

1197 slov

OMOOOOOOOOO (O MY O'BRIEN) TO JE NEVIM JAK TO NAZVAT!!!!!!! Dokonalý, úžasný,fantastický, O'brienský, hustý.... Každej se po kousnutí změní a mě se ta změna sakra líbí. Uklidni se TeenPug nádech, výdech. OMOOOOO a příští díl bude ještě víc OMOOOO. Bože, já jsem tak hrozná, když mi jebne, to to pak se mnou nejde vydržet POMOC! Ale tohle nejdeeeeeee, takže než vám taky jebne z toho jak je Stiles OMOOOO, tak to prozatím ukončím.

Bye Guys, vaše TeenPug :*