Zloděj

1.Kapitola

Zrovna zařinčel zvonek, který ohlašoval, že je konec vyučování. V tu chvíli se v mé hlavě zrodil nápad jak se stát nejoblíbenějším klukem z celé školy ( právě teď jsem největší podivín a lůzr ). Musím se dostat na půdu školy kterou střeží školník Konrád, který tam nikoho nepustí. Prý je nebezpečná a ještě by jsme si tam něco udělali. Všichni mu ty kecy zbaští ale já ne. A právě v tuhle chvíli jsem i vymyslel plán jak se tam dostat. Učitelce jsem řekl že jdu na záchod, ale ve skutečnosti jsem se schoval do interaktivní učebny a když jsem si byl jistí že jsou všichni pryč ( kromě školníka, který zavírá ještě všechny třídy ), vylezl jsem a potichu jsem se proplížil na půdu. Můj první dojem zkazil kyselý zápach staroby, který mírně pálil v očích. Rozlehlý prostor byl zabraný nejrůznějšími věcmi od vycpanin zvířat až po skříň plnou starých divadelních kostýmů. „To je bezva!" Zakřičel jsem, ale hned jsem toho litoval, protože jsem věděl, že to mohl slyšet Konrád. Chvíli jsem naslouchal, ale žádné kroky jsem neslyšel. Oddechl jsem si a začal jsem s prozkoumáváním půdy. Po chvíli mě napadlo, že jestli si nepospíším tak školník zavře školu a já v ní uvíznu. Rozběhl jsem se k východu z půdy, když v tom mi něco podrazilo nohy. Zakopl jsem o starou přikrývku a ta spadla na zem. Při tom odhalila knihovnu o, které jsem do teď nevěděl. Na rozdíl od všeho okolo vypadala nově a nepáchla tou nakyslou vůní, ale voněla jako by ji právě někdo vytesal z toho nejvoňavějšího cedru. Přistoupil jsem k ní a podíval se na rub knížek, které byly zasunuty v poličkách. Stálo na nich Pirát, Drak, Kovboj, Zloděj, Pravěký lovec a tak dále. Vytáhl jsem tu s nápisem Zloděj a otevřel ji na první stránce. Přečetl jsem první větu. „Byl pozdní deštivý večer a já se krčil na střeše jednoho z mnoha domů obklopujících Kamenné náměstí, které dostalo svůj název po tom, co se tu otevřelo nové kamenictví". A v tom se to stalo. Kniha začala tlumeně zářit a mě se svět propadl do tmy.