Zloděj

5.Kapitola

„Sakra nášlapná čidla" řekli jsme jednohlasně a krabička spadla do díry, která se pod ní otevřela ( asi jako součást ochrany ). V poslední chvíli jsem po ní šáhl, ale nestihl jsem to. „Musíme se odsud nějak dostat za chvíli jsou tu stráže." Ještě dodala Lizi a měla pravdu. Hned po tom co dořekla tak jsme uslyšeli kroky stráží, které se hrnuly po schodech dolů do místnosti, kde jsme právě stáli. „Ale jak?" odvětil jsem, protože i mě došli nápady. V té samé chvíli na nás ze stropu místností dopadlo měsíční světlo. Vzhlédl jsem vzhůru a až teď jsem si všimnul, že na stropě je dřevěnými prkny zadělané okno. To se otevřelo a z něj dolů sklouzlo jako had lano. „Chyťte se ho" řekl někdo ze shora robotickým hlasem. Ani chvilku jsem se nerozmýšlel. Vytáhl jsem z toulce šíp, který na konci červeně zářil. Vložil jsem ho do luku, namířil na podlahu před vchodem a pustil tětivu. Při střetu s podlahou šíp explodoval a zapálil všechno v dosahu dvou metrů. „To je zdrží" řekl jsem. Omotal jsem si lano okolo pasu a chytil jsem Lizi kolem pasu. Zrovna přiběhli první stráže zaskočeny ohněm, když jsem zatahal za lano a to nás vytáhlo do bezpečí. V tu chvíli jako by se zastavil čas. Asi v polovině cesty jsem se odvážil Lizi políbit. Lizi zčervenala víc než kdy předtím. Za chvíli jsme byli nahoře. Po odvázání lana jsem chtěl poděkovat tajemnému zachránci. Ten ale zmizel a jediné co po něm zbylo byl naviják který nás zachránil. Potom jsem se otočil k Lizi. „Proč?" zněla její otázka. „Proč ne." prostě jsem odpověděl. Po dlouhé odmlce Lizi dodala. „Měli by jsme zajít za Danem a říct mu co se stalo". Souhlasně jsem přikývl a rozběhli jsme se společně po střechách. Pří běhu jsem cítil, že i když není krystal v bezpečí tak se cítím báječně.

AHOJ VŠICHNI. TAHLE KAPITOLA JE O TROCHU KRATŠÍ. DÍK ZA HVĚZDY A KOMENTÁŘE. VŠEM PŘEJI PŘÍJEMNÉ ČTENÍ.