6.Kapitola

44 6 0
                                    

Po vstupu do Danovy laboratoře jsme se zděsili. Baňky byly rozbité a celá laboratoř byla vzhůru nohama. „Co se tu stalo?" řekl jsem víc vyděšeně, než jsem chtěl. V tu samou chvíli se začal otevírat poklop na zemi, který vedl do sklepa. Rychle jsem vytáhl šíp, vložil jsem ho do luku a namířil na poklop. Lizi vytáhla dýku. „Nestřílejte! To jsem já." Pod poklopem vyděšeně vykoukla Danova hlava. „Dane! To jsem rád, že jsi v pořádku. Co se tu stalo?". Dan nám povyprávěl, jak po mém odchodu do laboratoře vtrhli strážníci a začali všechno prohledávat. Jen tak tak se stihl schovat do sklepa. „Vzali můj komunikátor." Zakončil Dan se smutným pohledem svoje vyprávění. „To nevadí mi ho získáme zpátky „ řekla Lizi. „A máte ten modrý krystal?" smutně jsme, sklopili hlavy. „V tom případě" začal vysvětlovat „je oba vzali na to stejné místo. Na panství lovce zlodějů". Venku zahřměl blesk. „No to je bezva." Dodal jsem ironicky. „Jak se tam dostaneme." Zeptala se Lizi. Dan začal přemýšlet. „Nebude to snadné." Při těch slovech zvedl ze země papír nadepsaný Panství lovce zlodějů. „Všechny vchody jsou pečlivě hlídané a vzhledem k tomu že vás čekají tak budou hlídat i střechy a kanalizaci. „Tak jak se tam dostaneme?" zeptal jsem se nechápavě. „Lehce vyzkoušíme můj nový vynález." Zašel do sklepa a přinesl něco, co vypadalo jako pouta s anténkou v jedné ruce a ovladač na playstation v druhé. „Ještě jsem to nevyzkoušel ale všechno je jednou poprvé. Spoutejte si ruce a já vás pomocí ovladače nasměruji do sídla." „Je to bezpečné?" Zeptal jsem se ustrašeně. „No jasně. Je jen čtyřiceti procentní šance že se zhmotníte ve zdi" snažil se nás Dan uklidnit, ale moc to nezabralo. Připoutali jsme se a Dan začal s navigací. Ucítil jsem jemné svědění. Objali jsme se a zavřeli jsme oči. „Jo a krystaly se nesmí navzájem dotknout.  Teleportujete se za deset, devět, osm..." začal Dan odpočet. Ve chvíli kdy řekl jedna tak jsme otevřeli oči. Byli jsme v místnosti s malým stolkem v rohu a velkou nádherně ozdobenou postelí u zdi. Přímo před námi stál muž jako hora. „Počkat já ho znám" uvědomil jsem si. Ovázané stehno, kuš na ruce a elegantně vypadající knír. „Kdo jsi?" zeptal jsem se. „Lovec zlodějů osobně ale ty mě budeš znát pod jménem Grag."    


DALŠÍ KAPITOLA JE TU! UŽIJTE SI ČTENÍ A V PŘÍLOZE MÁTE VZHLED LOVCE ZLODĚJŮ. HVĚZDY A KOMENTÁŘE POTĚŠÍ. 

ZlodějKde žijí příběhy. Začni objevovat