Zloděj

4.Kapitola

Šíp muže zasáhl do stehna. Ten se svalil na zem a při tom pustil kuši i Elizabeth. Na nic jsem nečekal. Rozběhl jsem se a obuškem jsem ho praštil do hlavy. Po omráčení protivníka jsem rychle přiběhl k Elizabeth. „Není ti nic?" zeptal jsem se ustrašeně. „Ne, ale kdybys přišel o trochu dřív tak by to nevadilo". I přes to že mi za svou záchranu nepoděkovala tak jsem se na ní nemohl zlobit. Bílé šaty s červenými puntíky, které nosila v mé dimenzi ji dělali krásnou, ale černé džiny a černé tílko ji dělali přímo andělsky nádhernou. Střešním oknem jsme se dostali do banky. „Krystal je až v podzemí jak se tam dostaneme?" zeptala se mě. „Mám nápad. Poť za mnou" odpověděl jsem a vyskočil jsem z okna. Zachytil jsem se okapu a sjel jsem po něm až do posledního patra. Vysouvací okno bylo ale zavřené. „Sakra" potichu jsem zaklel. Rychle jsem uskočil a zachytil jsem se v mezeře mezi cihlami. Po chvíli totiž po okapu sjela i Elizabeth. „Co se děje?" zeptala se. „To blbí okno je zavřený" odpověděl jsem naštvaně. „Pusť mě k tomu" řekla Elizabeth. Zastrčila pod okno páčidlo a začala páčit. „Co děláš takhle nás všichni uslyší Elizabeth" upozornil jsem ji. „Buď v klidu a stačí, když mi budeš říkat Lizi" řekla mi úplně klidným tónem a páčila v klidu dál. Už jsem se připravoval, že nás rámus při otevírání okna prozradí. Okno se ale i přes mé obavy otevřelo úplně neslyšně. „To koukáš" řekla vítězoslavně a vlezla do okna. Stejně jako v mé dimenzi, ani tady mě nepřestane překvapovat. Potichu jsem vklouzl za ní. Proplížili jsme se okolo třech stráží ke zdi s obrazem, za kterým měla byt tajná chodba do podzemí. Elizabeth nahmatala tlačítka v rámu obrazu a zmáčkla je. Zeď se i s námi otočila a skryla nás před nechtěným pohledem stráží. Za zdí pokračovaly schody někam do podzemí. Došli jsme na konec schodiště a rozevřela se před námi obrovská místnost dokola osvětlená loučemi. Uprostřed na stolečku ve tvaru šestiúhelníku ležela krabička z neprůstřelného skla. V ní na červeném polštáři ležel jako zmrzla slza komunikační krystal. „To je nádhera" řekl jsem a už bych vykročil ke krystalu, kdyby mě Lizi nezarazila. Vytáhla z kapsy pudřenku a rozfoukla pudr na všechny strany. Všude byly laserové paprsky. Lizi udělala dva kroky dopředu. Potom se rozběhla a akrobaticky přeskákala všechny paprsky, až ke zdi kde byl vypínač. Zmáčkla ho a laserové paprsky zmizely. „Jsi úžasná" řekl jsem. Obdiv který jsem vyjádřil jí zbarvil tváře do červena. „Dík. Tys na té střeše taky nebyl nejhorší." Opětovala mojí náklonnost. Vykročili jsme ke skřínce a v tom se rozezvučel alarm.

TAHLE KAPITOLA JE O TROCHU DELŠÍ NEŽ TY PŘEDCHOZÍ. PŘÍJEMNÉ ČTENÍ PŘEJE MATIPOMI.  :)