Probrala jsem se na rohlehlé louce plné kytek a různobarevných motýlů. Bylo to tak nádherné.Nemohla jsem z toho spustit oči. Otáčela jsem se z jedné strany na druhou. Z jednoho motýla na druhého, když v tom jsem uviděla jednu kytku přímo uprostřed všech. Byla úplně černá a až podivně se podobala růži, kterou jsem dostala k narozeninám.
Kolem ní je 5 mrtvých lidí. Byli to mí přátelé. Když jsem je uviděla, zhroutila jsem se jako domeček z karet. Zatmělo se mi před očima a už jsem zvládla vnímat jenom jak se pode mnou propadá zem a Já se řítím do obrovské a temné jámy.
Probudila jsem se ve svému pokoji. Díky bohu. Podívala jsem se směrem k budíku. 6:20. Už musím vstát. Bosé nohy jsem položila na podlahu a vydala se k zrcadlu, které bylo přidělané na stěně, naproti nočního stolku. Každý den jsem byla nucena se dívat na odraz mého obličeje, který se na mne chladně dívat svýma modrýma očima. Dala jsem se aspoň trochu dohromady. Vyčesala jsem si vlasy do copku, zakryla kruhy pod očima a do přístroje, který jsem měla vedle vchodových dveří jsem zadala hodiny spánku a podobné nudné informace.
,,tin dum dum"
Super... snídaně. Rychle jsem na sebe hodila triko s nápisem I love my self a modré kraťasy , vyhrabala jsem kartu a rychle seběhla do 1. patra. Přímo naproti bílých skleněných schodů byl velký nápis JÍDELNA a kolem dvou křídlových dveří stali dva "pořádkáři" jak jim říkáme. Ve skutečnosti to je výkonná pořádková služba, nebo taky jenom VPS, ale pro nás to jsou vždy jen pořádkáři. Mají za úkol udržovat pořádek a disciplínu v areálu. Když jsem kolem nich procházela cítila jsem jak mi propalují díru přímo do hlavy. Na rovnala jsem se a zvedla jsem hlavu, aby neviděli ani náznak respektu nebo nějaké emoce. V tomhle je moje výhoda. Vypadalám sebevědomě a umím skrývat co cítím jako nikdo. Nechali mě projít a ani se neohlédli.
Po vstupu do místnosti jsem ještě musela přiložit svůj ukazováček na přístroj, který kontroluje cukr v krvi a podobné věci. Šla jsem přímo k robotu, který vydává jídlo. Vzala jsem si přesně vyváženou snídani. Ideální snídaně podle výsledků, které mi přístroj naměřil při vstupu, až na to že nesnáším slané snídaně a dneska jsem dostala celozrný chleba, rajčata a vajíčkovou omeletu spolu s ořechy v misce. No fuj. Když jsem se otočila, rozhlédla jsem se po jídelně, která byla celá posetá stoly s židlemi, na kterých seděli spoluobčané tohoto areálu. Šla jsem přímo ke stolu, který byl zastrčený na konci jídelny. ,,Ahoj Em! Kde jsi takovou dobu. Probíráme tady důležitý věci." S úsměvem jsem se posadila mezi Mé přátelé Leu , Thomase, Jeremyho a Dereka. Oni se hned zase pustili do rozebírání jejich snídaní. Ale někdo tu přece jenom chyběl. ,,Kde je Jessica? Ráno jsem ji neviděla." zeptala jsem se úplně mimo řeč... a bylo mi to celkem fuk. Všichni se na mě otočili ale jako první odpověděl, jako vždy Derek. ,,Nevím zatím se tu neukázala."Když to dopověděl rozrazily se dveře a do jídelny vešla Jessica s naštvaným výrazem ve tváři a vyrazila přímo k nám. ,,Já tendle systém vážně nechápu! Dneska jsem měla, bůh ví proč, změněný program. Nejspíš mi ho změnili ráno takže jsem si toho nevšimla, noo a naši úžasní pořádkáři mě za ručičku odvedli až za doktorem, za kterým bych normálně měla jít až ve tři. Takže krásné ráno. Ale ještě přijde to nejlepší. Můj doktor tam ani nebyl. Byla tam nějaká baba, která se mě ptala na úplně stupidní otázky, jako na příklad jestli se mi dneska zdál zlý sen a tak. No prostě hrůza. Jo a Em prý si máš taky zkontrolovat program. Myslím, že už Tě čekají."
Když dopověděla byla úplně rudá vzteky. Těžce dosedla do židle a tupě zírala před sebe. Zůstala bych s ní, ale když bych nedorazila někam podle programu, mělo by to různé následky a to se mi podstupovat úplně nechce. ,,No tak asi čaute. Musím na výslech."
Všichni jsme se tomu začali smát, ale Jessica mela v očích zvláštní výraz. Chtěla jsem se zeptat co se stalo, ale najednou se někdo dotkl mého ramene. Byl to jeden z těch pořádkářů, kteří stáli před vchodem do jídelny.
,,Musíš jít se mnou,"řekl chladně a sevřel mi rameno. Jenom jsem se ušklíbla a šla s ním. Co mi zbývalo...
