Zvrácený osud

Co tě nezabije, to tě posílí.

Po schůzce s Amy jsem šla domů a hledala Bena. Já vím, říkala jsem, že to vyřeším později, ale já prostě musela. Jenže Ben nebyl u sebe a já nevěděla, kde ho mám hledat, tak jsem se zeptala mamky.
„Mami, kde je Ben?" při té otázce jsem nenavazovala oční kontakt, jelikož jsem si nebyla jistá, zda by něco nevycítila.
Beze zájmu odpověděla: „Odjel na dva týdny na chatu, aby se mohl v klidu učit. Vrátí se až na svatbu."
To je zmetek, ale přiznávám, že se mi trošku ulevilo. Následující týdny plynuly v celku hladce, až na to že mamka stále nedokázala pochopit, že půjdu na její svatbu bez doprovodu. Den před svatbou za mnou přišla a sebevědomě mi podala její rozhodnutí.
„Takže má milá, zlatá, mám radostnou zprávu. Ben a Sam se rozešli, takže na svatbu půjdete spolu. Potřebuje tvou podporu a já vím, že si dost rozumíte." Kdyby jen tušila, jak si my dva rozumíme. Protočila jsem oči, ale mamka mě umlčila gestem nechci nic slyšet.

Furt mě štvalo, že mi lhal, ale zároveň jsem měla radost, že už nechodí s Samantou. Snažila jsem si připravit, co všechno mu musím říct. V hlavě jsem si tvořila možné scénáře, ale vždy končily stejně. Buď v posteli, v šatně, na stole anebo ve vaně. Abych se trochu vrátila na zem volala jsem si s Amy, ale ani ta mě nedokázala uzemnit, člověk by řekl, že ho bude nenávidět ještě více než já, ale od té doby, co je zase s Lukášem je jak v jiné dimenzi. Láska mi komplikuje život. Raději jsem se zahrabala do postele a spala, dokud mě neprobudilo prohnutí postele.
Bylo to jako sen cítit vedle sebe něčí přítomnost, chvíli jsem si i myslela, že se mi to jen zdá a tak jsem se oddala tomu živému snu. Něžné ruce mě hladily po celém těle a rty mého snu líbaly ty mé. Pěvně jsem se k němu tiskla a vstřebávala jeho teplo. Rukama jsem mu hrábla do vlasů a jemně zatáhla, vzdychl a přitáhl si mě více do náručí. Na břiše jsem cítila jeho tvrdnoucí chloubu, ke které jsem přiložila volnou ruku a začala pomalu masírovat. Jeho vzdechy byly určené pouze mě a já vlhla z toho, jak jsem mu dělala dobře. Cítila jsem, že pomalu ztrácí kontrolu nad svým tělem a tak jsem zmírnila tempo, což nepomohlo a on se vymanil z mého sevření a přesunul se nade mě. Opíral se o předloktí a držel naše těla v odstupu. Nelíbal mě, jen si mě prohlížel. Také jsem na svůj sen začala koukat bystřeji. Viděla jsem jeho krásné, ostré rysy, které byly ozářeny ranním sluncem pronikající závěsy. V pokoji sice převažovala potemnělost, ale to nezabránilo jeho modrým očím, ukázat temné a tak sexy jiskřičky. Blonďaté vlasy mu od našeho posledního shledání dost povyrostly, ale účes „alá teď jsem došukal" byl stále stejný a stále mě neuvěřitelně dostával. Stále jsem byla v polospánku, když se naklonil a políbil mě. Byl to polibek plný lásky a nekonečného zoufalství. Polibek brzo přerušil a přiblížil rty k mému uchu a řekl: „Moc jsi mi chyběla." A dal mi malinkou pusu na tvář, pak se zase přiblížil k uchu a dodal: „Sestřičko."

To oslovení mě vytáhlo z mého polospánku a já siaž teď uvědomila jaká je realita. Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem si celoutu dobu neuvědomovala, že je to Ben, ale až teď jsem si uvědomila, co mivšechno provedl. Rychle jsem ho ze sebe shodila a vylezla z postele.
„To nemyslíš vážně! Lžeš mi, pak zmizíš a teď si sem nakráčíš a čekáš, že se s tebouvyspím? Haló, já nejsem tak mimo!" Nevím, jestli ta poslední věta spíše nebylaurčená mě samotné, jelikož ještě před chvílí jsem pod ním byla docela ráda.
„Chtěl jsem, abys měla čas všechno vstřebat. Můžu ti to vysvětlit."
„Já si už ale nejsem jistá, zda o nějaké tvé vysvětlení stojím." Ruce jsem si vzpurnězkřížila na prsou.
Seděl na mé posteli a mlčky na mě koukal. Díval se na mě zpod jeho nádherně dlouhých řasa vypadal neuvěřitelně smutně. Chyběla mu ta jeho drzost a sebejistota. Bylshrbený a jeho velké svalnaté tělo postrádalo jakékoli kouzlo. Člověk ho mělchuť obejmout a pochovat místo toho aby se s ním miloval. Vzbuzoval ve mnělítost, ale to on ublížil mě.
„ Rozumím ti a doufám, že mě jednou necháš ti všechno vysvětlit." Vstal a šelke dveřím. Když uchopil kliku, zaváhal, ještě jednou se na mě otočil a dlouzese na mě zadíval. Temné jiskřičky byly pryč a já viděla pouze smutný, litujícípohled, co žádá o vyslyšení. Nemohla jsem na něj koukat, zabíjelo mě to, a takjsem uhla jeho pohledu. Jak slabošské. Dveře se zaklaply a já konečně mohlanechat vyplavat veškeré potlačované emoce. Vrátila jsem se do postele. Slzy mikanuly po tváři a já je nechala smáčit můj polštář. Ležela jsem schoulená atopila se ve svém smutku, když se zprudka otevřely dveře a dovnitř vletělamáma. Běžela k závěsům, které odsunula, pustila tak denní světlo do méhopokoje. Peřinou jsem si přikryla obličej, hlavně kvůli slzám, ale také skrz tonehutně ostré světlo. Mamka si zpívala: „Dneskase vdávám." Její optimismus, ale nedokázal narušit mou malou bublinu neštěstí.
Můj drahý zvrácený osude, co na mě chystáš? Ptala jsem se v duchu.