Pohled z Dálky

1

Po vyučování jsem si posbírala věci a šla ven ze třídy. Jediné co jsem chtěla byli jít domu, zavřít se v pokoji a pustit si nahlas hudbu.
Od té doby co zemřela moje sestra, se moje rodiče ke mně chovali jinak. Připadalo mi, že mi všechno dovolují, neříkají mi že se mám víc učit a prostě jsou jiný než dřív. Myslím že mají strach aby jsem taky nespáchala sebevraždu jako Laura. Ano, i moje rodiče tomu věří, když jsem namítala že Lauru někdo zavraždil, tak mi samozřejmě řekli že na Lauru toho určitě bylo všeho moc a že je jim jasné že jsem zmatená ,,prostě se odstěhujeme do Hartfordu a začneme nový život" .
Bez Laury to ale nebylo ono. Žádný nový život který je plný optimismu ale život kde postrádáme někoho, kdo se už nikdy nevrátí pomyslela jsem si.
Ve svých nekonečných úvahách jsem si ani nevšimla že už stojím u své skříňky a otevírám jí. Tato skříňka byla jako jediná volná. Já osobně si myslím že to je hlavně kvůli tomu číslu 0013. Ještě že nejsem pověrčivá.
Když jsem se otočila, málem jsem vrazila do tmavovlasé holky. ,,Promiň neviděla jsem tě" řekla jsem vyděšeně. ,,To je v pořádku" řekla a usmála se ,,já jsem Rebecca" . Natáhla ke mě ruku. Byla jsem tak překvapená že jsem její ruku vzala a potřásla si s ní. ,,Jo, já jsem Vanessa Scottová a jsem tu nová" . ,,Jo aha" ,,promiň, nepoznala jsem tě, učitel mi řekl, že ti mám ukázat jak to tady chodí" . ,,Tak jo" nic jsem ne namítala ,,myslím že můžeme vyrazit" .

Ukázalo se že Rebecca je milá a sympatická osoba. Její rodiče pracují jako novináři a krom toho má dvě mladší sestry Emily a Amy. Ty chodí teprve do školky. Rebecca mi ukázala jídelnu která byla opravdu obrovská. Jídla tu mimochodem nebyla zas tak špatná jak sem si je představovala, aspoň dneska tam měli boloňské špagety a nějakou polívku. V jídelně mi Rebecca prozradila že hrachová polívka chutná jako zastaralý špenát a že hamburger je plněný masem které je šedé a nemá ani chuť. No aspoň vím jakému jídlu se mám vyhnout.
Rebecca mi také ukázala pár tříd. Já jsem se orientovala hlavně díky tomu že třída na chemii měla modré tapety a přírodovědná měla zelené, zase fyzika měla oranžové a tak dále. Tělocvična byla v přízemí. Ke škole patřilo také obrovské sportovní hřiště posypané pískem.
Než mi Rebecca všechno ukázala a vysvětlila uběhly asi dvě hodiny, což znamenalo že už musím domů. Domů znamenalo zase zpět do atmosféry kde vás budou zasypávat otázkami jak ses měla ve škole? Našla SIS už nějaké kamarády? Jaká byla cesta domů? Doufám že nehodláš také spáchat sebevraždu atd. Už při pomyšlení na to se mi dělalo špatně.
Rozloučila jsem se tedy s Rebeccou a k autobusové zastávce. Do Cheshire kde jsme bydleli (měli jsme tam malý domeček se zahradou) mi trvalo 36 minut než jsem dojela autobusem a ještě jsem musela 5 minut jít ale mě to nevadilo. Moje máma mi několikrát nabídla že mě odveze ale nechci jí moc zatěžovat.
Když jsem přiběhla k zastávce autobus už tam stál. Ještě trochu později a ujel by mi. Tak aspoň něco pozitivního.