The Accident Changed My Life|| LS

Kapitola 3

Louis's POV:

Je hezké jakou o mě má starost, ale v tomhle mi nezabraní. Je to taková moje droga. Kdykoli nějak psychicky utrpím, musím se řezat.

Kdo to někdy zažil, pochopí mě. Nejvíce jsem si však ublížil po smrti mé mámi.

Ten večer jsem se pokusil o sebevraždu. Našla mě sestra ležet v kaluži krve.

Pamatuju si, že mě pak nutili chodit k psychologovi. Tenkrát jsem s nima nemluvil dva týdny, než mě to přešlo.

Najednou se kolem mého pasu obmotaly dvě svalnaté a potetované ruce.

Sám pro sebe jsem se usmál. Je to příjemné, mít svou Alfu. Konečně pocítíte ten pocit bezpečí, lásku a rodinu.

,,Lásko, proč si plakal, když jsem ti říkal broučku?" Pusinkoval mě na krku.
,,P-protože mi tak říkala vždycky mamka, která před rokem umřela" schoval jsem si hlavu do jeho hrudi.
,,Oh lásko" políbil mě.

Usmál jsem se políbil ho nazpět. Takhle jsme se líbali hodnou chvilku, než nám došel kyslík.

Poté, co jsme se odtáhly mě pohladil po tváři a usmál se. Dal mi eskymácký polibek a položil se semnou do postele.

Obličej mi začal zasipávat polibky a jemně mě lochtal na bokách. Smáli jsme se a já byl v tu chvíli šťastný.

Bavili jsme se. Opravdu moc. Ale to by se nesmělo zase něco pokazit. Harry objevil jizvi na mém těle.

Byly úplně všude. Uviděl jsem jak mu zmizel usměv z obličeje a chytl mě za ruku. Pevně mě chytil, až mě to zabolelo.

Drtil mi ruku a já citíl obrovskou bolest. Potichu jsem zvlykl a Harry jako by se najednou vzapamatoval a pustil mě.

Měl jsem na ruce vyditelný otisk a dělala se mi tam modřina. Bolest byla neskutečně veliká.

Tak sakra moc to bolelo. Nelíbilo se mi jak se na to koukal. Pak se ke mně nahnul, asi mě chtěl políbit, ale já se odtáhl.

Bál jsem se ho. Sakra moc jsem se ho bál. Co když mi něco udělá? Co když mi dá facku? Co když mi bude nadávat?

Rychle jsem vstal a běžel pryč. Cestou jsem popadl nějaký svetr a schoval se do nějaký skříně v druhé ložnici.

Oblékl jsem si svetr a ucítil Harryho vůni. I když jsem se ho bál a právě před ním utekl, cítil jsem se v tom svetru bezpečně.

Jakoby mi nikdo nemohl ublížit. Ale vůbec nikdo. Takhle jsem tam byl ještě nějakou chvilku, než jsem usnul.

A když jsem se probudil, ležel jsem v posteli a u mě byl i Harry. Sledoval mě hladil mě po ruce.

Když si všiml, že jsem se probral, pohladil mě po čele a políbil. Najednou jsem se ho nebál a citíl se chtěný a potřebný a hlavně milovaný.

Musel jsem se sám pro sebe usmát a Harry když si všiml, že se usmívám, taky se usmál a obejmul mě.

Já mu zabořil hlavu do hrudi a nasával jeho osobitou vůni, která patří mně. Jen mně.

Jen já se můžu chlubit, že moje Alfa, můj Mate je Harry Styles. Ta nejžádanější a nejhezčí Alfa na světě.

A taky jsem si uvědomil, že mi Harry nikdy neublíží, a že ho budu VŽDY potřebovat. Ale hlavně NAVŽDY.

Vryl se do mého srdce a nejde ven. Nikdy nepůjde. A když se o to pokusí, budu se ho držet do mého zabití.

Protože je to pro mě velice důležitá osoba, díky které se změním.

Odehnal jsem pryč svoje myšlenky a přitáhl si Harryho do polibku, do kterého jsem vložil všechny svoje city, pocity, ale hlavně lásku.

Líbal jsem ho velice vášnivě a hlavně laskyplně. Aby cítil tu lásku, kterou k němu chovám. Ty city které cítím. A hlavně to, že doufám, že spolu založíme rodinu.

_____________________________________________________________________________________________________________________

Ahoj, jak se Vám kapitola líbila? Dneska to je hodně o pocitech Louise. A taky možná trochu smutný. Tuhle kapitolu věnuju jednomu člověku, který mi chybí a já ho potřebuju. Doufám, že si to přečte a možná i pochopí co jsem tím chtěla vyjádřit. Budu ráda za každý Vote a comment. Mám Vás ráda. Plus věnováno Denson. Ale jinak je to i pro někoho jiného.
Vaše K.