Elements

Spřízněné duše

Kathrine

,,Ehm, ahoj. Promiň že ruším, ale je tu volno?" Trošku jsem zaváhala. Nevypadala zrovna nadšeně... spíš, jakoby byla myšlenkami úplně někde jinde.
,,Jo je." Usmála se na mě a já jí úsměv opětovala.Posadila jsem se naproti ní.
,,Ahoj, promiň za mou nevychovanost. Já jsem Kathrine, pro přátele Kath."
Podala jsem jí ruku a ona jí potřásla.
,,Elena."

Najednou, jakoby v ní "hrklo", začala po celém kupé něco sbírat.
,,E... co děláš?" Snažila jsem se zeptat co nejvíc mile, protože se mi zdálo, že panikaří.
,,No nekoukej a pomoz mi!"
Zvýšila na mě hlas, až jsem se jí lekla.
,,Jo, jo promiň." zarazila jsem se ,,Jen jsem..." zhluboka jsem se nadechla. ,,se tě ptala, nekřič na mě." Nevím proč, ale v její přítomnosti jsem mnohem víc stydlivá a nesvá. Zvláštní.
,,Promiň mi to. Já, já jsem se nechala unést." V jejím výrazu bylo vidět, že jí to mrzí.
,,To nevadí, co se teda stalo?"

,,Jen jsem něco zkoušela, abych se trochu zlepšila ve svých schopnostech. No á, krapítek se to zvrtlo." Uchechtla se a já se musela zasmát taky. Po celém kupé byly rozházené jakési stříbrné "korálky".
,,Co si prosim tě dělala?" Usmála jsem se.
,,Snažila sem se aby se ten náhrdelník vznesl, jenžé svoje schopnosti neumím vůbec ovládat. No a explodoval." Počkat, ona se snažila vznést náhrdelník?
,,Ty si živel větru?!" Kdybych se teď viděla, nejspíš bych se smála, měla jsem otevřenou pusu dokořán a vykulené oči.
,,Jo sem."

Nemůžu tomu uvěřit. Celou dobu sedím v jednom kupé s živlem větru.
,,Jaké to je?" Má otázka ji nejspíš zaskočila.
,,Jaké je co?" Dívala se na mě tázavým pohledem.
,,No, jaké to je být vládcem větru?"
,,Proč tě to zajímá?" Zeptala se, jakoby o tom radši nechtěla mluvit.
,,Jen tak, prostě bych chtěla vědět jaké je to být někým výjimečným. Jsem totiž jen obyčejný živel země. Lidé nás berou jako takový, "odpad" naší civilizace."
Řekla jsem zklesle a na jejím výrazu bylo vidět, že jí to mrzí.

,,To já, nemůžu posoudit. Celé dětství o tom vím jen já, má rodina a moje nejlepší kamarádka. Nikdy jsem nebyla nějak, brána za výjimečnou, protože jsem se nikdy nesetkala s nikým kdo by byl také živel."
,,Aha. No, to se ale dneškem mění. Čeká nás rok v nové škole, s novými lidmi." Usmály jsme se na sebe.
,,Co ráda děláš?" Vyhrkla jsem ze sebe bez myšlenkovitě.
,, Zpívám a kreslím."
,,Fakt?! Uka nějaký obrázky." Já kreslit vůbec neumím a obdivuji ty, co to umí.
,, To není dobrý nápad."
,, No ták. Prosím." Moc jsem chtěla vidět jak kreslí.
,,Ach jo... No tak dobře." Yes! Kathrine se nikdy nevzdává.

Začala něco lovit v kufru, který měla položeny vedle sebe. Asi po minutě vytáhla jakési tenké, dřevěné desky, ve kterých bylo docela dost papírů.

,,Wow!" Bylo tam plno krásných kreseb. Od portrétů až po roztomilé panenky.
,,Nemůžu tomu uvěřit... to si fakt kreslila ty?"
,,No, ano." Usmála se.
,,Á, Co děláš ráda ty?"
,,Nejradši asi sportuju, například: běh, jízda na kole, florbal... a taky ráda čtu, což by do mě hodně lidí neřeklo." Jsem totiž něco jako "hyperaktivní typ".
,,Co čteš?" Zeptala se.
,,Scifi, Fantasy a někdy i romány.,,

Ještě chvíli jsme si pak povídali o koníčcích, rodině přátelích a o všem možném.

Elena

Cesta trvala asi hodinu a když došla řeč na přátele, řekla jsem Kath, že jsem měla jednu dobrou kamarádku, ta mi ale včera napsala že už mě nechce vidět a že mě nikdy nebrala jako kamarádku ale jako poskoka. Vím že je to nesprávné jí takhle lhát... ale nechci aby o mě věděla úplně všechno.

Doufám že se vám kapitola líbila a budu ráda za každý "Like" i "očičko" :D

Vysvětlení proč nebyly dlouhou dobu aktualizace:

Ve škole toho mám teď mnoho, také mám určité projekty které aktuálně realizuji a bohužel mi zabráji hodně času :)

Tak bych chtěla omluvit... 2 kapitoly za měsíc se budu snažit stihnout :)

Vaše Lenka