V sedlech

10. A já doufala...

Z pohledu Sanyho:

Celou noc se ke mně tiskla jak pominutá a já z ní nekontrolovatelně šílel. Kdyby věděla, co všechno mi způsobovala, určitě by zase zrudla a rozpačitě si zkousla ret. (Miloval jsem, když to dělala. Bylo v tom něco nesmělého, ale vzrušujícího.)

Prostě jsem měl malý problém, jelikož jsem byl do slova a do písmene jako kus dřeva a jediná, kdo si rozpačitě kousal ret, jsem byl také já. Jelikož Claire si v klidu spala namáčknutá na mém těle. Nebudu lhát, že mi to bylo nepříjemné, ale když se už asi po sté zavrtěla, začal jsem racionálně uvažovat, že jí znásilním ve spánku. Byla prostě až moc sexy a až moc blízko a já jí sakra chtěl... Jenže jsem si nebyl ani trochu jistý, jak to vnímá ona? Chce mě? Miluje mě? Nebo prostě udělala blbost, že mě políbila? No, asi by mi to mělo být fuk, ale není...

Rozhlédl jsem se po okolí. Koně nervózně přešlapovali. Měli spoustu energie. Slunce už sedělo docela vysoko nad obzorem. Možná bychom měli vyrazit. Znovu jsem se podíval na Claire.

„Claire, vstávej..." zašeptal jsem. Věděl jsem, že má lehké spaní... Hned jak otevřela oči, začal jsem ji líbat. Usmívala se a to bylo dobře a moji smělost mi oplácela v plné míře. Stočil jsem jí pod sebe a zazubil se na ni.

„Dobré ráno." řekla tiše a natáhla se pro další polibek. Vášnivě jsem spojil naše rty. Oh, můj bože! Je tak nádherná!

„Spíš poledne." dodal jsem potom. „Rád bych si ještě chvilku pohrál, ale musíme jet." Bohužel... Táta by se na mě zlobil. Mám ještě další práci. Nejsem člověk, co si může jen tak beztrestně spát do oběda.

Claire si zkousla ret bez jakéhokoliv náznaku lítosti. Možná se jí moje zaneprázdněnost hodila. Co já vím?

Vstala a mě nechala ležet samotného. Chvilku jsem jí pozoroval. Ten její dokonalý zadeček. Vsadím se, že bez těch džín musí být ještě hezčí... Ta představa ve mně vyvolala další vlnu vzrušení... Sany, uklidni se, ty pitomče! Seš tak nadrženej, že se neudržíš v sedle! Řval jsem sám na sebe...

„Budeš jen sedět nebo mi taky pomůžeš?" zeptala se náhle a ukázala na sedla. Na to po mě hodila můj vlastní klobouk a oba jsme se začali smát.

***

Domů jsme se vrátili někdy kolem jedné hodiny. Museli jsme docela spěchat. Nutno dodat, že tenhle den se mě Claire asi trošku straní. Nepovídá si se mnou. Když se jí na něco zeptám, tak odpoví, ale je taková... zamyšlená. A to mě štve. Vážně bych chtěl vědět, na co myslí. S čím si láme hlavu...

I když já sám mám svých starostí dost... Tou hlavní je asi táta... Zatím všechno okay, ale hned, jak jsme se vrátili, mě poslal pracovat. Někdy si myslím, že jsem vlastně jediný na ranči, kdo pořádně maká. Moony a Katy kontrolují dobytek. Miki zařizuje reklamu pro některé akce a stará se o takový ten teoretický chod ranče. Máma je typická žena v domácnosti... Já dřu od rána do večera. Ráno stáje, pak výběh a pak většinou jedu na obhlídky a kontroluju, jestli jsou koně v pořádku. Domů se vracím za tmy. A táta? Sem tam udělá něco užitečného, to ano... Hlavně teď, když je tady Claire, se asi snaží předvést. Vlastně, co je tu ona, je mnohem vstřícnější. K mému štěstí.

„Sakra..." zavrčím si pod vousy a s vypětím všech sil zvedám už asi po dvacáté konve s vodou. Jsem už vážně unavený, potřeboval bych si na chvilku odpočinout. Nejdříve uklidit ve stájích, pak nanosit pár věcí ze sedlovny a teď pro změnu další práce. Už milionkrát jsem tátu přemlouval, aby tady nechal zavézt vodovod. Pak by stačilo natáhnout hadici a žlaby prostě napustit... Jenže proč něco dělat jednoduše, když to jde složitě, že?