Take Care Of You ( A Louis Tomlinson Fanfic)

Slečno Simmonsová, mohla bych s vámi na chvíli mluvit?" Ředitelka zdejší školky vykoukla ze své kanceláře a naznačila mi, ať jdu za ní. 

,,Andreo, pomoz, prosím tě, Tomovi se dooblékat," poprosila jsem svoji sestru a vydala se za paní Osmanovou. 

Zavřela jsem za sebou dveře a posadila se do křesla naproti ní. ,,Slečno Simmonsová, víte, co je tohle?" Poposunula ke mně nějakou složku papírů. Vzala jsem si ji do ruky a přečetla si, co na ní bylo napsáno. 

,,Hmm... osobní složka mého malého brášky?" 

,,Přesně tak, obsahuje přibližně deset účtů, které stále nejsou zaplaceny. Slíbila jste mi už před dvěma týdny, že vaše matka v nejbližší době přijde a promluvíme si o všem důležitém." 

,,Nevím, proč byste to nemohla říct mně paní Osmanová..." snažila jsem se zamaskovat svou nervozitu za zmatenost a rozmrzelost. Zdá se, že to zabírá. 

,,Jistě, že bych to klidně mohla probrat s vámi, vždyť jste to vy, kdo posledního půl roku vyzvedává ze školky Toma, ale velmi ráda bych s vaší matkou mluvila, navíc ty účty musí zaplatit ona." Aha, to je skvělé a jak ji sem teď mám jako dostat, když je někde v Itálii s dalším ze svých chlapů? Na to byste odpověď neměla, co? Rovnou byste nás strčila do děcáku, to nemůžu dovolit. Tom ani Andrea nebudou žít mimo svůj domov. 

,,Já... si s mamkou promluvím a zkusíme najít nejbližší možný termín, ve kterém by mohla přijít," za tu dobu, co nás máma zanedbává jsem se naučila dost dobře lhát. Někdy ani já sama už nepoznávám, co je ještě pravda a co lež. 

,,Jistě, jen mi potom dejte hned vědět, abych si mohla udělat volnou chvilku." Přikývla jsem a vrátila se ke svým sourozencům. 

,,Andreo, proč ještě není oblečený?!" 

,,Nechce! Když si tak chytrá, tak si ho obleč sama!" Tom seděl na zemi s mikinou v ruce a s úsměvem se na mě díval. 

Dřepla jsem si k němu a vzala mu mikinu z rukou. ,,Tomášku, pojď, dáme mikinku a pak bundičku, jo? Po moc dobrém obědě, který na tebe doma čeká, půjdeme ven a postavíme sněhuláka, chceš?" 

,,Jasně!" Tom vyskočil na nohy a hned se začal oblékat, musela jsem se začít smát. 

Posbírala jsem všechny jeho věci a šli jsme pomalu domů. 

Celou dobu jsem musela myslet na to, v jaké to teď vlastně jsem situaci. Nikdy by mě nenapadlo, že se moje máma jednoho dne sebere a odjede si s nějakým gigolem za jeho rodinou do Itálie. Vůbec bych se nedivila, kdyby se nevrátila už nikdy.  

Andrea a Tom samozřejmě o ničem z toho, co se děje, nemají žádné ponětí.  

Došli jsme až domů a já je oba poslala odložit si věci do dětského pokoje, zatímco jsem se pustila do dělání obědu. Než jsem je šla vyzvednout do školy a školky, tak jsem udělala smažený sýr s hranolkami. 

Teď jsem to trochu ohřála a naservírovala na stůl. 

,,Máte umyté ruce?" Usmála jsem se na ně, když se přihnali ke stolu s tím, že mají šílený hlad. 

Tom je náš benjamínek, je mu pět a už teď je to pořádné zlobidlo, i když bych ho za nic na světě nevyměnila. S krátkými černými vlasy a pihy po celém obličeji vypadá opravdu roztomilé. 

Andrea, na druhou stranu, ta už je ve svých čtrnácti hotová osina v zadku. Na všechno má odpověď, lže a dělá všechno, co já v jejím věku ještě ani neznala. Občas mám strach, že jednou přijde domů s tím, že je těhotná nebo že už prostě s někým spala. 

Znamenalo by to, že jsem jako matka selhala. Bože můj, ani nevím, proč to tady tak řeším. Já přece nejsem jejich matka! 

Jsem jejich sedmnáctiléta starší sestra, která bude mít v únoru osmnáct a musí se o ně oba starat, protože se na ně jejich vlastní matka vykašlala. 

Nemám společenský život, jako ostatní mí vrstevníci. Nevím, co to je klidný spánek, občas musím vynechat kvůli jednomu z nich školu, ráno vstávám nesmyslně brzo, i přestože chodím i pozdě spát, takže potom usínám na přednáškách a dostávám se do problémů. 

Mám zkrátka strašně lehký život.

Po obědě jsme se opět oblékli a vyrazili do toho parku, jak jsem jim slíbila. 

Andrea se posadila na lavičku a hned si vytáhla mobil, aby si mohla zase psát s těmi jejími příšernými, snobskými kamarádkami. 

Tommy a já jsme se pustili do sněhuláka. Začala jsem dělat největší kouli do spodu, zatímco Tom se šel podívat po kamíncích na oči a knoflíky. Andrea šla s ním, aby se neztratil. 

Nechala jsem tu největší kouli stát, když jsem si uvědomila, že už s ní nepohnu a začala válet střední kouli. 

Zrovna jsem tu střední zvedla, že ji dám na tu první, jenže najednou do mě někdo zezadu žduchnul a já spadla přímo na tu hromadu sněhu, co jsem si nachystala. 

,,Jéžiš, promiň- vlastně Simmonsová, tobě se nemusím omlouvat..." páni, ďábel osobně. 

Louis Tomlinson, největší kretén, jakého svět viděl, a jeho věrná partička samozřejmě. Harry Styles, Zayn Malik, Liam Payne, Niall Horan a již zmíněný Louis Tomlinson. Těhle pět kluků, hlavně Louis, udělá fakt cokoli, aby mi zničili život. 

,,Hahaha, velmi vtipné Tomlinsone! Nemáš nic lepšího na práci? Třeba někde dávat příklad malým dětem, co za debila z nich může vyrůst, když se nebudou učit a budou se chovat jako ty?" Vrátila jsem mu to.  

Já vážně nejsem ten typ, který by si ze šikany nic nedělal, ale tihle "chytří" chlapci mě obtěžují už tak dlouho, že jsem měla šanci je poznat a mohla přejít do proti útoku. Navíc, právě Louisova mamka, Jay, je mi velkou oporou. O naší situaci něco málo ví a kdykoli mám problém, tak mám jistotu, že za ní můžu bez výčitek přijít a ona mi pomůže. 

,,Ne, sorry, tu práci už chtějí dát tobě, viděli totiž, jaká si šprtka." Zbytek kluků za hvízdalo a začali se smát. Harry a Zayn si s Louisem hned dali placáka. 

,,No teda, teď si mě ale dostal BooBeare," úšklebek na jeho tváří okamžitě ztuhnul, ,,s tvojí mamkou si vždycky tak hezky pokecáme, už se těším, co mi řekne příště." 

,,Tak hele, Simmonsová, měla by sis dávat bacha-" 

,,El!" Tomlinson už doslova vypěnil, během jeho slov se mi díval upřeně do oči a já neměla žádné pochyby o tom, že tahle výhrůžka rozhodně neznamená žádné plané kecy, když k nám doběhla Andrea. 

,,Co se děje?!" 

,,Přísahám Eleno, že jsem se otočila jen na dvě vteřiny, přišla mi zpráva od Chelsea a já si ji prostě musela přečíst, jenže pak, jak jsem se zase podívala, tak on už tam nebyl a já jsem se dívala všude, volala jsem a potom okamžitě běžela za tebou, mrzí mě to-" Drmolila Andy páté přes deváté. 

,,Zpomal, zpomal Andy! Co se stalo? Kdo je pryč? A kde je Tom?" Vychrlila jsem na ni nechápavě otázky, i když v hlavě už se mi vše dávalo pomalu dohromady. ,,Tommy se ztratil?! Ty si na něj nedávala pozor?!" 

,,Dávala! Jen jsem-" 

,,Andreo!" 

Podívala jsem se na kluky. Tomlinson mě sledoval s nakrčeným obočím a ostatní jen koukali. Ještě v Liamově obličeji šli vidět obavy, vždycky mi z celé této partičky přišel nejnormálnější, jediný nezkažený. 

Ignorovala jsem je, otočila se na patě a vydala se za Andreou. Najednou mě ovšem někdo chytil za zápěstí. Tomlinson. 

,,Jojo, teď opravdu nepotřebuju poslouchat, jak ty jsi ještě se mnou neskončil! Musím hledat svýho brášku, protože se o něj zajímám, protože se starám, ovšem to ty neznáš, tak mě teď laskavě pusť a nech být!" Vytrhla jsem svoji ruku z jeho sevření a následovala Andy. 

,,Náno!" Slyšela jsem ho ještě za mnou zavolat.